Jak poznat mononukleózu
Nejčastěji se mononukleózou nakazí děti a mladiství, u starších lidí se vyskytuje poměrně ojediněle. Z hlediska nejrizikovější skupiny jedinců, kteří mohou chorobu přenášet, jsou to lidé často střídající partnery. U většiny dětí probíhá bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Ve většině případů odezní onemocnění samo, a to i bez léčby. Je možné, že se klinicky neprojeví vůbec. Proběhlé onemocnění lze potvrdit na základě zjištění hladiny protilátek, která se v těle vytvoří po setkání s infekcí či po jejím prodělání. Hladina protilátek zůstává u 90 % naší populace prokazatelná.
Mononukleóza je infekční onemocnění, které vyvolává EBV (virus Epstein-Barrové). Tento virus se vyskytuje v lidských slinách a patří mezi nejčastější lidské viry. U většiny dětí probíhá infekce bez typických příznaků nebo jako běžné onemocnění horních cest dýchacích. Příznaky u dětí jsou často zastřené.
Virus mononukleózy se mimo jiné přenáší i infikovanými předměty, jako je zubní kartáček nebo špatně umyté nádobí, či kolující skleničky a lahve mezi více lidmi, kolující cigareta, ale i „krajíc chleba“. Nemoc lze tedy dostat i na veřejně přístupných místech (bary, restaurace, diskotéky, společenské akce). Mononukleóza postihuje hlavně žlázy s vnitřní sekrecí. Samotný průběh onemocnění není ani tak nebezpečný jako případné možné komplikace. V případě onemocnění u starších jedinců hrozí mnohem vyšší riziko případných komplikací než u mladší populace.
Příznaky při nástupu onemocnění:
- únava
- nechutenství
- zimnice
- zvýšená teplota
- pocení
- bolesti hlavy
- bolesti ve svalech
Prvním příznakem bývá nejčastěji únava. Nejedná se však o únavu, jakou známe například po namáhavé práci či po sportu. Tento typ únavy lze přirovnat k takzvanému únavovému syndromu a může jedince zcela vyřadit na dlouhou dobu z normálního života.
Další příznaky jsou velmi často zpočátku přisuzovány méně nebezpečným chorobám, které mají podobné projevy (angína, těžší průběh chřipky).
Příznaky při rozvinuté nemoci:
- vysoká horečka (38–40 °C) – rychlý vzestup až ke 40 °C, často bývá i dlouhotrvající
- zarudnutí a bolest v krku, povlak na mandlích (jako u angíny – knedlík v krku, špatné polykání); někdy se na horním patře mohou objevit zarudlé mapy, které jsou vodítkem k odhalení nemoci
- zduření lymfatických uzlin – postižená může být kterákoliv oblast lymfatických uzlin, pravidlem jsou ale přední a zadní uzliny na krku; velmi důležité je, že zvětšení je zjevné a symetrické na obou stranách těla
- tlak v pravém podžebří způsobený zvětšujícími se játry
- tlak v levém podžebří způsobený zvětšující se slezinou
- naběhlá oční víčka, případně i nažloutlé oční bělmo
- tvorba zarudlých pupínků
Při nástupu výše uvedených příznaků, hlavně pak v případě, že přetrvávají delší dobu a jsou provázeny vysokou teplotou, je nutné vyhledat co nejdříve lékaře!
Přítomnost EBV se dá potvrdit krevními testy. Při onemocnění mononukleózou je v krvi zjištěn zvýšený počet bílých krvinek, které se objevují v netypických tvarech (hlavně monocytů, od nichž nemoc získala svůj název), případně mohou být zjištěny i vyšší jaterní testy (ALT, AST, barvivo bilirubin). Při zvýšených jaterních testech mohou nastat druhotné jaterní potíže nebo se může objevit žluté zabarvení kůže. Definitivně nemoc vyvrátí či potvrdí test na specifické protilátky.
Jak dlouho je dítě infekční
Jak dlouho je dítě infekční, na to je opravdu těžká odpověď. Tím, že po infekci zůstává virus v organismu po celý zbytek života a občasně se vylučuje v slinách a sekretech dutiny ústní bez toho, aniž by měl jedinec jakékoliv obtíže, infekční může být kdykoliv. Hladina protilátek jenom signalizuje, jestli organismus v kontaktu s virem byl, ale na určení infekčnosti člověka vliv nemá.
Léčba
Většinou se vystačí s léčbou v domácím prostředí a s docházením na infekční oddělení nejbližší nemocnice. Přestože se jedná o onemocnění virové, neexistuje zatím cílená léčba, ani antibiotika nejsou účinná. Podávají se tedy pouze léky ke zmírnění doprovodných projevů, tedy na horečku, kašel a rýmu. Vlastní léčba spočívá v klidu a dietě. Inkubační doba tohoto onemocnění se pohybuje v rozmezí 4–6 týdnů a projevuje se podobně jako angína. Asi měsíc po infekci se zvětší uzliny, mandle a často také játra a slezina. Organismus je ohrožen především sníženou obranyschopností. Po léčbě je nutné dodržovat přísnou dietu.
Pokud má onemocnění vážný průběh, je nutná hospitalizace v nemocnici. Závažnou, byť mnohem méně častou komplikací bývají neurologické potíže, které připomínají zánět mozkových blan. Plicní komplikace mohou být velmi nebezpečné. Zvětšené uzliny na krku nebo kolem dýchací trubice mohou tlačit na dýchací cesty a způsobit jejich zúžení, nebo dokonce až jejich uzavření. Pokud nejsou dýchací cesty volně průchodné, dochází k udušení. Právě tato hrozba je důvodem pro hospitalizaci, aby v případě, kdy léky nezaberou, mohl být proveden chirurgický zásah.
