Časté příčiny
Na pozadí depresivní poruchy bývá určitá vloha. Je-li tato vloha, mnohdy dědičně daná, aktivována, způsobí projevy poruchy. Tím spouštěcím elementem může být celá řada podnětů: stres, silný úlek, dlouhodobá nespokojenost, užívání některých léků (například některé preparáty na vysoký tlak nebo antikoncepce), zvýšená konzumace alkoholu, nedostatek odpočinku a spánku, vyčerpávání organismu nezdravým životním stylem a podobně. Mnoho depresí se objevuje na jaře a na podzim.
Náladu ovlivňují i výkyvy v činnosti endokrinních žláz (žláz s vnitřní sekrecí), a tak není divu, že deprese často začne v obdobích, jako je puberta, laktace, klimakterium nebo v průběhu menstruace. Deprese je dle některých odborníků reakcí na nějakou ztrátu, jde o důsledek narušeného vztahu mezi matkou a dítětem v raných vývojových fázích; podle jiné koncepce existuje cosi jako depresivní osobnost, která má sklon více prožívat negativní události v životě. Ztráta rodiče do 11 let věku je významným predispozičním faktorem a zvyšuje pravděpodobnost pozdějšího objevení se deprese.
Náchylnost k depresi také zvyšují potíže nebo určité neschopnosti ve vztazích k druhým lidem. Kdo neumí říkat „ne“, nechává si pro sebe své pocity, špatně navazuje vztahy a žije v obavách, že jej ostatní neberou a neváží si ho, ten by se měl v rámci prevence, pokusit o řešení těchto věcí.
Druhy deprese podle příčin vzniku
- endogenní, reaktivní – vzniká při poruše v mozku, nejčastěji jako reakce na nějakou stresující událost;
- organická – v závislosti na organickém poškození mozku (úrazem), poruchách jater nebo slinivky břišní (cukrovka);
- farmakologická – bývá spojována s užíváním léků (například hormonální antikoncepce).
Příznaky
Mezi hlavní psychické příznaky patří smutek, plačtivost, snížené sebevědomí, pocit beznaděje a neschopnost radovat se. Typická je váhavost, nerozhodnost a neustálé omílání určitých myšlenek a přemítání o možnostech, aniž by to mělo nějaký výsledek. Člověk může být buď utlumený, nebo naopak úzkostný a agitovaný (vyvíjející neúčelnou zvýšenou aktivitu). Jde-li o úzkostný typ deprese, může úzkost přerůst v takzvaný raptus melancholicus, což je dezorganizované jednání, a dotyčný může i fatálně ublížit sobě anebo někomu z okolí.
Časté jsou hypochondrické představy – člověk má pocit, že trpí nějakou závažnou, nevyléčitelnou nemocí. Může dojít k takovému zpomalení řeči, myšlení, rozhodování, že to vypadá i jako demence. Po odeznění deprese se ale vrací původní mentální výkonnost. Někdy se u deprese objevují bludy (například se člověk domnívá, že si zaslouží za něco trpět nebo že má být po právu odsouzen k smrti) i halucinace, a to většinou takzvané hlasy, pak mluvíme o depresi s psychotickými příznaky.
Často dochází k probouzení brzy nad ránem a objevují se ranní návaly extrémně mrzuté nálady po probuzení. K základním tělesným příznakům náleží nechuť k jídlu a související ztráta na váze, zácpa a nezájem o sex. Kolem 70 % jedinců v depresi má sebevražedné myšlenky, ale před okolím nebezpečí sebevraždy většinou bagatelizují. 10 % lidí trpících depresí zvolí sebevraždu jako východisko.
Nyní si můžete provést test na depresi.
Léčba
V současnosti jsou k dispozici tři typy léčby deprese: medikace, psychoterapie a elektrokonvulzivní terapie. Mezi další lze zařadit alternativní způsoby léčení či repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci, ta je však stále ve fázi výzkumu. V případě rezistentní deprese, kdy ani po opakované léčbě není dosaženo adekvátní reakce, je nutná kombinace níže popsaných terapeutických postupů.
Medikace je významným článkem léčby deprese, není samostatně zcela dostačující. Psychické zázemí, ať už v rámci rodiny, či právě terapeutických skupin lidí trpících touž nemocí, hraje rovněž roli v komplexní terapii. Po nasazení antidepresiv navíc není efekt okamžitý, trvá zpravidla 6–12 týdnů, než je jejich účinnost úplná. Někdy okolí léčeného zpozoruje změny k lepšímu dříve než on sám. Přestože tato léčba není návyková, neměla by být přerušena neuváženě a bez konzultace s lékařem, který ji předepsal – náhlé vysazení může způsobit různé fyzické obtíže, například bolesti svalů a hlavy či nevolnost. Medikace nejlehčích forem deprese trvá cca 9–12 měsíců, v těžších případech déle.
