Smetanka lékařská
Smetanka lékařská je velmi rozšířená vytrvalá bylina s vřetenovitým mléčnatým kořenem a vícehlavým oddenkem. Z oddenku vyrůstá růžice přízemních listů, z jejíhož středu rostou lysé duté stvoly zakončené žlutými květními úbory. Listy, které se zvolna zužují v řapík, jsou jemně chloupkaté, podlouhle kopinaté, s okrajem hrubě kracovitým. Květní úbory na konci stvolu mají přibližně 200 jazykovitých obojakých květů, hustě směstnaných na květním lůžku. Pampeliška kvete od jara do podzimu. Plodem je nažka s chmýrem. Celou rostlinu prostupují mléčnice, proto při utrhnutí roní hořkou bílou šťávu. Smetanka obsahuje široký komplex účinných látek: hořčiny taraxin a taraxasterin; třísloviny; inulin jakožto zásobní látku; soli sodíku, draslíku, manganu, síry, kyseliny křemičité a fosforu; vitamíny A, B, C, D; fytosteroly; fruktózu. Hladina inulinu v kořeni kolísá (nejvyšší je na podzim), obsah taraxinu stoupá v červenci a v srpnu. Smetanku lékařskou najdeme na loukách, pastvinách, mezích či v zahradách. Prakticky lze říci, že roste téměř všude.
Smetanka se v léčitelství používala již v antických dobách. Staří Řekové používali mléko z pampelišek na pihy a žluté skvrny na kůži, k léčbě očních zánětů a ke zmírnění či odstranění únavy a slabosti. Dnes se smetanka užívá zejména vnitřně.
Vnější použití smetanky lékařské:
V současné době se smetanka zevně téměř nepoužívá. Její extrakt lze využít k léčbě ekzémů.
Vnitřní použití smetanky lékařské:
Smetanka povzbuzuje trávicí orgány a podporuje sekreci trávicích šťáv. Také působí močopudně a podporuje tvorbu a sekreci žluči a žaludečních kyselin. Rovněž příznivě ovlivňuje činnost jater a ledvin.
Smetanka se používá nejčastěji ve formě odvaru. Je součástí celé řady léčivých čajových směsí.
Užívá se při špatné kontrakci, při špatném vyprazdňování žlučníku, při zánětech žlučníku a žlučníkových kamenech, jako amarum při nedostatečné tvorbě žaludečních kyselin a trávicích šťáv, též při zánětech žaludeční sliznice, zánětech močových cest, při snížené tvorbě moči a při ledvinových kamenech, při špatném zažívání spojeném se zácpou a obecně při špatné funkci trávicího traktu. Podporuje celkovou látkovou výměnu organismu. Využívá se ke snížení hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi. Účinné látky ve smetance lékařské zabraňují degeneraci kloubů a chrupavek a posilují celý stavební aparát těla.
Někdy se používá i šťáva z čerstvého kořene, jež se užívá 4krát denně po 1–2 čajových lžičkách. Čerstvé listy se doporučuje užívat při chorobách látkové výměny.
Mladé pampeliškové listy, které ještě neobsahují hořké mléko, se hodí jako zelenina do salátů, neboť představují hodnotný zdroj vitamínu C. Pražené pampeliškové kořeny lze použít jako náhražku kávy (stejně jako kořeny čekanky). Z rozkvetlých pampeliškových úborů se dá připravit dobrý pampeliškový med.
Pampeliška podzimní
Pampeliška podzimní je vytrvalá bylina s 10–60 cm vysokou, chudě větvenou, pod úbory ztlustlou lodyhou s četnými drobnými šupinovitými listy v horní části. Listy má v přízemní růžici, v řapík zúžené, v obrysu podlouhlé, obvykle chobotnatě peřenoklané až peřenosečné, občas celistvé, mělce vykrajovaně zubaté až téměř celokrajné, lysé nebo řídce chlupaté. Jednotlivé úbory se nacházejí na koncích větví, před rozkvětem jsou přímé. Zákrovní listeny má čárkovitě kopinaté, zelené až téměř černé. Květy jsou sytě žluté, okrajové, na vnější straně červeně pruhované. Blizna má nazelenalou barvu. Plody pampelišky jsou válcovité, světle hnědé až hnědé nažky. Od smetanky se liší vzrůstem a chudostí květů. Vyskytuje se na loukách, úhorech, rumištích a pastvinách. Kvete od června do října.
