Jak se pohřbívá v ČR
Pohřby v dnešní době slouží hlavně jako rozloučení se zemřelým. Tento ceremoniál má vyjádřit úctu k osobě, která zemřela. Tento obřad je závislý i na náboženské víře zemřelého. Pokud byl zemřelý křesťan, bude mít pravděpodobně křesťanský pohřeb, jehož součástí je rozloučení v kostele, průvod na hřbitov, vysvěcení hrobu a uložení ostatků. Pokud si zemřelý přál být pohřben žehem, tak se obřad koná v krematoriu. V České republice tento typ pohřbu již není tak častý. Opakem náboženského pohřbu je pohřeb občanský. Ten je v České republice běžnější než náboženský. V současnosti v České republice dává většina klientů pohřebních služeb přednost kremaci zemřelého před uložením do země. Tento pohřeb je zvolený dokonce v osmi z deseti případů. Popel zemřelého je pak vložen do urny, která pak může být uložena na hřbitově, nebo se popel může rozptýlit po rozptylové louce. Obě varianty jsou v České republice časté.
Pohřební služba
Pod pohřební službou si lze představit společnost, jejíž hlavní náplní je pomáhat pozůstalým zorganizovat vše spojené se smrtí jejich blízkého. V České republice existuje mnoho takovýchto společností, takže pozůstalí, kteří pohřeb organizují, si mohou zvolit, na kterou pohřební službu se obrátí. Často ve výběru hraje roli dostupnost této firmy. Člověk ze severu Čech si pravděpodobně nevybere pohřební službu z Moravy, pokud si tedy nepřeje, uložit tělo zemřelého tam. Důležité při volbě firmy jsou i reference a finanční dostupnost. Pohřební služba má na starosti zajistit takové rozloučení se zemřelým, jaké si pozůstalí přejí. Zajišťuje vše od převozu těla až po poslední rozloučení. Pomáhá pozůstalým s výběrem parte, s květinovou výzdobou, zajištěním řečníka a dalšími věcmi.
Oblečení na pohřeb a etiketa
U oblečení na pohřeb nejsou přesně stanovená pravidla, co si člověk musí obléknout. Nepsaným pravidlem jsou ale tmavé barvy a samozřejmostí je, že oblečení by mělo být čisté a slušné. Při volbě oblečení na pohřeb je důležité zohlednit i vztah k zemřelému. Pokud se jedná o pohřeb člena rodiny, oblečení by mělo být v černé barvě. Muži by měli mít oblek bez nápadných vzorů. Do obleku obléct ideálně bílou košili a černou kravatu. Muži by neměli zapomínat, že k černému obleku jsou nutné i černé ponožky a černé boty. Ženy z rodiny zemřelého by na sobě měly mít černé šaty, případně černé kalhoty s černou košilí, nebo černý kalhotový kostým, černé punčochy, černé boty a černou kabelku. Každá žena, která jde na pohřeb, by měla mít zahalená ramena a kolena. Některé ženy pro obřad mohou zvolit černý klobouk nebo šátek, ty se při obřadu nemusí sundávat. Pokud se nejedná o člena rodiny nemusí být oblečení přímo černé, ale uspokojivé jsou i tmavé odstíny modré, hnědé, zelené, šedé. U mužů, kteří nejsou příbuzní, lze za dostačující považovat i černé nebo tmavé džíny s tmavou košilí. Důležité je, aby džíny byly opravdu tmavé barvy, naprosto nevhodně působí džíny světlé. I ženy, které nejsou příbuzné, mohou zvolit jen tmavší barvy a nemusí se obléct jen do černého. Celkově tedy platí, že člověk by měl být oblečen slušně do tmavých barev, rozhodně si nebrat na pohřeb oblečení křiklavých barev, ženy by se měly vyvarovat výstřihů a minisukní. Důraz se klade i na boty, nejsou vhodné žádné sportovní tenisky světlých barev. Důležité je si uvědomit, že volba oblečení vyjadřuje úctu k zemřelému. Zde je přehled módních modelů vhodných na pohřeb: oblečení na pohřeb foto.
