Co je to embolie
Embolie obecně je náhlý vznik uzávěru cévy v důsledku zaklínění pohyblivého předmětu, tedy vmetku. Vmetkem bývá nejčastěji krevní sraženina, ale může se jednat rovněž o tukové kapénky, vzduchové bublinky či vzácněji o plodovou vodu. V důsledku ucpání některé z cév dochází k ischémii, tedy místní neprokrvenosti tkáně, kterou příslušná céva zásobovala. Následky embolie mohou proběhnout bez jakýchkoliv projevů, ale rovněž mohou způsobit i smrt pacienta.
Druhy embolie
Tromboembolie: je nejčastější příčinou, přičemž vmetkem je krevní sraženina, která vzniká hlavně v žílách dolních končetin a pánve. Její nebezpečí spočívá v tom, že se může utrhnout a je krví odnášena do pravé poloviny srdce a do plic, kde se v důsledku své velikosti zaklíní v některých z plicních tepen. Krevní sraženina se může vytvořit i v srdci, a to v případě, že se některá z jeho částí správně nestahuje, například při fibrilaci síní. Pak se může krevní sraženina z levé síně utrhnout a je levou komorou vypuzena do velkého oběhu. Tato krevní sraženina se může dostat do mozku a způsobit infarkt mozku.
Tuková embolie: vzniká při poranění kostí, tupém poranění tukové tkáně nebo při popáleninách. Tukové částečky nejsou okem vidět a mohou se zaklínit v kapilárách mozku či ledvin.
Vzduchová embolie: vzniká při proniknutí vzduchu do periferních žil, který na základě fyzikálních zákonů může zabránit toku krve v cévě. Vzniká při operacích, kdy se vzduchová bublinka dostane do periferní žíly prostřednictvím zavedené kanyly. Rovněž sem patří i kesonová nemoc, která vzniká při rychlém stoupání během potápění. I malé množství vzduchu může vyvolat smrt.
Embolizace plodové vody: může vzniknout jako komplikace porodu. Vzniká v důsledku nasátí plodové vody do žilního systému dělohy v průběhu porodu a ta se krví dostane do plic.
Embolizace cizího tělesa: vzniká při zanesení cizího předmětu do krevního oběhu. Může se jednat například o ulomené špičky jehly a podobně.
Příčiny embolie
Existují různé rizikové faktory, které vedou ke vzniku embolie. Nejohroženější skupinou jsou imobilní pacienti, dále pak pacienti po chirurgickém výkonu, především na dolních končetinách. Rovněž jsou embolií ohroženi pacienti se srdečním selháváním. Rizikovým faktorem je rovněž užívání hormonální antikoncepce.
Příznaky embolie
Embolie může být bezpříznaková, s mírnými či dramatickými projevy. Jedná se o obávanou komplikaci úrazů, operací. Lékaři disponují širokou paletou léčebných možností, kdy je v jejich silách embolus vytáhnout, rozpustit nebo účinně předcházet jeho vzniku. Léčba embolie vychází z typu vmeteného předmětu.
Léčba embolie
Léčba tromboembolie spočívá buď v trombektomii, tedy chirurgickém odstranění krevní sraženiny z cévy, nebo v užívání antikoagulancií, tedy léků snižujících krevní srážlivost.
Léčba tukové embolie zahrnuje podávání kortikoidů, tedy léků na bázi steroidních hormonů, nebo diuretik, která způsobují vylučování tekutin z těla. Rovněž oxygenoterapie, tedy léčba kyslíkem, je nedílnou součástí léčby.
Léčba vzduchové embolie spočívá v inhalaci 100% kyslíku, a pokud se vzduchová bublinka nachází v srdci, tak je nutné položit pacienta na levý bok hlavou dolů, aby se zamezilo zanesení vzduchu do mozku.
Léčba embolie plodové vody není nikterak specifická a spočívá především ve stabilizaci dýchání a krevního oběhu rodičky a v urychleném vyčištění dělohy od plodové vody.