Zde můžete vidět, jak vypadá pampeliška podzimní.
Pampeliška srstnatá
Pampeliška srstnatá je nižší vytrvalá bylina, kterou běžně najdeme na trávnících, loukách, mezích a u cest. Kvete od června do října. Pampeliška se vyskytuje na území celé Evropy kromě Islandu, severní poloviny Skandinávie a nejjižnějších mediteránních oblastí. Co se týče Asie, zasahuje na Kavkaz a ostrůvkovitě až do severního Iráku a Íránu, zavlečena byla rovněž na ostrovy Makaronésie a do Severní Ameriky, konkrétně do oblasti na východ od Velkých jezer. V České republice roste pampeliška srstnatá na celém území od nížin po hory (roztroušeně, až dosti hojně), vzácněji v oblastech s minerálně velmi chudým podkladem. Pampeliška srstnatá neboli máchelka srstnatá je velice variabilní druh. Na našem území rozlišujeme dvě variety (odrůdy): kromě máchelky srstnaté existuje ještě máchelka srstnatá olysalá (Leontodon hispidus var. glabratus), která není chlupatá (nebo odění tvoří pouze ojedinělé chlupy). Rozeznávání těchto variet je spíše tradiční: oba typy se často vyskytují pohromadě. Máchelka srstnatá pravá je poněkud hojnější. Od smetanky se liší svým květem, jenž není tak plný.
Zde můžete vidět, jak vypadá pampeliška srstnatá.
Kořen pampelišky
Kořen smetanky, to je také velký pomocník pro tělo. Účinné látky, které se nacházejí v listech, najdeme v ještě větší míře právě v kořeni. Jejich účinky ocení určitě žlučníkáři a lidé s horším trávením vůbec, poněvadž dané látky podporují produkci žluči a celkově mají příznivý vliv na trávení. Kořen se používá i k léčení zánětlivých onemocnění žaludku. Mezi další úžasné vlastnosti kořene smetanky patří schopnost detoxikace. Tady by měli zbystřit všichni kuřáci, konzumenti alkoholu či uživatelé drog. Pampeliška totiž pomáhá zbavovat tělo jedů a toxinů, jež se v nás usazují při zmíněných aktivitách. Je to to pravé pohlazení pro „čističky‟ našeho těla, tedy pro játra a ledviny. A nejen pro ně, ale také pro slinivku břišní, protože pampeliška snižuje hladinu krevního cukru. Taktéž snižuje cholesterol v krvi a krevní tlak. Nesmíme zapomenout ani na pomoc při nemocech kloubů, například při revmatismu a dně. Sběr a zpracování kořene jsou časově trochu náročnější, než je tomu u listů, avšak vynaložená energie se vám několikanásobně vrátí zpět. Kořen smetanky (Taraxaci radix) se sbírá buď před rozkvětem byliny, což je v březnu nebo v dubnu, nebo na konci vegetačního období, to jest v srpnu a v září. Po důkladném omytí a okapání se kořen suší umělým teplem do teploty 50 °C. Správně usušený pampeliškový kořen má na lomu bílou barvu, láme se s praskotem, je bez zápachu a má slabě nahořklou chuť. Nesprávně usušený kořen snadno zplesniví a je ohebný. Usušené kořeny by se měly zabalit do pevných papírových nebo polypropylenových obalů a uchovávat na suchém místě chráněném před světlem a vlhkostí. Poté se kořen rozemele a ze vzniklé směsi se připravuje čaj.
