Anatomie slinivky břišní
U slinivky vás nejvíce zajímá její umístění v těle. Pankreas neboli slinivka břišní je malý, asi 25centimetrový nepárový orgán velikosti lidské dlaně. Váží asi 75 g a skládá se z tzv. hlavy, těla a ocasu. Je uložen pod brániční klenbou mezi žaludkem a velkými břišními cévami. Ač je jejich umístění v těle rozdílné, tak slinivka má společný vývod se žlučníkem, který ústí do části dvanáctníku, což je začátek tenkého střeva, kde se dostává natrávená potrava ze žaludku. Tam se projevuje jedna z funkcí slinivky břišní, a to schopnost trávení potravy a její přeměny v důležité živiny (štěpením tuků, složitých cukrů a bílkovin). Tato funkce je umožněna produkcí trávicích enzymů – trypsinu, lipázy a amylázy. Slinivka je orgán, jenž je současně důležitou žlázou s vnitřní sekrecí, především díky sekreci inzulinu, ale i jiných hormonů, například glukagonu a somatostatinu. Inzulin je pro lidský život nepostradatelný, protože napomáhá snižovat hladinu cukru v krvi. Jeho nedostatek i nadbytek může způsobit vážný zdravotní stav i smrt pacienta. Tímto způsobem se slinivka zařazuje mezi jeden z nejdůležitějších orgánů těla.
Obrázek slinivky břišní
Zde naleznete obrázek slinivky břišní.
Nemoci
Mezi nejčastější onemocnění exokrinní složky patří záněty (akutní a chronická pankreatitida). Většinou se nejedná o záněty infekční (ten často doprovází příušnice), ale příčinou bývá reakce na některé toxické látky (alkohol), poranění, nebo ucpání vývodných cest (nejčastěji žlučovými kameny). Velmi závažné a bohužel v poslední době stále častější je nádorové onemocnění (karcinom) pankreatu. Příčina není známá, ale vznik je dáván do souvislosti s kouřením, alkoholem a chronickou pankreatitidou. Karcinom pankreatu patří mezi nádorová onemocnění s nejhorší prognózou.
Onemocnění endokrinní části pankreatu vede ke vzniku cukrovky (diabetes mellitus), v případě typu I jde o autoimunitní zánět namířený proti buňkám produkujícím inzulin, v druhém případě (typ II) je vznik onemocnění komplexnější. Problematické je postižení pankreatu při cystické fibróze, která postihuje exokrinní žlázy obecně a postižení pankreatu pak tuto základní nemoc komplikuje. Jejich léčbou se zabývá gastroenterologie, chirurgie a diabetologie.
Rakovina
Histologicky existují dva druhy karcinomu pankreatu – duktální a mucinózní (mucin = hlen, tedy nádor s produkcí hlenu), podle toho, z jakých buněk vycházejí. Vysoce zhoubný je především adenokarcinom duktální. Incidence rakoviny slinivky břišní v posledních letech jednoznačně stoupá. V České republice jí onemocní cca 15–20 pacientů na 100 000 obyvatel. O něco častěji se vyskytuje u mužů, dvě třetiny nemocných je ve věku nad 65 let. Tento neobvykle rychle rostoucí nádor se vyznačuje především špatnou prognózou nemocných, i přesto, že se podrobí léčbě, která prodlužuje pacientovi život o několik – možná desítek – měsíců. Jako ostatní zhoubné (maligní) nádory vzniká i rakovina slinivky břišní poruchou některých regulačních genů, jež mají na starosti kontrolovat buněčný cyklus, množení buněk i jejich zánik. Jakmile dojde k poškození některého z nich, buňky se vymaní regulačním mechanismům – přehnaně se množí a nepodléhají buněčné smrti. Jsou částečně pozměněné, takže vypadají jinak a neplní dostatečně svoji funkci.
