Bílé tečky na obličeji
Malé bílé tečky o velikosti 1 až 2 mm, které se vytvářejí na pleti nejčastěji v oblasti okolo očí a na nejtenčích místech pokožky, jsou takzvaná milia. Jedná se o tvrdé bílé cysty vyplněné keratinem (zrohovatělou kůží). Jsou to odumřelé kožní buňky zachycené v kůži, které se od ní nemohou volně odloučit. Starým lékařům připomínaly zrníčka obilí, a proto jim začali říkat podle latinského výrazu pro proso. V češtině nemáme žádný odborný ekvivalent, ačkoliv milia nalezneme u mužů i žen, od miminek po babičky a dědečky, jsou tedy poměrně rozšířená.
Pokud na milia trpíte, tak víte, že to není akné – pokožka není nijak zanícená a bílá čepička není tvořená hnisem, ale nahromaděným keratinem, tedy rohovinou. Keratin tvoří svrchní vrstvu epidermis, která zajišťuje mechanickou ochranu kůže a plní mnoho dalších funkcí. Někdy ovšem může dojít k tomu, že se keratin nerozvrství pravidelně, ale těsně pod epidermis vytvoří maličkou hrudku, kterou právě vidíme jako malou bílou čepičku – milium.
Některým lidem se vytvoří jen občas jedna čepička okolo očí, ale někteří mají smůlu, že se jim rozesejí po celých tvářích a pak už mohou být značně nepříjemné. Nebolí, ale mohou být esteticky nežádoucí a určitě si je nebudete chtít nechat. První, co přijde na mysl, je odstranit je. Vzít jehlu a vypíchnout je ale není úplně nejlepší nápad. Zanesením infekce si totiž zakládáte na daleko horší následky.
Milia jsou ve většině případů důsledkem suché pleti nebo špatně zvolených kosmetických přípravků. Vznikají ale také vlivem nedokonalého odličování pleti. A nezřídka se stane, že příčinu jejich vzniku ani neodhalíme.
Milia však vždy poukazují na to, že se pleť něčemu brání – něco se jí prostě nelíbí. Na základě zkušeností z praxe se mnozí odborníci přiklánějí k tomu, že milia vznikají v důsledku suché pleti. V mnoha případech si totiž mylně diagnostikujeme mastný typ pleti, pleť zbytečně vysušujeme kosmetickými přípravky určenými pro mastnou pleť a snažíme se tímto způsobem milia odstranit. Jde však o začarovaný kruh – pleť je stále sušší a milií spíše přibývá. Milia mohou být způsobena rovněž špatnou životosprávou, fungicidy či potravinovými alergiemi. Svou roli zde sehrává i genetika.
Pokud nemáte milií mnoho, tak je nejlepším řešením navštívit kosmetičku, která je hygienicky odstraní. V tomto případě je velice důležité najít opravdu profesionální kosmetičku, ke které máte důvěru. Nechcete, aby vám někdo nešikovný píchal jehlou okolo očí. I v salónech se milia odstraňují pomocí jehly, ale dají se použít i neinvazivní metody (chemický peeling a podobně), které fungují spíše na prevenci a samotnou bílou čepičku neodstraní.
Máte-li milií mnoho a silně vás obtěžují, tak neváhejte navštívit dermatologa, který vám může dát odbornou radu. Jestliže se však u vás vyskytlo pouze jedno malé milium a vy se rozhodnete navzdory všemu vypíchnout si ho sami, tak musíte dodržet několik zásadních bodů. Tím prvním je, že byste měli začít s dobře vyčištěnou pletí. Nechcete si zanést nečistoty a zbytky líčení do ranky. Také je nutné mít dobře vydezinfikovanou jehlu a postupovat co nejjemněji a sterilně. A buďte opravdu opatrní – v zrcadle se člověk nevidí nejlépe a většina milií se vyskytuje v blízkosti očí.
Pokud se snažíte miliím vyhýbat dlouhodobě, je zásadní důkladně čistit obličej a pravidelně používat peeling. Lepší je v tomto případě peeling chemický (AHA kyseliny) a ne mechanický (s obrušujícími částečkami) a také je dobré vyhýbat se minerálním olejům, které se špatně vsakují do pokožky a tvoří na povrchu vrstvu, která může způsobovat ucpání a akumulaci keratinu. Další na seznamu ingrediencí, které nedělají citlivé kůži dobře, jsou silikony. Zkuste přejít na přírodnější péči, která se lépe vstřebává a pokožka může pak lépe dýchat.