Co je to trombóza
Trombóza je děj, při kterém dochází ke sražení (koagulaci) krve za vzniku trombu. V tepnách má za následek nedokrevnost (ischemii) postižené oblasti, v žilách může zhoršit odtok krve.
Ke vzniku trombózy dochází kvůli jedné příčině nebo kombinací faktorů, které jsou známy jako Virchowova trias:
- poškození stěny cévy – způsobeno například zánětem, aterosklerózou, imunokomplexy;
- turbulentní proudění, nebo naopak zpomalený průtok krve – venostáza, zúžení a nedomykavosti srdečních chlopní, dlouhé sezení a stání, nedostatečný pohyb, dehydratace, těhotenství;
- trombofilní stavy – narušení rovnováhy pro/protisrážlivých faktorů, perorální antikoncepce.
K profylaxi se používá hlavně antikoagulační léčba.
Trombus může být při odtržení od cévní stěny jedním ze zdrojů vmetku (trombembolus) a způsobit tak embolii.
Tromby se velmi často vyskytují spolu s aterosklerózou a zhoršují prognózu nemocného. Běžnými rizikovými faktory vzniku krevních sraženin v hlubokých tepnách jsou: dlouhodobá nehybnost dolních končetin, obezita, těhotenství, stavy po velkých chirurgických výkonech, hormonální antikoncepce, Leidenská mutace a jí podobné poruchy koagulačního systému a poruchy chlopenního aparátu dolních končetin při chronické žilní nedostatečnosti, kouření, křečové žíly. Pacient může být v ohrožení života.
Příznaky trombózy
Poměrně často se trombóza neprojevuje žádnými závažnými příznaky a probíhá jako netypická bolest končetiny. Není vzácností, že tuto bolest pacienti přisuzují prodělané námaze, popřípadě i změnám počasí. Co se týká trombózy dolních končetin, pak mezi hlavní příznaky patří pocit tlaku v postižené končetině, dále je to otok končetiny a její bolestivost. Přitom právě bolest nebývá vždy přítomna a navíc ani nevypovídá o tíži tohoto onemocnění. Postižená končetina může také změnit barvu a podkožní viditelné žíly bývají více naplněny.
Při zánětu povrchových žil bývá postižené místo zarudlé a na pohmat bolestivé, často dochází k jeho zatvrdnutí. Důležité je vědět, že při zánětu povrchových žil postižená končetina neotéká.
Při trombóze hlubokých žil je naopak končetina oteklá a velmi bolestivá, bolest se objevuje především po plném došlápnutí. Postižená noha také může mít namodralou barvu. Trombóza je velice zrádná obzvláště u ležících pacientů, může totiž vzniknout bez výraznějších varovných obtíží a následně se může projevit až plicní embolií. Pokud není trombóza odborně léčena, může vedle plicní embolie postupně dojít až k rozvoji bércového vředu, který se jen velmi těžko hojí.
Na druhé straně trombózy, které mají bezbolestný průběh, často způsobují plicní embolii. Přitom do značné míry závisí na rozsahu omezení průtoku krve do plic. U plicní trombózy může být jedním z příznaků kašel, dále je to krátkodobá dušnost či bolest na hrudi, ale u pacienta může dojít i k vykašlávání krve nebo k rozvoji šoku. Platí, že čím blíže k srdci je trombóza lokalizována, tím je riziko embolie vyšší. Nemocný, který je postižený lehčí formou plicní embolie, na tuto diagnózu často vůbec nepomyslí a původ jeho obtíží bývá často objasněn až při odborném vyšetření.
Léčba trombózy
Při podezření na trombózu je nutný neodkladný zásah lékaře. Pacienta, u kterého máme podezření na žilní trombózu, je třeba rychle dopravit k lékaři do nemocnice. Pacient by se při transportu měl co možná nejméně hýbat. Pohyb totiž zvyšuje riziko utržení krevní sraženiny a následně vzniku plicní embolie. Pokud tedy není možnost rychle a přitom v klidu nemocného dopravit k odbornému ošetření vlastním autem, je nutné neotálet a zajistit převoz sanitním vozem. Jestliže se jedná o projevy těžké formy plicní embolie, které jsou provázeny výraznou dušností, vykašláváním krve a srdečním selháváním, je bezpodmínečně nutné okamžitě přivolat rychlou záchrannou pomoc.
