Neurovegetativní systém
Autonomní nervová soustava (ANS) nebo také vegetativní soustava je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu). Tato činnost je vykonávána bez vědomé činnosti jedince. Autonomní nervová soustava udržuje srdeční a dýchací frekvenci, vykonává proces trávení, pocení, močení, tvoří sliny, ovládá průměr zornice, má důležitou úlohu v pohlavním vzrušení. Ačkoliv je nejvíce činností nevědomých, některé, jako proces dýchání, pracují v součinnosti s vědomými procesy. Hlavními součástmi autonomní nervové soustavy jsou senzorický systém, motorický systém (sestávající z parasympatického a sympatického systému) a enterický nervový systém. Pojem autonomní nervový systém by se dal jednoduše definovat jako „organizované skupiny senzorických a motorických neuronů, které inervují útroby“. Tyto neurony tvoří reflexní oblouky, z nichž část zasahuje do mozkového kmene, konkrétně do jeho části zvané prodloužená mícha. Pokud je poškozen pouze centrální nervový systém (CNS), život je stále možný, neboť nejsou zasaženy jeho hierarchicky podřízené části řídící činnosti kardiovaskulární, trávicí a dýchací soustavy.
Sympatikus a parasympatikus obvykle pracují protichůdně. Jejich vztah však není absolutně antagonistický, neboť se často navzájem doplňují. Ne zcela platí představa, že sympatikus funguje jako „akcelerátor“ a parasympatikus jako „brzda“. Sympatikus se především účastní dějů vyžadujících okamžité reakce, zatímco parasympatikus dějů probíhajících v celkovém tělesném klidu. Z toho důvodu se k sympatiku pojí heslo: bojuj, nebo uteč; a k parasympatiku: odpočívej a zažívej. Celkově jsou tedy sympatikus a parasympatikus systémy, které (obvykle v protichůdném vztahu) regulují životní funkce jednotlivých orgánů za účelem dosažení homeostázy.
Sympatikus je zodpovědný za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí:
- mobilizuje zásoby energie a inhibuje proces trávení;
- odvádí krev z trávicí soustavy a z kůže (mechanismem je vazokonstrikce);
- zvyšuje perfuzi (průtok krve) kosterní a srdeční svalovinou a plícemi (perfuze kosterní svaloviny může být zvýšena až o 1 200 %);
- dilatuje (rozšiřuje) bronchioly (průdušinky), což zvyšuje alveolární výměnu plynů;
- zvyšuje srdeční frekvenci a kontraktilitu kardiomyocytů (srdečních svalových buněk), čímž zvyšuje celkový výkon srdce – především do kosterních svalů může proudit zvýšené množství krve;
- dilatuje zornice, čímž zvyšuje množství světla vstupujícího do oka na sítnici;
- mění akomodací dioptrickou mohutnost čočky tak, aby světelné paprsky dopadaly na sítnici, zaostřuje tak obraz při pohledu na objekty v různé vzdálenosti;
Parasympatikus zajišťuje činnost organismu v klidu a bezpečí:
- zařizuje zklidnění celkové činnosti organismu (přechod z vlivu sympatiku);
- stimuluje proces trávení;
- dilatuje cévy vedoucí do gastrointestinálního traktu (GIT je trávicí soustava), čímž zvyšuje perfuzi jeho jednotlivých oddílů – toto je důležité při trávení, protože jednotlivé části GIT mají v průběhu trávení zvýšené nároky na zásobování nejen živin, kyslíku, ale i vody pro tvorbu trávicích šťáv;
- může kontrahovat bronchioly, čímž sníží úroveň alveolární výměny plynů – toto koná za běžných okolností ve stavu, kdy organismus potřebuje málo kyslíku;
- během akomodace způsobuje zúžení zornic a čoček;
- stimuluje sekreci slin a zrychluje peristaltiku;
- řídí plnění erektilních orgánů krví (tedy jejich erekci) cestou nervi splanchnici pelvici (pánevních útrobních nervů), jejichž neurony mají těla v křížovém oddílu míchy (konkrétně S2-S4).
Neurovegetativní dystonie
Neurovegetativní dystonie je porucha dráždivosti sympatických a parasympatických nervových systémů. Může vést k neovladatelné hyperaktivitě některého orgánu a k jeho funkčním poruchám. Jde o zcela odlišnou poruchu než spazmofilie (sklon ke křečím), přestože příznaky někdy bývají podobné.