Listy pampelišky
Listy jsou bohaté na vitamíny C, A, D, B a betakaroten, dále představují významný zdroj křemíku, draslíku, vápníku a železa (mají dokonce dvakrát vyšší obsah železa než špenát). Z čerstvých listů se nejčastěji připravuje salát, který má hlavně na jaře v kuchyních některých zemí své stálé místo, nebo se do různých salátů přidávají. Listy pampelišky chutnají podobně jako čekanka, to znamená lehce nahořkle. Nejvhodnější pro přímou spotřebu bez sušení nebo tepelných úprav jsou listy mladé, s nižším obsahem bílého mléka. Z nich si můžeme jednou za čas připravit i očistnou kúru, s jejíž pomocí pročistíme tělo a zároveň si doplníme potřebné vitamíny. Když po dobu dvou týdnů sníme každý den hrst čerstvých lístků, pročistíme si ledviny a játra a zlepšíme si trávení. Taktéž zaznamenáme pozitivní účinky na kůži, kterou čistí a omlazují. Ale pozor! Těhotné ženy by s takovou kúrou měly počkat, jim se užívání pampelišky ve větší míře nedoporučuje. Ve zvýšených dávkách pomáhá pampeliška vyvolat menstruaci. Jak již bylo naznačeno, pampeliška (jak listy, tak kořen) pomáhá při boji proti ekzémům, akné a jiným kožním neplechám. Užívá se vnitřně i jako kožní tonikum. Listy (čerstvé nebo sušené) můžeme přidávat též do polévek. Stejně jako květy i listy by se měly trhat v co nejčistším prostředí, na místech co nejdále od silnice (vyhneme se i parkům, kam se chodí venčit psi). Listy se sbírají od května do října. Suší se na stinném a větraném místě v načechrané vrstvě do 5 cm. Mohou se sušit i na slunci, jelikož jsou prostoupeny mléčnicemi, díky nimž schnou pomaleji. Během sušení se listy několikrát obracejí. Správně usušený pampeliškový list si zachová svěží zelenou barvu, nesmí být tmavý. Usušené listy se balí do papírových obalů a skladují se na suchém místě chráněném před světlem a vlhkostí.
Květy pampelišky
Z květů pampelišky se vyrábí pampeliškový med nebo sirup. Květ pomáhá léčit nemoci dýchacích cest a podporuje odkašlávání, takže je to velký pomocník při chřipce či angíně. Funguje nejen jako lék, ale i jako prevence. Květy můžeme trhat kdykoliv, neboť pampeliška kvete zpravidla po celé léto (v období od května až do října). Květy pampelišky se nedají sušit. Pokud se o to pokusíte, bude místnost za pár dní plná jemných bílých padáčků. Za nejvhodnější způsob zpracování květů lze tedy považovat med nebo sirup. Můžeme je přidávat do čaje, rozmíchat do šťávy, mazat na chleba nebo užívat jako každý jiný sirup, to jest lžičku několikrát denně.
Pampeliška a rakovina
Kořen pampelišky je při ničení rakovinových buněk velmi účinný (prý účinnější než chemoterapie). Kořen pampelišky totiž efektivně zabíjí rakovinové buňky, zároveň však nemá žádné vedlejší účinky. To znamená, že dokáže kompletně usmrtit rakovinové buňky, aniž by poškodil buňky zdravé. Obsahuje mnoho důležitých vitamínů a minerálů, například vitamín B6, thiamin, riboflavin, vitamín C, železo, vápník, draslík, zinek, hořčík a kyselinu listovou. V pampeliškových listech o hmotnosti 55 g najdete až 535 % potřebné denní dávky vitamínu K a 112 % vitamínu A. Čaj z pampelišky účinkuje poměrně rychle. Už v průběhu 48 hodin po požití dochází k dezintegraci (rozpadu) prvních rakovinových buněk. Odhaduje se, že pravidelná dlouhodobá kúra z kořene pampelišky může odstranit většinu nádorů. Při léčbě pomocí kořene pampelišky vždy používejte čerstvé byliny, které si sami natrháte a připravíte, poněvadž nikdy nevíte, co si kupujete... Kořen pampelišky můžete sbírat celoročně. Kořen nemyjte vodou, pouze ho důkladně očistěte rukama. Následně ho usušte. Důkladně suchý kořen rozmělněte kladivem na prášek. Ten se užívá jednou denně tak, že smícháte 3/4 kávové lžičky prášku s vodou nebo pomerančovým džusem. Nepoužívejte alkoholické nápoje nebo horkou tekutinu. Nečistoty, která zůstane na kořenech, se nemusíte obávat, jelikož i to posílí váš imunitní systém. Připravený prášek uchovávejte v temnu a suchu. Léčebná kúra by měla trvat cca 8 měsíců. V našich končinách roste pampeliška bohužel pouze sezonně. Chcete-li mít čerstvou rostlinu k dispozici celoročně, sesbírejte po odkvětu rostliny semínka a ta zamrazte. Poté stačí semínka zasadit do hlíny v domácím prostředí a vyroste vám pampeliška.