Účast na pohřbu blízkého člověka je jednou z psychicky a emocionálně nejnáročnějších situací v životě člověka. S tímto obřadem je z lidských emocí nejvíce spojen smutek. Neznamená to ale, že každý účastník musí plakat a truchlit. Očekává se to sice od nejbližších příbuzných, ale není to podmínkou, protože každý člověk prožívá smutek jinak. Důležité je ale pohřeb nijak nenarušovat a projevovat úctu zemřelému i pozůstalým. Obřad by nemělo provázet žádné špitání a zvonění telefonu. Průběh obřadu je v podstatě u všech pohřbů podobný. Obvykle každý účastník pohřbu s sebou přinese květinu, kterou po vstupu do obřadní síně položí k rakvi a pak se posadí nebo postaví na místo, kde by měl zůstat až do konce obřadu. Již při vstupu pozůstalých do síně často tiše hraje hudba, po ní následuje další skladba a proslov řečníka či řečníků. Obvykle po proslovech následují další skladby, většinou oblíbené písně zemřelého. Poté se odveze rakev, rakev ale může zůstat až do konce obřadu, záleží na přání rodiny. Posléze následují kondolence nejbližším pozůstalým. Kondolence by měla mít rychlý průběh: potřást rukou, vyjádřit upřímnou soustrast a nesnažit se na sebe strhávat pozornost. Všechny obřady ale nemusí probíhat úplně stejně, závisí na zvyklostech, přání rodiny a hlavně zemřelého. Někdy se například některé rodiny rozhodnout vynechat proslov. Spousta lidí neví, jestli je vhodné brát na pohřeb dítě, i dítě by ale mělo mít šanci rozloučit se členem rodiny, snadněji tak přijme, že někdo blízký zemřel. Výjimkou jsou ale velmi malé děti, u nich bývá lepší, nebrat je na pohřeb, protože malému dítěti samozřejmě nevysvětlíte, o co se jedná. Pokud se nemůžete obřadu zúčastnit, je dobré poslat soustrastný dopis pozůstalým, v tomto dopise by měla být jen vyjádřená kondolence. Jiné informace tam nepatří.
Smuteční řeč
Pokud si rodina přeje, součástí pohřbu může být i smuteční projev, který může přednést buď zkušený řečník, nebo někdo z blízkých zemřelého. Je opravdu nutné si uvědomit, že tato řeč má pomoci pozůstalým překonat bolest a ujistit je, že na to nejsou sami. Tento projev by měl být citlivý, věcný, hlavně ale naplněný upřímnou účastí a snahou pozůstalé povzbudit. Projev by měl být upřímný bez zbytečných klišé. Vhodné je tvrzení v projevu dokládat příklady ze života zemřelého. Řečník by se měl vyvarovat toho, aby ve svém projevu oslovoval zemřelého, vždy by se měl obracet jen na pozůstalé. Řečník by měl ve své řeči zmínit základní údaje o zemřelém, jeho zájmy, problémy, úspěchy, hlavní ale je, aby údaje byly podány objektivně. Vhodné je i informovat o svém vztahu k zemřelému, třeba konkrétní vzpomínkou, ale nesnažit se zdůrazňovat vlastní zármutek. Smuteční řeč by neměla trvat déle než 5 minut. Je důležité si uvědomit, že se jedná o formální projev, věty by tedy měly být krátké, výslovnost pečlivá a hlasitost přiměřená. Při tomto projevu je třeba nemít přehnanou gestikulaci, projev by měl začít a skončit mírnou úklonou směrem k rakvi, během projevu je dobré se dívat na posluchače.
Rakev
Rakev je nezbytnou součástí každého pohřbu, je tedy potřebná při kremaci i při pohřbívání do země. Na trhu existuje mnoho typů rakví, některé z nich byly vyrobené v Čechách a jiné v zahraničí. Největší výrobna rakví v Čechách je v obci Počátky na Jindřichohradecku, kde ročně vyrobí zhruba 50 000 rakví. Což je obrovské množství, když uvážíme, že ročně v Čechách zemře asi 100 000 lidí. V této továrně na rakve se prkna nechávají schnout 6 měsíců a pak se rozřežou na jednotlivé lamely a roztřídí se podle kvality. Méně kvalitní dřevo se použije na ty části rakve, které nejsou vidět, jako je například dno rakve. Viditelné části rakve jsou z kvalitního dřeva. Protože 90 % zdejších rakví zamíří se zemřelým na kremaci, jsou často rakve vyráběné z topolového dřeva, které na kremaci stačí. Dubová rakev je předepsaná při pohřbu do země. Rakve jsou vyráběny hromadně, nejedná se o ruční práci, ornamenty vytváří válce se vzorem. Sestavení rakve trvá asi 10 minut. Ručně od začátku do konce se vyrábí minimum rakví, samozřejmě se to odrazí na ceně. Pozůstalí si mohou vybrat ze široké nabídky barev. V Čechách jsou nejprodávanější rakve v odstínu jaspisu a ořechu, tedy rakve v hnědých odstínech. Postupně se zase vrací do módy černé rakve. Nalakovat rakev požadovanou barvou trvá zhruba hodinu. Existují i levné verze rakví, které jsou určené jen na pohřeb bez obřadu, které se příliš nelakují, nalakovat je trvá asi 10 vteřin. Na dně každé rakve je voskovaný papír, pak papírová drť, vnitřek rakve bývá obvykle ze saténu. Levnější typy rakve stojí několik tisíc, nejdražší jsou k prodeji v řádu desítek tisíc.
