Oxidační stres
Oxidační stres není nemoc sama o sobě. Tento proces ovšem probíhá v tělech nás všech a podle všeho se spoluúčastní na stárnutí organismu a na mnoha závažných chorobách. Oxidační stres je podmíněn přítomností škodlivých kyslíkových radikálů. Těch se nemůžeme zbavit zcela, protože kyslík je součástí organických sloučenin a tvoří důležitou část našich těl. Denně ho přijímáme z okolního vzduchu při dýchání (vzduch obsahuje 21 % kyslíku; pokud bychom záměrně vdechovali po velmi dlouhou dobu například 100% směs kyslíku, došlo by po několika dnech k těžkému poškození plic) a tkáně ho používají pro tvorbu energie potřebné pro život buněk. Jsme na něm životně závislí a do několika minut bez něj umíráme. Bohužel při mnoha chemických reakcích probíhajících v těle vznikají z kyslíku i toxické kyslíkaté sloučeniny, tzv. kyslíkové radikály. Mezi ně lze zařadit hydroxylový radikál a superoxid. Radikály ochotně vznikají i z jiné agresivní kyslíkové sloučeniny vznikající v našem těle, peroxidu vodíku (který sám o sobě radikálem není). Zbývá jen dodat, že obrovské množství kyslíkových radikálů vzniká v našem těle při kouření.
Volné radikály
Volné radikály exogenního i endogenního původu v přírodě lidskou činností stále přibývají a v současné době je často porušována rovnováha mezi nimi a antioxidanty. Převaha volných radikálů nad antioxidanty se nazývá oxidační stres. Volné radikály jsou charakterizovány nepárovými elektrony. V přítomnosti kyslíku se na místo nepárového elektronu okamžitě naváže molekula kyslíku a vzniká peroxylový radikál, který se snaží získat z druhé sloučeniny chybějící elektron, čímž vytváří jiný volný radikál. Volné radikály významně přispívají ke vzniku a průběhu diabetu, podporují stárnutí, vznik očních chorob, například šedého zákalu, vznik zánětů, nádorů, řady plicních, kožních, neurodegenerativních chorob (Parkinsonova a Alzheimerova choroba), poruch imunity, podporují virové infekce, mají význam u některých intoxikací, podílí se na revmatickém zánětu kloubů, spolupůsobí u eklampsie, způsobují mužskou neplodnost, vznikají v reperfuzní fázi po ischemii, což má význam například u transplantací nebo infarktu myokardu, po intenzivní námaze u sportovců aj.
Antioxidanty
Antioxidanty jsou látky, které omezují aktivitu volných radikálů, snižují pravděpodobnost jejich vzniku nebo je převádějí do méně reaktivních nebo nereaktivních stavů. Tím omezují proces oxidace v organismu. Svou činností přispívají k ochraně imunitního systému. Antioxidant = protikyslíkový (protioxidační). Do této skupiny látek patří vitamíny A, B6, C, E, zinek, selen, beta-karoten, koenzym Q10, pyknogenol, alfa-lipoová kyselina atd.
Proces neutralizace volného radikálu funguje tak, že antioxidant daruje svůj volný elektron kyslíkovému radikálu, a ochrání tak tělesnou buňku před okradením. Samotnému antioxidantu chybí jeden elektron, proto k sobě přitáhne volný elektron z volného radikálu a tím dojde k jeho neutralizaci. Předpokládá se, že antioxidanty zpomalují proces stárnutí a preventivně působí proti srdečním onemocněním a infarktu. Důležitou úlohu hrají v potravinářství. Zajišťují, aby si potraviny zachovaly chuť a barvu a byly poživatelné po delší dobu. Zpomalují ztrátu barvy ovoce a zeleniny. Zabraňují oxidaci tuků a výrobků obsahujících tuk, tím zamezují žluknutí. Antioxidanty rovněž ochraňují některé vitamíny a aminokyseliny před oxidací.
Antioxidanty dělíme na dvě skupiny:
Přírodní – kyselina askorbová (vitamín C, obsažena v citrusových plodech). Je užívána v mnoha potravinářských výrobcích (E300 – E302). Vitamín C a jeho různé soli se přidávají jako ochrana nealkoholických nápojů, džemů, kondenzovaného mléka a párků, tokoferoly (E306 – E309) – patří do skupiny vitamínů E. Vyskytují se především v ořeších, slunečnicových semenech, sójových a kukuřičných výhoncích a většinou se používají ke konzervaci rostlinných olejů, margarínů a výrobků z kakaa a čokolády.