V tomto případě platí pravidlo, že čím dříve se dostane pacientovi odborné pomoci, tím menší následky ponese. Léčba trombózy patří výhradně do rukou specializovaných lékařů a probíhá vždy na lůžku v nemocnici.
Příznaky embolie dolních končetin
U některých pacientů se nemusí toto onemocnění projevovat žádnými příznaky, většinou však bývá spojeno s následujícími projevy:
- bolest, otok a pocit napětí v postižené dolní končetině (obvykle v lýtku);
- silná bolest v postiženém místě;
- teplá pokožka v místě, kde se utvořila krevní sraženina;
- zčervenání kůže, zejména na zadní straně postižené dolní končetiny v oblasti pod kolenem.
Onemocnění obvykle postihuje jenom jednu dolní končetinu, ale nemusí to být vždy pravidlem. Bolest se zhoršuje při pohybu špičky nohy nahoru (směrem ke kolenu) nebo dolů.
Léčba
Pokud se hluboká žilní trombóza neléčí, může dojít ke vzniku plicní embolie (situace, kdy se krevní sraženina uvolnila ze svého původního místa a zasekla se v jedné z plic). Při léčbě se používají léky, kterým se říká antikoagulancia (léky proti srážení krve).
Antikoagulancia brání dalšímu zvětšování krevní sraženiny (odborně narůstání trombu). Současně také pomáhají rozpouštět již vzniklý trombus a brání tomu, aby se sraženina utrhla a byla zanesena do plic, kde by mohla způsobit embolii. Přestože se léčiva ovlivňující srážlivost krve často označují jako „léky na ředění krve“, neředí krev v pravém slova smyslu, ale ovlivňují chemické látky obsažené v krvi a brání tomu, aby se krevní sraženiny tvořily tak snadno.
K léčbě hluboké žilní trombózy se používají dva různé druhy antikoagulačních léčiv, a to konkrétně heparin a warfarin. Heparin je obvykle předepisován jako lék první volby, protože účinkuje okamžitě a brání tak dalšímu zvětšování sraženiny. Po počáteční léčbě heparinem jsou pacienti obvykle převedeni na warfarin, který brání vzniku dalších sraženin.
Heparin
Heparin je k dispozici ve dvou různých formách – klasický (nefrakcionovaný) heparin a nízkomolekulární heparin.
Klasický (nefrakcionovaný) heparin lze podat ve formě:
- nitrožilní injekce – tedy jednorázovou aplikací přímo do žíly;
- nitrožilní infúze – v tomto případě je heparin dávkován kapačkou a nechá se pomalu vykapat do žíly přes zavedenou dutou jehlu s hadičkou (tento způsob aplikace musí být proveden v nemocnici);
- subkutánní injekce – injekční aplikace heparinu do podkoží.
Nízkomolekulární heparin se obvykle aplikuje injekcí do podkoží (subkutánně).
Dávka nefrakcionovaného (klasického) heparinu je velmi různorodá, protože každý pacient reaguje jinak a je potřeba důsledně monitorovat jednotlivé pacienty a dávku v případě potřeby upravit. Proto je často při zavádění léčby nutný 5–10denní pobyt v nemocnici, kde se pacientovi provádí častá vyšetření srážlivosti krve tak, aby bylo zajištěno správné dávkování a správný účinek léčby.
Nízkomolekulární heparin funguje jinak než klasický heparin. Obsahuje malé molekuly, díky čemuž jsou jeho účinky spolehlivější a pacient nemusí zůstávat v nemocnici na pozorování.
Oba druhy heparinů (klasický i nízkomolekulární) však mohou způsobovat nežádoucí účinky:
- kožní vyrážka nebo jiné alergické reakce;
- krvácení;
- řídnutí (zeslabení) kostí – pouze při dlouhodobém užívání.
