Příčiny
Autismus se může projevovat mnoha různými způsoby a existuje tak několik typů autismu. Obecně děti postižené autismem mají často problémy s vývojem řeči, špatně zpracovávají přijaté informace, nejsou schopné vytvářet mezilidské vztahy a často se projevují stereotypními vzorci chování.
Příčina vzniku autismu bohužel není dosud známá. Předpokládá se, že jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, kdy porucha vzniká na neurobiologickém podkladě, a že určitou roli hrají genetické faktory. V úvahu přichází také některá infekční onemocnění nebo porucha chemických procesů v mozku.
Modernější teorie předpokládají, že k projevení autismu je nutná kombinace několika těchto faktorů. Autismus je pak v podstatě syndrom, kdy k jeho stanovení je potřeba diagnostikovat určité projevy chování nemocného jedince. Někteří odborníci se domnívají, že se děti s autismem rodí s předpokladem k této poruše. Autismus pak naplno vznikne, pokud je dítě narozeno předčasně, není kojeno, je velmi brzy léčeno antibiotiky, má poruchu imunitního systému, špatně toleruje mléčnou bílkovinu kasein a další. Tyto teorie však nebyly potvrzeny.
Formy autismu
Autismus má široké spektrum různě se projevujících příznaků. Prakticky nelze najít dva jedince postižené autismem se stejně se projevujícími příznaky. Postižené děti často nerozumí tomu, co vidí nebo slyší, duševní vývoj dítěte je narušen především v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Postižení jedinci reagují na různé podněty atypicky ve srovnání se zdravými lidmi.
V sociálních dovednostech se nemocní autismem jeví při komunikaci s jinou osobou často neobratní, mohou mít pro ostatní lidi kolem podivné připomínky, reakce mohou působit až útočně. Komunikace se může také zdát naprosto nesynchronizovaná s ostatními účastníky diskuze. Autisté často působí jakoby bez zájmu o ostatní osoby kolem, neudrží oční kontakt s druhou osobou. Často také nechápou, že se s nimi druhá osoba pokouší navázat kontakt, nechápou určité narážky, vtipy a podobně. Někteří autisté naopak mohou mít zvýšený zájem komunikovat s určitou konkrétní osobou, ale s ostatními lidmi nemají dostatek sociálních schopností, aby se zapojili.
Co se týče empatie, autisté se neumí vcítit do pocitů ostatních osob. Zdravé osobě se může při komunikaci s autistou zdát, že komunikuje pouze jednosměrně, nedostává adekvátní odpověď. Pokud je autista zaujat nějakým konkrétním tématem, často je schopen velmi dlouze o tom hovořit, ale daná komunikace postrádá dostatek nápadů, myšlenek nebo pocitů ve srovnání s komunikací se zdravou osobou. Většina autistických dětí nemá ráda intimní kontakt, jako je mazlení, tulení se, hlazení a podobně. Vlastnosti autistů se neprojevují u všech nemocných jedinců, každý autista je velmi specifický. Někteří autisté naopak velmi rádi objímají, ale většinou pouze osoby jim nejbližší (rodiče, sourozence, prarodiče, učitele a podobně). Mnoho autistů špatně reaguje na hluk, nečekané zvuky nebo světlo. Nepříjemné pro ně může být i setkání s některými pachy nebo náhlé změny okolní teploty. Odborníci se většinou shodují, že problém nebývá v konkrétním hluku či pachu, ale v momentu překvapení, který autisté často velmi špatně snáší. Autisté většinou upřednostňují se na danou novou situaci předem připravit.
Děti s těžší formou autismu nemluví vůbec. Typické je časté opakování stejného slova nebo fráze. Stejně tak autisté rádi opakují stejné situace, mají rádi rutinní události a zvyky. Často opakují i stejné pohyby (příkladem je kreslení stále stejného obrázku znovu a znovu).
Vývoj autistického dítěte probíhá odlišně ve srovnání se zdravým jedincem. Kognitivní (pohybové) dovednosti nemusí být postiženy, ale sociální a jazykové jsou většinou opožděné nebo postižené. Slovní zásoba může být omezená. Některé děti trpí i motorickým postižením. Učení u autistických dětí bývá dost nepředvídatelné, některé dovednosti se naučí rychleji než zdravé děti, jiné se naopak nejsou schopné naučit vůbec. Častou vlastností autistů jsou tiky (nechtěné pravidelné pohyby). Postižený si je většinou vůbec neuvědomuje. Může jít o jednoduché záškuby až po složité, opakující se pohyby.
U autistů se vyskytuje řada vlastností nebo příznaků jako echolálie (opakování toho, co autista slyší), používání planých monologů, vytváření imaginárních přátel, sebepoškozování, záchvaty vzteku, sebelítost, stereotyp a další. Děti také velmi často neslyší na svoje jméno. Neumí si osobně spojit jméno s vlastní osobou. Typické také je, že autisté neumí používat úsměv, často si pozornost vynucují křikem a afektem.