Projevy onemocnění:
- bolesti hlavy, zejména na vrcholku lebky;
- sucho v ústech nebo naopak přílišná tvorba slin;
- poruchy vidění;
- nevolnost, pálení záhy, nadmutí žaludku;
- nadýmání břicha, plynatost, meteorismus (střevní plyny);
- tachykardie (bušení srdce), pocit tepání v krčních tepnách;
- píchání v boku;
- ojedinělý průjem;
- zívání;
- polakusurie (časté nucení močit, mnohdy bez skutečné potřeby);
- pocit horečky, pocit horka na ušních boltcích;
- náhlé snížení tlaku provázené nevolností (pocením, hučením v uších, poruchy vidění);
- záchvaty pláče a citové nepohody.
Příčinou onemocnění mohou být některé nervové poruchy, nespokojenost nebo mírná úzkost mohou vyvolat psychosomatické onemocnění, které je fyzicky zjistitelné vyšetřovacími metodami, nebo vyvolat neurovegetativní dystonii, kdy se jedná spíše o funkční poruchy orgánů fyzicky nepostižených.
Vitamíny a neurovegetativní dystonie
Na zlepšení celkového stavu: třezalka tečkovaná (tinktura, tekutý nálev); ploštičník (tekutý extrakt)
Proti bolestem hlavy: mařinka vonná, máta, sporýš lékařský (nálevy)
Nevolnost, sucho v ústech: zázvor (rostlina nebo nálev), máta, libeček
Poruchy vidění: levandule (silice)
Trávicí obtíže: vlaštovičník, zemědým (tekuté extrakty), alpinie lékařská (galgán; tinktura), koriandr, kmín, fenykl, estragon (silice), kopr (tinktura) kardamom (silice), máta (nálev)
Proti bušení srdce: hloh (květy/plody) meduňka, chmel (nálev)
Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea
Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo úlevy) – samostatně nebo v kombinaci
Také nezapomínejte na hořčík.
Bylinky na neurovegetativní dystonii
Na neurovegetativní dystonii se používají tyto bylinky:
- majoránka, bazalka, levandule nálev – samostatně nebo v kombinaci;
- hloh – nálev, tinktura nebo tekutý extrakt;
- sluncovka kalifornská jako tekutý produkt – 50 kapek třikrát denně;
- lípa – nálev nebo glycerinový výluh z pupenů;
- puškvorcová tinktura – 10 kapek třikrát denně;
- andělka a puškvorec v prášku – od každého 1 lžička třikrát denně;
- heřmánkový květ – 1 kávová lžička na 1 šálek vroucí vody, nechat louhovat 10 minut.
Cervikální dystonie
Cervikální dystonie představuje jednostranné svalové strnutí šije, zahrnuté do skupiny dystonických syndromů (charakteristických náhlými neobvyklými změnami svalového tonu: mimovolné pohyby, svalové napětí, záškuby, třes). Často jde o vrozenou vadu, která je způsobená jednostranným zkrácením svalu – kývače hlavy (musculus sternocleidomastoideus) a horními částmi trapézového svalu. Méně obvyklá je získaná forma při zánětlivých procesech v krční oblasti, blokádách v oblasti krční páteře, úrazech krční páteře či při některých onemocněních centrální nervové soustavy. Nejčastější je však porucha mimovolní svalové aktivity neznámé příčiny.
Onemocnění začíná spíše pomalu. Nejprve dochází k pocitu napětí „za krkem“, které se později mění v bolest pouze po fyzické námaze. V další fázi nastupuje bolest po dobu celého dne, kdy pacient vyklání hlavu na jednu stranu bez svého vědomí (obvykle to zpozoruje jeho okolí). Terapie křečovitých stahů svalů k jedné straně je z neurologického hlediska známá svou rezistencí vůči medikamentózní léčbě.
V minulosti bylo onemocnění indikací k chirurgické léčbě, bohužel s téměř žádným pozitivním efektem. V dnešní době je principem léčby dosažení co největšího uvolnění postižených svalů. To umožňuje antagonistickým svalům (svalům s funkcí opačného pohybu) pomocí kompenzačního mechanismu stočit krk a hlavu do přirozené polohy. Při terapii je však nutné použít botulotoxin A. Využitím speciálních fyzioterapeutických metod lze nacvičit mechanismus korekce abnormálního postavení krku a hlavy s úmyslným pohybem pacienta tak, aby byl schopen volním úsilím poměrně snadno uvést hlavu do střední roviny a setrvat v ní. S pravidelnou fyzioterapií je možné rovněž prodlužovat periody mezi aplikacemi spolu se snižováním dávek botulotoxinu. Také je možné použití „rázové vlny“ na stažení bolestivosti svalů, křečových spazmů a zánětlivé reakce v tkáni.
Autor: © svevi
Foto: © James Heilman