Milia nejsou nebezpečná, nebolí, nejsou nakažlivá ani nesignalizují nějaké vnitřní onemocnění. Neléčí se farmakologicky a nekoupíte na ně krém v lékárně. Jsou jenom nepříjemná a špatně se jich zbavuje. Nepropadejte ovšem panice, zajděte za kosmetičkou, která vám je bezpečně odstraní.
Bílé fleky na obličeji
Bílé skvrny jsou způsobeny ztrátou pigmentu – melaninu v daném místě. Mohou se na kůži objevovat z mnoha příčin. Mohou být vrozené jako u albinismu (ten ale postihuje celou kůži), nebo získané, například po poškození kůže některými chemikáliemi (peroxidem). Také po dlouhodobém chemickém dráždění může kůže nabýt jiné barvy. Proto je třeba kůži, která je takto vystavována agresivním látkám, chránit. A to nejlépe gumovými rukavicemi (i třeba při mytí podlahy, používání mycích písků a podobně). Po takovéto zátěži by měla být postižená místa namazána ochranným krémem.
Skvrny vznikají také často na místech po poraněních kůže. Pokud nebylo poranění hluboké, pigment se začne po určité době zase tvořit. Větší poranění jsou ale depigmentována trvale. O jizvy je třeba se starat, měly by být v průběhu své tvorby promazávány, masírovány, kůže v okolí by měla být v klidu, aby nedošlo ke vzniku keloidu, což je vyklenutá jizva, která může být i různě pigmentovaná.
Existuje rovněž onemocnění zvané vitiligo, při němž se z neznámé příčiny objevují na pacientově kůži různě rozsáhlá a četná ostře ohraničená ložiska depigmentací. Tato místa by měla být zvýšeně chráněna před slunečním zářením, dlouhé slunění se nedoporučuje ani po aplikaci opalovacích krémů. Je několik důvodů, proč vznikají nápadné bílé skvrny na těle během opalování. Skvrny na kůži, které se neopálí, mohou být výsledkem genetické dispozice. Melanocyty (typ kožních buněk) v těchto místech nemají schopnost produkovat melanin (pigment).
Bílé skvrny se mohou objevit i díky přítomnosti hub, které žijí na povrchu kůže. Samotné houby jsou neškodné, ale absorbují UV záření, které by jinak běžně procházelo pokožkou. Tyto houby se pak stávají viditelnými v podobě bílých skvrn vznikajících, jakmile se objeví opálení. To lze napravit užitím léků nebo topických lotionů (pouze na lékařský předpis).
Často se objevují bílé skvrny na lopatkách a nad hýžděmi, které jsou způsobeny tlakem samotného těla při ležení na tvrdém povrchu. Tlak těla ovlivňuje průtok krve přes tato místa na kůži. Krev je nositel kyslíku, který je nezbytný v procesu pigmentace, proto se tyto oblasti hůře opalují. Nepravidelné opálení mohou způsobit i některé léky, například perorální antikoncepce.
Bílé skvrny na rtu
Bílé skvrny na rtech jsou znamením, že se v zažívacím traktu vytvářejí hlenové nebo tukové usazeniny.
Bílé skvrny na rtech mohou predikovat zažívací potíže. V tomto případě je dobré provést očistu těla, a to konzumací salátů, čerstvé zeleniny a pitím zeleného čaje.
Dále mohou bílé skvrny vznikat jako virové onemocnění nebo z nachlazení. Takové pupínky by se neměly mačkat. Zde by měla následovat léčba pomocí D-panthenolu. Je nutné zvolit zdravý životní styl, přehodnotit svůj jídelníček, odstranit z jídelníčku alergeny, solené a uzené potraviny.
Někdy se bílé skvrny objeví v důsledku chloazmatu během těhotenství či po narození dítěte a obvykle odezní samy od sebe. Objeví-li se jindy než v těchto obdobích, pak je třeba dávat pozor na stav jater, vaječníků a nadledvinek. A lékař by vás měl také otestovat na přítomnost červů.