Syntetické – jejich použití je stejné jako u antioxidantů přírodních. Nejdůležitější syntetické antioxidanty patří do skupiny galátů (E310 – E312). Přidávají se do rostlinných olejů a margarínů k inhibici žluknutí a zachování jejich chuti. Další dvě sloučeniny, které nepatří do zmíněných skupin, jsou BHA (Butylhydroxyanizol E 320) a BHT (Butylhydroxytoluen E 321).
Potraviny bohaté na antioxidanty: lesní plody – borůvky, brusinky, jahody, maliny, ovoce – třešně, hrozny, švestky, blumy, jablka, citrusy, kiwi, broskve, avokádo, rozinky, rajčata, zelenina – brokolice, kapusta, listová zelenina, růžičková kapusta, špenát, červená řepa, sladké brambory, sladké papriky, zelí, česnek, cibule, řeřicha, tykev, mrkev, hrášek, ananasový meloun, nápoje – zelený čaj, červený a modrý hroznový džus, byliny – rozmarýn, máta peprná, šalvěj, tymián, oregano, kopr.
Acidobazická rovnováha
Termín acidobazická rovnováha označuje kombinaci mechanismů zabezpečujících, aby tělesné tekutiny (zejména krev) nebyly příliš kyselé ani příliš zásadité. Náš organismus funguje optimálně pouze tehdy, jsou-li tělesné tekutiny chemicky neutrální či příliš neutrální. Organismus má pro udržování acidobazické rovnováhy k dispozici tři mechanismy – nárazníkový, dechový a ledvinový. První z nich, označuje látky v krvi, které usilují o neutralizaci buď kyselých, nebo zásaditých odpadních látek. Dechový mechanismus – rychlejší dýchání zvyšuje odstranění oxidu uhličitého z krve a následkem toho dochází ke snížení kyselosti. Tedy naopak, pokud je dýchání pomalejší, zvyšuje se kyselost krve. Třetí z nich, ledvinový mechanismus, označuje schopnost ledvin udržovat stálou kyselost krve prostřednictvím regulace množství kyselých či zásaditých látek vylučovaných do moči. Poruchy acidobazické rovnováhy se označují jako acidóza (zvýšená kyselost krve) nebo alkalóza (zvýšená alkalita neboli zásaditost krve). Acidóza je vyvolaná nedostatkem zásaditých nebo nadbytkem kyselých látek v krvi.
Náš organismus má naštěstí řadu obranných enzymových systémů, jež tyto škodlivé faktory rozkládají na neškodné nebo alespoň méně škodlivé sloučeniny. Vzniká tak dynamický děj neustálého vzniku a odstraňování škodlivin. My se samozřejmě musíme soustředit na otázku odstraňování škodlivin a na to, jak tento proces podpořit. To lze udělat dvěma způsoby. Jednak zanecháním nebo omezením kouření, jednak příjmem antioxidačních látek, které se na likvidaci škodlivin podílejí stejně jako naše enzymové systémy. Mezi významné antioxidanty patří:
- Vitamín E: Jedná se o vitamín rozpustný v tucích a zřejmě nejsilnější antioxidant. Vyskytuje se v obilných klíčcích, ovesných vločkách, rostlinných olejích, oříšcích, olivách, špenátu a vaječných žloutcích.
- Vitamín C: Nachází se v ovoci (citrony, pomeranče, rybíz), rajčatech či bramborech. Detaily si přečtěte v příslušném článku.
- Selen: Vyskytuje se v rostlinách rostoucích v půdě na selen bohaté, v ořechách a mořských rybách. U selenu bych si dovolila upozornit na toto – jeho snížený příjem údajně vede k častějšímu výskytu rakoviny, stejně tak jeho příliš velký příjem. Pokud chcete užívat selen v potravinových doplňcích, dejte pozor na předávkování.
- Křemík: Stopový prvek, který má kromě boje s oxidačním stresem vliv na funkci pojivové tkáně.
- Beta-karoten: Sloučenina, z níž v našem těle vzniká vitamín A. Vyskytuje se v ovoci a zelenině (kapusta, špenát, mrkev, mango, broskve, brokolice) nebo vaječném žloutku.
Autor: © svevi
Foto: © Michael