Světová zdravotnická organizace WHO rozděluje autistické poruchy do tří základních kategorií:
- klasický autismus;
- atypický autismus (některé oblasti vývoje nejsou tolik postiženy jako u klasického autismu);
- Aspergerův syndrom (má mnoho společných znaků s autismem, jedinci ale kromě některých poruch chování působí zdravě).
Při jakémkoliv podezření je vhodné navštívit nejprve dětského praktického lékaře, který může doporučit neurologické nebo psychiatrické vyšetření. Vhodné je vždy dítě důkladně vyšetřit také interně, aby nedošlo k záměně s jiným závažným onemocněním. Dobré je vždy preventivně odebrat krevní vzorek a vzorek moči. V případě neurologického vyšetření neurolog může navrhnout vyšetření mozku, ke kterému řadíme CT vyšetření nebo MRI (magnetickou rezonanci), tato vyšetření by odhalila případný nádor nebo jiné strukturální změny v centrálním nervovém systému, které by mohly ovlivňovat chování dítěte.
Důležité je psychologické nebo psychiatrické vyšetření a vyšetřit stav vývoje dítěte a porovnat ho s průměrem dětské populace. Celkově se pak autismus diagnostikuje na základě projevů chování dítěte. K diagnostickým metodám se řadí také psychotesty. Naprosto nezbytná je zkušenost diagnostikujícího lékaře, přesto se názory několika oborníků na jednoho pacienta mohou diametrálně lišit. U diagnostiky dospělých nemocných se pak používají odlišné testové sady ve srovnání s dětskými. Někteří odborníci také používají další speciální vyšetřovací metody, jako je EEG, analýza motoriky nebo hladina metaloproteinů.
Autismus je nevyléčitelné onemocnění. Jde o psychomotorické poškození a poškození centrální nervové soustavy. V dnešní době stále probíhá řada testů a výzkumů, které by pomohly s léčbou autismu. Jednou z nich je dekompresní (přetlaková) komora, další pak son-rise program nebo motorické cvičení Vojtovy metody. Nutná je i profesionální pedagogická péče, kdy děti většinou navštěvují speciální třídy se správně specializovanými učiteli a asistenty. Jak už bylo řečeno, autismus je nevyléčitelné onemocnění, které provází postiženého jedince celý život, ale profesionální pomoc může život autistovi mnohonásobně zjednodušit. Základem je pokusit se autistu co nejvíce osamostatnit a zapojit do běžného života a aktivit s ním spojenými, případně do lidské společnosti.
Vyškolení pedagogové často používají metody strukturovaného učení, kdy je jejich cílem natrénovat funkční komunikaci. Vždy je důležitý individuální přístup. Nutné je také zapojit celou rodinu autisty, je nezbytné, aby členové rodiny pochopili, co to autismus je, a postiženého člena přijali a snažili se mu také co nejvíce pomoct. Autisté se tak poměrně rychle učí novým úkolům a mnoho z nich dokáže žít šťastný a plnohodnotný život. Speciální výchova tedy dokáže zmírnit problematické chování autisty, jako je agresivita, záchvaty vzteku nebo sebezraňování. Tvrdí se, že je možné také zvýšit o několik stupňů IQ autisty.
Ačkoliv se autisté někdy neumí přesně vyjádřit nebo prosadit, jsou to lidské bytosti stejně jako ostatní zdraví lidé. Autista cítí lásku, štěstí, smutek i bolest jako my všichni ostatní.
Jak poznat autismus u miminka
Pro zdravé, správně se vyvíjející dítě je fyziologické, že si samo pro sebe začne broukat a žvatlat do 12. měsíce věku. Gestikulace a natahování ručiček se objevují taktéž do 12. měsíce, většinou ale mnohem dříve. Napodobování druhých osob se většinou objeví do 15. měsíce, užívání prvních slov do 16. měsíce a používání slovních spojení pak do 24. měsíce věku.
Příznaky autismu u kojenců:
- 2 měsíce: pláč dítěte je obtížné vysvětlit;
- 6 měsíců: dítě je méně aktivní a méně náročné než jiné děti; menšina dětí je extrémně podrážděná a nevyhledává oční kontakt, nevyžaduje sociální kontakt;
- 8 měsíců: dítě omezeně a neobvykle žvatlá (piští a kvičí), nenapodobuje zvuky, gesta a výrazy obličeje; těžko se zklidňuje, když je nešťastné; asi třetina dětí je velmi uzavřená a může odmítat aktivně vzájemnou komunikaci; asi jedna třetina přijímá vzájemnou komunikaci, ale podněcuje ji velmi nepatrně; v bdělém stavu mohou převažovat opakující se pohyby tělem;
- 12 měsíců: mohou se objevovat první slova, ale nebývají používána smysluplně; dítě často a hlasitě pláče, přičemž se dá pláč obtížně vysvětlit; družnost často poklesne, když dítě začne chodit a lézt; nemá problémy s odloučením.