Ve vzácných případech může heparin vyvolat prudkou alergickou reakci, která paradoxně zhorší tvorbu stávajících sraženin a vede k tomu, že se vytvoří sraženiny nové. Tato reakce a řídnutí kostí se vyskytují s nižší četností u nízkomolekulárního heparinu než u klasického heparinu. Pacientům je ve většině případů podáván nízkomolekulární heparin, protože se snadněji používá a způsobuje méně nežádoucích účinků.
Warfarin
Warfarin se užívá ve formě tablet. Většinou lékaři pacientovi s hlubokou žilní trombózou nejprve podávají heparin, aby zabránili vzniku dalších trombů, a teprve poté ho převedou na warfarin. Nejkratší doporučená doba pro užívání warfarinu je 3 až 6 měsíců, ale někteří pacienti musí warfarin užívat mnohem déle, nebo dokonce doživotně. Stejně jako v případě klasického heparinu se účinky warfarinu liší pacient od pacienta. Pokud budete užívat warfarin, připravte se na to, že vám lékaři budou často odebírat krev a kontrolovat, zda užíváte správnou dávku. Na začátku léčby warfarinem vám bude několikrát za týden (obvykle 2x až 3x) odebrána krev, dokud nebude stanovena správná dávka pro pravidelné užívání warfarinu. Po stanovení správné dávky budete docházet na odběry krve zhruba jednou měsíčně k vašemu praktickému lékaři.
Účinky warfarinu mohou být ovlivněny stravou, ostatními léky, které užíváte, a také zdravím vašich jater.
Pokud užíváte warfarin, dodržujte následující zásady:
- dodržujte zásady pravidelného a správného stravování;
- omezte pití alkoholických nápojů (muži smí užívat maximálně 4 jednotky alkoholu denně a ženy maximálně 2 až 3 jednotky alkoholu denně);
- užívejte warfarin každý den ve stejnou dobu;
- než začnete užívat jakékoli jiné léky, vždy se předem poraďte se svým praktickým lékařem nebo lékárníkem a informujte je o tom, že užíváte warfarin, totéž platí v případě jakékoli operace či pobytu v nemocnici, kdy je nutné lékaře informovat o tom, že užíváte warfarin;
- neužívejte žádné bylinky ani bylinná léčiva či přípravky.
Warfarin je kontraindikován u těhotných žen, kterým se v případě hluboké žilní trombózy smí podávat pouze heparinové injekce.
Rivaroxaban
Evropské odborné organizace doporučují jako možnost léčby a prevence hluboké žilní trombózy u dospělých používat přípravek rivaroxaban, který brání vytváření krevních sraženin díky zablokování srážecího faktoru Xa. Doba léčby je obvykle 3 měsíce a pacient prvních 21 dní užívá lék rivaroxaban 2x denně a následně jednou denně až do konce léčby.
Kompresní punčochy
Kompresní punčochy slouží jako prevence bolesti lýtek a jejich otékání a současně snižují riziko vzniku vředů v místech, kde proběhla hluboká žilní trombóza. Pomáhají také zabránit vzniku takzvaného posttrombotického syndromu, což je poškození tkáně lýtka v důsledku zvýšeného žilního tlaku. Ten se zvyšuje právě při ucpání žíly krevní sraženinou (trombem), kdy dochází ke zvýšení napětí žilní stěny a k poškození žilních chlopní hlubokého žilního systému dolní končetiny. To vede k „odklonění“ krve do povrchových žil. Po prodělání hluboké žilní trombózy byste měli kompresní punčochu nosit každý den po dobu alespoň dvou let, protože ke vzniku posttrombotického syndromu může dojít i několik měsíců až let poté, co jste onemocněli hlubokou žilní trombózou. Kompresní punčochy vám předepíše cévní lékař, případně praktický lékař. Je potřeba vybrat správnou velikost, aby mělo jejich nošení smysl. Musí se nosit po celý den s tím, na noc se sundávají. Pokud si během dne chcete od jejich nošení odpočinout, můžete je na chvíli sundat, ale je dobré sedět s nohama ve zvýšené poloze.