Fotografie rakví
Cena pohřbu
Cena pohřbu je zcela závislá na tom, jestli se jedná o pohřeb s obřadem nebo bez něj. Pokud se jedná o pohřeb bez obřadu, cena může být kolem 10 000 korun, pokud je součástí pohřbu i obřad, cena se pohybuje kolem 25 000 korun, může být ale i vyšší v závislosti na jednotlivých položkách. Rakev, hudba, květiny a další požadavky pozůstalých mohou cenu výrazně ovlivnit.
Pro lepší představu uvádím orientační ceny u některých nezbytných ale i dobrovolných položek. Mezi položky, které se musí bezpodmínečně při pohřbu zaplatit, patří veškeré obstarání zemřelého, jako je chlazení, oblékání a úprava. Cena za chlazení zemřelého se pohybuje v rozsahu 200 – 1 000 Kč. Cena za oblékání a úpravu (není nutná) zemřelého před obřadem může být kolem 400 – 800 Kč. Převoz zemřelého se počítá za kilometry. Obvyklá sazba je kolem 15 – 20 Kč/km. Další nutnou položku je už zmiňovaná rakev. Rakev bez obřadu stojí kolem 1 500 Kč, průměrná rakev určená k obřadu se dá pořídit asi za 5 000 Kč. Při obřadu je na rakvi umístěná květina, jejíž cena se pohybuje v rozmezí 500 – 2 500 Kč. U rakve pak bývají věnce, cena jednoho věnce je v rozmezí 800 – 1 500, pokud se jedná o věnec umělý, věnec z živých květin je pak podstatně dražší. Cena za obřadní síň se pohybuje kolem 2 000 – 8 500 Kč, záleží na lokalitě, typu síně, její kapacitě atd. Profesionálnímu řečníkovi pozůstalí zaplatí odhadem kolem 400 Kč. Pohřební obřad může doprovázet i živá hudba, cena za kapelu se pak pohybuje v rámci 3 000 – 8 000 Kč. Pokud si pozůstalí nechají od pohřební služby vytvořit parte, cena za 50 kusů je od 200 – 1 000 Kč, záleží na typu parte. Pokud pozůstalí zvolí pro zemřelého kremaci, tak za zpopelnění, urnu a přesyp zaplatí kolem 4 000 Kč a za vyřízení objednávky ještě další 1 000 Kč. Při uložení zemřelého do země se za otevření a zavření hrobky zaplatí od 2 000 do 7 000 Kč. Pronájem hřbitovního místa se platí na deset let a hodnota zase závisí na lokalitě, rozpětí je velmi široké 5 – 135 Kč/m2. U obou typů pohřbů se musí zaplatit nejrůznější administrativní poplatky a vyhotovení dokladů, cena se pohybuje kolem 500 Kč. Z těchto částek jasně vyplývá, že pohřeb není levnou záležitostí.
Volno na pohřeb ze zákona
Nařízení vlády č. 590/2006 Sb. přímo stanovuje, že pracovní volno na pohřeb s náhradou mzdy nebo platu si může vzít osoba v nejbližším příbuzenském vztahu a člověk, který žil se zemřelým ve společné domácnosti. Tato vyhláška zahrnuje ale i ty, kteří se zúčastní pohřbu spoluzaměstnance. Netýká se ale vykonavatele pozůstalosti, který sice může požádat zaměstnavatele o pracovní volno, ale nemá nárok na náhradu mzdy. Tento zákon jasně stanovuje, že při úmrtí manžela, druha nebo dítěte má zaměstnanec nárok na 2 dny volna při úmrtí a další jeden den na pohřeb, pokud se jedná o úmrtí rodiče a sourozence (vlastního, manželova, sourozencova, ale i dítěte), má nárok na jeden den volna na pohřeb, pokud navíc obstarává pohřeb těchto osob, tak i ještě jeden den na vyřizování, v případě úmrtí prarodiče a vnuka je volno dané na dobu nezbytně nutnou, maximálně jeden den. Při pohřbu spoluzaměstnance je volno také jen na dobu nezbytně nutnou. Zaměstnavatel má nárok požadovat potvrzení, že se zaměstnanec pohřbu zúčastnil, toto potvrzení vystaví pohřební služba. Výjimkou je situace, kdy zaměstnanec měl neomluvenou absenci v práci v měsíci pohřbu, pak nemusí mít nárok na placené pracovní volno, záleží to na zaměstnavateli.
Autor: © Mgr. Jitka Musilová
Foto: © David Castor