Projevy autismu u dvouletého dítěte
Podezření na autismus je možné získat v případě, že dítě vůbec nereaguje na své jméno, vyjadřuje se především křikem, má opožděný vývoj řeči nebo je jeho řeč zvláštní. K dalším projevům řadíme nedostatečnou reakci na pokyny, dítě může působit dojmem, že neslyší, ale sluch má dobrý, autista nemá oční kontakt, neukazuje na věci, není schopen zamávat na rozloučenou.
Obvykle používá méně než 15 slov. Slova se objevují a zase mizí. Gesta se nerozvíjí, dítě jen výjimečně ukáže na předmět. Obvykle rozezná rodiče od ostatních, ale city projevuje jen omezeně. Je-li požádáno, může dát pusu nebo někoho poplácat, je to však automatické gesto. K ostatním dospělým se chová lhostejně. Může se objevit silný strach. Dává přednost samotě. Má malý zájem o okolí a jeho zkoumání. Neobvykle používá hračky (točení, řazení předmětů).
Projevy autismu u tříletého dítěte
Spojení slov je velmi řídké. Může opakovat fráze, ale nepoužívá kreativní jazyk. Má zvláštní tón, přízvuk. Chybná výslovnost se objevuje asi u poloviny dětí, které používají řeč, a více než polovina nepoužívá jazyk smysluplně. Bere rodiče za ruku a vede je k předmětům. Chodí na známé místo a vyžaduje určitý předmět. Nedokáže přijmout jiné děti. Je přehnaně dráždivé. Neschopné pochopit význam trestu. Vytrvale žmoulá předměty. Neexistuje u něj symbolická hra. Pokračuje v repetetivních (opakovaných) pohybech tělem, kolébání, otáčení, chození po špičkách a podobně. Bývá vizuálně fascinováno předměty, zírá do světla. Mnohé děti jsou relativně šikovné v motoricko-vizuální činnosti, například ve skládání.
Čtyřleté dítě zřídka spojí dvě nebo tři slova. Přetrvává echolálie a je občas používána komunikativně. Dítě napodobuje televizní reklamy. Vyjadřuje přání. Je neschopné porozumět pravidlům hry s vrstevníky. Předmětů používá funkčně. Má malý zájem o panenky či jiné věci. Symbolická hra, pokud existuje, je jednoduchá a repetetivní. I když má schopnost pro složitější hru, dává přednost jednoduché. Většinou si nehraje s více hračkami.
Pětileté dítě nerozumí a nevyjádří abstraktní představy (čas). Nedokáže udržovat konverzaci. Nepoužívá správně osobní zájmena. Přetrvává echolálie. Otázky klade jen zřídka, a pokud je klade, často je opakuje. Abnormální výška a rytmus hlasu. Orientuje se spíše na dospělé než vrstevníky. Občas se projevuje společensky, ale interakce zůstávají zvláštní, jednostranné. Neschopné pantomimy. Neexistuje sociálně dramatická hra.
Děti s autismem je nutné zahrnovat láskou a trpělivostí, což je u takto nemocných dětí nejdůležitější.
Příznaky autismu u dospělých
Autismus se u dospělých projevuje takzvanými verbálními automatismy. To znamená, že autista stále opakuje tytéž fráze nebo otázky, na které si sám odpovídá nebo na ně vyžaduje od okolí zcela konkrétní odpověď. Autisté také často opakují slova, která vysloví někdo jiný. Obvykle provádějí stereotypní pohyby (například kolébání se, mávání, přecházení po místnosti sem a tam). Mezi další charakteristické příznaky autismu patří omezení představivosti, stereotypnost zájmů. Autisté méně rozumí symbolům, abstrakci, schází jim schopnost empatie a spontánního chování. Jejich chování může být strojové. Častěji se vyskytuje tato porucha u chlapců, může přetrvávat až do dospělosti a inteligence nemusí být narušena.
Autismus má nekonečné množství variací a nelze paušalizovat jeho projevy v dospělosti, jde o výčet obecných charakteristik.
Atypický autismus
Děti s atypickým autismem mají některé oblasti vývoje méně narušeny než děti s klasickým autismem, může se jednat o lepší sociální či komunikační dovednosti nebo chybí stereotypní zájmy. U těchto dětí se dříve mluvilo o takzvaných autistických rysech. Vývoj dílčích dovedností je u těchto dětí značně nerovnoměrný. Z hlediska náročnosti péče a potřeby intervence se atypický autismus neliší od dětského autismu. Ročně se v České republice narodí zhruba 100 až 150 dětí s atypickým autismem.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Gov