Pampeliškový čaj a jeho účinky
Čaj z listů pampelišky
Postup: 1/4 hrnku čerstvých nebo 1 vrchovatou čajovou lžičku sušených listů zalijeme horkou vodou a necháme 5 minut louhovat.
Čaj z kořene pampelišky
Postup: 1 vrchovatou čajovou lžičku sušeného rozemletého kořene krátce povaříme ve 1/4 l vody a necháme 15 minut louhovat.
Čaj pomáhá při pálení žáhy, při žaludečních, trávicích a ledvinových potížích a rovněž při rakovině.
Recepty s pampeliškou
Pampeliškový med
Postup: 400 plně rozkvetlých květů pampelišky bez stonků zalijeme 1,5 l vody, přidáme 2 citróny nakrájené na plátky a povaříme 10 minut. Necháme odstát 24 hodin, pak přecedíme přes plátno, do výluhu přidáme 1,5 kg cukru a pozvolna vaříme na mírném ohni 1–2 hodiny (pokud chceme hustší med, vaříme i déle). Ještě horký med nalijeme do sklenic a ty obrátíme dnem vzhůru.
Rajčatové rizoto s pampeliškou
Ingredience: 4 rajčata, 1 cibule, 2 stroužky česneku, 4 lžíce másla, 200 g rýže, 250 ml suchého bílého vína, 500 ml vývaru (lze i z kostky), 125 g mladých lístků pampelišky, sůl, pepř, 40 g strouhaného parmazánu.
Postup: Rajčata nařízneme do křížku, spaříme, zchladíme, oloupeme, vyjmeme zrníčka a dužinu a pokrájíme na kostky. Cibuli a česnek oloupeme, nadrobno nakrájíme a necháme zesklovatět na 2 lžících másla. Přidáme rýži a za stálého míchání ji necháme rovněž zesklovatět. Přilijeme víno a vaříme v nepřikrytém hrnci. Přidáme vývar a pod poklicí vaříme na středním plameni asi 25 minut, občas zamícháme. Listy pampelišky omyjeme, očistíme a nakrájíme na nudličky. Promícháme je s pokrájenými rajčaty a rýží a vmícháme zbytek másla. Rizoto osolíme a opepříme, rozdělíme na talíře, posypeme parmazánem a podáváme.
Jarní salát
Ingredience: hlávkový salát, hrst pampeliškových listů, řeřicha, svazek ředkviček, svazek mladé cibulky, 4 vejce natvrdo, hrst sedmikrásek, bílý jogurt, sůl, pepř, šťáva z jednoho citrónu, lžíce olivového oleje.
Postup: Natrháme si mladé pampeliškové lístky (jestliže máme možnost, necháme je asi 3 dny přikryté květináčem, aby zkřehly a ztratily hořkost), omyjeme je a natrháme. Omyjeme a natrháme hlávkový salát, omyté ředkvičky rozkrájíme na čtvrtky a jarní cibulku nakrájíme i s natí. Vše osolíme, zalijeme citrónovou šťávou smíchanou s olivovým olejem (šťávu z citrónu lze nalít zvlášť a salát pak můžete místo oleje pokapat rozškvařeným máslem – záleží na tom, co kdo má rád) a jemně promícháme. Salát rozložíme na širší mísu a poklademe rozčtvrcenými vejci. Z jogurtu, pepře a soli připravíme jogurtovou zálivku, kterou nalijeme na salát. Na závěr salát posypeme řeřichou a ozdobíme květy sedmikrásek. K této zdravé jarní večeři se jako příloha hodí tmavé pečivo.
Autor: © svevi
Foto: © Vic1912may