Celková léčba mononukleózy trvá přibližně 6 měsíců. Minimálně 1 měsíc musí být pacient doma, následně 2–4 měsíce musí držet dietu, dále je nutné se ještě nějakou dobu fyzicky šetřit. Podle průběhu nemoci mohou některá stadia trvat i kratší dobu a za velmi příznivých podmínek může být mononukleóza vyléčena i za 3 měsíce.
Zhruba po půlroce diety a fyzického klidu je možné vrátit se k běžnému režimu. Mononukleóza v těle nezanechává následky, imunita je doživotní. Mononukleózu byste tedy neměli dostat více než jednou v životě. EBV sice v těle přežívá, ale organismus má již proti němu vytvořeny protilátky. Při oslabené imunitě může sice mononukleóza znovu propuknout, ale nikdy už nezaútočí v takové síle jako poprvé.
Nejlepší prevencí virových onemocnění, hlavně u dětí, je očkování. Vakcína proti mononukleóze je však zatím ještě ve stadiu klinického testování.
Vedle prevence možného onemocnění očkováním platí obecné zásady dodržování zdravého životního stylu a prevence nemocí, jako je dodržování osobní hygieny, otužování, sport a zdravá výživa.
Rizika
Rizika v dětské populaci po prodělané mononukleóze jsou ojedinělá. Mohou hrozit u jedinců s oslabenou imunitou nebo u níže uvedených stavů.
Přechozená mononukleóza
Jaterní komplikace mohou být v rozmezí zvýšených jaterních testů až po vznik žloutenky.
Plicní komplikace mohou být někdy velmi vážné a představují pro nemocného největší riziko. Projevují se zvětšením uzlin nejen na krku, ale i kolem dýchací trubice, tlačí na dýchací cesty a tím způsobují jejich zúžení, nebo až uzavření. Pokud není na blízku odborná pomoc, může dojít k zadušení. Při nadměrně zduřelých uzlinách lékař doporučuje hospitalizaci, kde je nemocný pod kontrolou. V případě nutnosti je zapotřebí chirurgický zásah.
Neurologické komplikace jsou skutečně ojedinělé, může dojít k záchvatům (zvláště při vysoké horečce), někdy i k zánětu mozkových blan a podobně. I tady je důležitá včasná a účinná léčba, někdy i hospitalizace.
Krevní komplikace – dochází k poklesu počtu bílých nebo odumření červených krvinek. Je to jenom přechodný stav. Po určité době a léčbě se vše vrací k normálu.
Reaktivovaná mononukleóza
Reaktivovaná mononukleóza se může objevit, pokud je jedinec vystaven vlivům, které oslabily imunitní systém (aktuálně například respirační infekce, nepřiměřené psychické vypětí, nedostatek spánku a další). Pokud se objeví zvýšené teploty, bolesti svalů a kloubů, vezměte si antipyretika nebo analgetika typu ibuprofenu, několik týdnů se vyhýbejte velké tělesné zátěži a odpočívejte. Jednoznačnou odpověď, zda se jedná o reaktivovanou mononukleózu, poskytne jen sérologické vyšetření krve.
Komplikací u reaktivované mononukleózy je EBV asociovaný s chronickým únavovým syndromem.
Následky
Jedním z následků může být i jaterní komplikace jako žloutenka, zvětšení jater a zvýšení jaterních testů. Úkolem diety v rekonvalescenci je odlehčit játrům jejich těžkou práci detoxikátora organismu a pomoci k lepší regeneraci. Jaterní dietu je možné doplňovat takzvanou hepatoprotektivní léčbou, například popíjet několik měsíců čaj z ostropestřce mariánského.
Při přecházení únavy po prodělané mononukleóze se u nemocného může naplno vyvinout takzvaný únavový syndrom, který jedince může na dlouhou dobu zcela vyřadit z normálního života.
Léčba infekční mononukleózy je jen podpůrná. Někdo se z onemocnění zotaví rychle, ale jiný pociťuje její následky ještě dlouhé měsíce po jejím prodělání, nejčastěji jde o únavu či oslabení imunity.
Dieta pro děti
V jídelníčku je nutné omezit živočišné tuky, aby nedocházelo k přetížení jater. Vyloučíme tedy mastná a smažená jídla, uzeniny, vepřové maso, zásmažky, omáčky, vejce, tatarské omáčky a podobně. Není vhodná ani příliš ostrá či kořeněná strava, alkohol a káva, což u dětí nehrozí. Nedoporučuje se také přemíra konzervačních látek.
Při infekční mononukleóze dodržujte následující zásady stravy
Nenuťte dítě jíst velké porce. Když dítě ztratilo chuť k jídlu, neobávejte se, ona se hned, jak bude tělo připraveno strávit více tuhého jídla, vrátí.
Podávejte dětem nutričně vydatná jídla. Omezte tuky a používejte libové maso jako drůbež nebo ryby. K tomu nezapomínejte na dostatek ovoce a zeleniny.
Dopřejte dítěti dostatek tekutin, a to hlavně v podobě čisté, nebublinkové vody a bylinných čajů.
U dětí v podstatě není třeba zavádět po prodělané mononukleóze žádnou dietu, protože dětská strava by měla být ve své podstatě racionální, bez tuků a smaženého jídla. Ale je zde otázka, zda se dítě takto opravdu stravuje. Proto popsaná doporučení!
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Bork