Cvičení
Vhodnou doplňkovou metodou léčby a prevence opětovného propuknutí hluboké žilní trombózy jsou pravidelné procházky, při nichž by pacient neměl zapomínat na nošení kompresních punčoch. Pravidelné procházky jsou nejen dobrou prevencí onemocnění, ale také pomáhají zabránit vzniku komplikací, jako je například posttrombotický syndrom.
Zvednutí dolních končetin
Zvednutí dolních končetin při odpočinku vsedě je další vhodnou doplňkovou metodou léčby hluboké žilní trombózy. Dochází totiž ke snížení tlaku v žilách lýtka a k omezení rozlévání krve v samotném lýtku (což snižuje bolestivost a otok). Je potřeba zajistit, aby vaše chodidlo bylo výš než kyčel. Jedině tak se zlepší odtok krve z lýtka. Ideální je podložit si patu polštářem nebo jiným vhodným předmětem. Pokud je to možné, zkuste si zvednout dolní část postele (tam, kde spočívají vaše chodidla a lýtka) tak, aby chodidlo bylo výše než kyčel.
Kavální filtry
Přestože k vyléčení hluboké žilní trombózy obvykle postačí antikoagulační léčba a kompresní punčochy, existuje alternativní řešení v podobě kaválního filtru, který lze použít v případě, kdy je antikoagulační léčbu nutné vysadit nebo pokud ji není možné z nějakého důvodu použít. Kavální filtr je malý košíček, který lékař umístí do dolní duté žíly (vena cava inferior). Jeho úkolem je zachytávat fragmenty krevní sraženiny (trombu) a zabránit jim dostat se do srdce nebo plic. Kavální filtry lze jako preventivní či léčebnou metodu použít u pacientů s hlubokou žilní trombózou, plicní embolií nebo mnohočetným poraněním.
Existují dva typy kaválních filtrů – permanentní a dočasné filtry, které lze ze žíly vyjmout poté, co se riziko trombózy či embolie sníží.
Jak se zavádí kavální filtr
Zákrok se provádí v místním znecitlivění (tedy pacient je při vědomí, ale oblast, kde bude chirurg pracovat, je umrtvena). Chirurg následně provede malý řez v kůži a zasune katetr (tenkou ohebnou trubičku) do žíly v oblasti krku nebo břicha. Následně je katetr zaveden do dolní duté žíly. Po zavedení katetru na správné místo se skrz něj prostrčí kavální filtr a zafixuje se v dolní duté žíle.
Dieta
Riziko vzniku hluboké žilní trombózy můžete snížit zdravým životním stylem. To znamená zanechat kouření, konzumovat vyváženou stravu, pravidelně cvičit, snížit a udržet hmotnost ve zdravých mezích.
Při užívání warfarinu se v poslední době k dietě přistupuje jinak. Zeleninu ani listovou zeleninu omezovat nemusíte, ale měli byste ji přijímat denně přibližně stále stejné množství (pokud byste jí jeden den zkonzumovali hodně a další dny zeleninu nejedli vůbec, docházelo by k velkým výkyvům v naředění krve). Podle toho, kolik zeleniny si navyknete denně přijímat, vám lékař upraví dávkování warfarinu. Rozhodujícím kritériem je hodnota INR neboli Quickův test, který vypovídá o tom, jak moc máte „naředěnou“ krev. Míru naředění krve mohou ovlivnit také některá antibiotika. Pokud je budete užívat, je vhodné častěji kontrolovat INR.
Trombóza a sport
Než zcela odezní příznaky trombózy, sportu a zátěži se určitě vyhýbejte. Po úplném vyléčení není důvod k zákazu sportu. Naopak pohyb podporuje žilní oběh a je významnou prevencí žilních onemocnění. Vhodnými sporty jsou plavání, jízda na kole nebo běh na lyžích. Při nich (samozřejmě kromě plavání) je vhodné mít natažené kompresivní punčochy, které by měl mít pacient předepsány od svého ošetřujícího lékaře.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Transas