Druhy antidepresiv
SSRI (Selective Serotonin Reuptake Inhibitors), jinak také selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, patří mezi nejčastěji předepisovanou skupinu antidepresivních léků. Do SSRI řadíme například tyto preparáty: fluoxetin (Prozac), sertralin (Zoloft), paroxetin (Paxil), citalopram (Celexa) a escitalopram (Cipralex).
SNRI (Serotonin and Norepinephrine Reuptake Inhibitors), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, jsou druhou nejčastější volbou antidepresiv. Zahrnují například: venlafazin (Effexor), desvenlafazin (Pristiq) a duloxetin (Cymbalta).
SSRI i SNRI ovlivňují svým chemickým složením zpětné vychytávání zmíněných neurotransmiterů. Za běžného stavu je po ukončení nervového vzruchu přebytečný serotonin i noradrenalin transportován pomocí takzvané presynaptické membrány ze synaptické štěrbiny ven. Podstatou antidepresivní léčby je tento proces zablokovat a zvýšit tak hladinu serotoninu (či noradrenalinu) v synapsích nervových buněk.
TCA, tricyklická antidepresiva, jejichž název je odvozen od jejich chemické struktury, patří do první generace antidepresiv a jejich indikace není dnes už příliš častá. Pro vysokou pravděpodobnost vedlejších účinků (ospalost, zažívací obtíže, poruchy zraku, bolesti hlavy) jsou předepisována teprve tehdy, nebyla-li úspěšná léčba předcházející. Do této skupiny patří například: amitriptylin (Elavil), desipramin (Norpramin), doxepin (Sinequan), imipramin (Tofranil), nortriptylin (Pamelor, Aventyl) a protriptylin (Vivactil).
Elektrokonvulzivní terapie EKT
EKT se provádí v krátké celkové anestezii. Její podstata tkví v aplikaci velmi krátkých impulzů elektrického proudu, k čemuž slouží elektrody přiložené ve většině případů na jeden či oba spánky pacienta (bilaterální či unilaterální stimulace). Jednotlivá stimulace o délce 1 až 2 sekundy je aplikována nejčastěji v počtu 6–12 elektrokonvulzí v rozmezí 3–4 týdnů. Protože mozek na jednotlivé elektrokonvulze reaguje zhruba 40 sekund změnou elektrické aktivity na membránách neuronů, předpokládá se vliv EKT na již zmíněné biochemické procesy neurotransmiterů.
Psychoterapie
Psychoterapie napomáhá k uvědomění si sebe samého jako plnohodnotného článku společnosti. Jejím účelem je zamezit sociální izolaci, k níž v případě rozvinuté deprese téměř zákonitě dochází. Stále častější a rozšířenou formou psychoterapie jsou svépomocné podpůrné skupiny. Ty slouží jak rodinným příslušníkům k získání informací o možné léčbě a pomoci svým blízkým, tak i pacientům samotným. Vzájemné sdílení příběhů, pocitů a zážitků prokazatelně napomáhá k navazování nových vztahů, zpracování vlastní bolesti i společně znovuobjevené radosti z úspěchu. Nezbytnou součástí se stává také psychoedukace, což je zaučení rodinných příslušníků či na jedince pedagogicky působících osob, jak se k pacientovi chovat a společně čelit nelehkým momentům jeho stavu. Načrtnutý psychoterapeutický celek výrazně přispívá k umocnění efektu psychofarmak.
Režimová opatření
Režimová opatření mají velký význam i u těžších forem depresí, kde se doplňují s léky. Vždy záleží na individuálním stavu pacienta.
Režimová opatření u člověka trpícími depresemi: uvědomit si, že deprese je nemoc, a neobviňovat kohokoliv z jejího vzniku, člověk by neměl v depresi dělat velké kroky (výpověď v práci), nedávat si velké cíle, věnovat se koníčkům, nestydět se za pláč, nemocný by měl důvěřovat svému ošetřujícímu lékaři a nezasahovat do léčby nebo ji přerušovat, špatné myšlenky nebrat vážně, jde o stavy, které jsou způsobeny depresí a časem odezní.
Režimová opatření u lidí, jejichž blízký či příbuzný trpí depresemi: nemocného tolerovat, respektovat a důvěřovat mu, uvědomit si, že deprese je nemoc a ne lenost nemocného, podporovat nemocného v léčbě, nepodporovat nemocného slovy typu „Vzchop se!“, „Ty to dokážeš!“, „Snaž se!“, nabádat nemocného k aktivitám, ale nepřemlouvat ho a s odmítnutím se smířit, nepodceňovat slova o možné sebevraždě, ale tuto skutečnost řešit!
Autor: © svevi
Foto: © Irais Esparza