Jak zakrýt světlé skvrny
Světlé skvrny lze překrýt make-upem, díky kterému se zjemní kontrast mezi zdravou a postiženou pokožkou. Vhodné výrobky najdete v lékárně, jsou hustší, voděodolné, se speciálním korekčním systémem a dlouhotrvajícím efektem. Na závěr je můžete jemně přepudrovat, čímž se make-up zafixuje.
Sáhnout můžete i po samoopalovacích krémech, které pokožku obarví.
Nemoc vitiligo
Vitiligo je nemoc bílých skvrn, jedná se o takzvané získané kožní onemocnění, které se projeví v průběhu života. Projevy vitiliga zahrnují vznik bílých ohraničených skvrn, které postrádají pigment. Vitiligem jsou často doprovázeny jiné autoimunitní choroby. Vyskytuje se u 1 % populace, a to nejvíce ve věkové kategorii 10–30 let.
Přesný mechanismus vzniku vitiliga není znám. Je však jisté, že se jedná o poškození melanocytů – kožních buněk produkujících pigment – zřejmě autoimunitním zánětem, toxickým působením nebo špatnou komunikací mezi melanocyty a neurony. Často doprovází jiná onemocnění. Nejčastěji je vitiligo spojeno s nemocemi štítné žlázy, cukrovkou nebo anémií.
Vitiligo můžeme dělit na fokální – u tohoto typu se objeví jedna nebo více skvrn na jedné části těla. Segmentální – tento typ je spojen s přítomností jedné nebo více skvrn, které se nacházejí na jedné straně těla. Generalizované – s vitiligem tohoto typu je spojen výskyt skvrn, které jsou rozesety na různých částech těla. Největší koncentrace vitiligových skvrn je v oblasti očí, rtů, loktů, na prstech. Univerzální – tato forma vitiliga postihuje více než 80 % kůže.
Vitiligo je bledost, tedy ztráta pigmentace v ohraničené oblasti kůže. Jsou to bílé skvrny, které mívají velikost asi 0,5–5 cm. První skvrny vitiliga se často objevují na zraněné pokožce, na místě prudkého opálení a podobně. Zhoršení nemoci je pak spojeno se stresem či jinou vážnou nemocí, jinak může být vitiligo v období klidu, kdy se nijak nerozšiřuje. Kromě prostého vybledlého úseku pokožky může vitiligo provázet i zbělení vlasů v ohraničených ložiscích, tyto mohou i vypadávat. U pacientů s vitiligem pak hrozí větší riziko vzniku rakoviny v postiženém místě na kůži.
Provádí se krevní testy na vyloučení přítomnosti onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, dále se stanoví hladina krevního cukru a hlavně autoprotilátek. Rozhodující pro určení diagnózy je vyšetření Woodovou lampou, která vyzařuje UV světlo. Po ozáření UV světlem jsou bílé skvrny lépe viditelné, což je velká pomoc zejména u pacientů s bledou pletí. Vyšetřuje se také vzorek odebrané kůže, který je zasílán na histologii.
Léčba vitiliga patří do rukou dermatologa. Předtím je však nutné vyloučit možné přidružené nemoci. Dermatolog může využít místní léčbu, například fototerapii s využitím UV světla, což se kombinuje s nanesením mastí, které zvyšují citlivost pokožky na účinky UV. Další topickou (povrchovou) léčbou je aplikace kortikoidních mastí. U nešířícího se klidného vitiliga je možné využít chirurgickou léčbu, kdy se transplantují kožní štěpy nebo jen separované melanocyty, které zajistí pigmentaci pokožky. V případě, že vitiligo postihuje více než 20 % povrchu těla, je na řadě celková léčba. Je možné využít i fototerapii, při níž se pacient umísťuje do kabinky podobné soláriu. Dále se používají kortikoidy. Prospět může také pobyt v lázních. Vzhledem k tomu, že vitiligo reaguje na stres, je vhodné zvážit i psychoterapii, neboť i samotné vitiligo může u citlivějších pacientů způsobit psychické potíže.
Autor: © Nina Vinšová
Foto: © Silver442n