Slinivka tak po určité době přestane fungovat jako celek – zažívací trakt postrádá enzymy potřebné k trávení veškerých živin i hormony, které jsou důležité nejen pro trávicí systém, ale pro celý organismus. Poškození regulačních genů však nevznikne jen tak z ničeho nic. Dochází k němu působením některých škodlivých faktorů. Hlavním z nich je kouření, jehož zanechání je jedinou prevencí proti tomuto typu rakoviny. Sekundární prevencí je včasný záchyt nádoru (nepodcenění některých příznaků, preventivní prohlídky), který ještě nemá metastázy v jiných orgánech. Na karcinom pankreatu se bohužel přichází v drtivé většině příliš pozdě, protože příznaky nejsou v časných stadiích tolik vyjádřeny. Počínající nádor slinivky břišní je zpravidla asymptomatický (= bez příznaků), v čemž spočívá jeho zhoubnost a zrádnost. O něco později se může vyznačovat zažloutnutím sliznic a kůže (tzv. ikterem čili žloutenkou, jež nemá infekční původ), po němž se s odstupem asi tří měsíců dostavuje bolest břicha, stavy nevolnosti a další neurčité obtíže.
Tyto příznaky svědčí lokálnímu šíření nádoru do okolí, avšak nemusí být ještě založeny metastázy. Pacienti výrazně hubnou v důsledku špatného vstřebávání živin a tím poklesu energetického příjmu. Až 80 % karcinomů je diagnostikováno již v pokročilém stadiu, kdy mají pacienti metastázy v jiných orgánech, především v játrech, plicích, v peritoneu a retroperitoneu (břišní stěna a dutina). Vzácné jsou metastázy do nadledvinek. Při prorůstání nádoru do okolí mohou vznikat další obtíže závislé na dané lokalizaci. Například pokud se karcinom v retroperitoneální dutině (prostor vzadu před páteří) progresivně zvětšuje, vede ke vzniku viscerální bolesti, která je trvalá a velice špatně ovlivnitelná. Nebo může působit tlak na nervové pleteně v okolí páteře, což se projevuje bolestí, jež ustoupí v úlevové poloze v předklonu nebo při schoulení se na břicho. Nádor zpravidla utlačuje i žlučové cesty, projevem je pak již výše zmíněná žloutenka.
Léčba: Na prvním místě je především operace, pokud se nádor ještě operovat dá, což je ve velmi pokročilých stadiích již nemožné. Operace je jediným léčebným přístupem, který poskytuje pacientovi šanci na vyléčení. Některé operační výkony slouží už jen pro zlepšení kvality života. Zavádí se různé drény a stenty, aby se zabránilo, případně odstranilo ucpání žlučových cest nebo střeva. Stejně tak může zlepšit kvalitu života i ozáření nebo chemoterapie. Podává se gemcitabin (Gemzar) a jeho kombinace s oxaliplatinou. Účinné mohou být i kombinace dalších cytostatik například s fluorouracilem. Nezbytnou součástí léčby je tišení bolesti, jež je dominantním příznakem pacientů. Běžná analgetika nemají dostatečnou účinnost, proto se v různých formách podávají opiáty. V krajních případech je řešením zákrok, který by odstranil nervovou pleteň vedoucí do slinivky a tím ulevil od bolesti. Pacientům je podávána rovněž tzv. substituční terapie, což je hrazení enzymů a hormonů, jež kvůli poruše funkce pankreatu chybějí. Terapie inzulinem závisí na stupni poruchy sacharidové tolerance.
Příznaky zánětu slinivky břišní
Zánět slinivky břišní (pankreatitida) je nemoc zahrnující dvě základní skupiny onemocnění: tryptickou pankreatitis (zánět, který je pro pankreas charakteristický, způsobený předčasným aktivováním trypsinu a spadající mezi akutní onemocnění) a skupinu pojmenovanou jako „ostatní“ záněty (podobné zánětům v jiných orgánech). V obou skupinách můžeme najít akutní, chronické a recidivující (navracející se) formy.
Akutní zánět slinivky břišní je způsoben hlavně infekcemi, obstrukcemi (ucpáním) vývodů, ischémií (nedostatečným přívodem krve a kyslíku ke tkáni), toxickými faktory a poraněními. Je častější u mužů mezi 30. a 50. rokem věku, ale přibývají případy i mezi mladšími. V 50 % je příčinou dlouhodobá konzumace tvrdého alkoholu, ve 30 % onemocnění žlučových cest a ve 20 % se jedná o nekrotizující zánět slinivky. Tryptický zánět slinivky je velmi častý, patří do skupiny akutních onemocnění. Vzniká většinou u obézních lidí středního nebo vyššího věku, častěji u žen, mnohdy po excesu v jídle (velmi tučné) a pití (koncentrovaném alkoholu) nebo po tupém úderu do břicha, jindy po zvedání těžkých břemen. Základem onemocnění je předčasná aktivace trávicí šťávy (předčasnou aktivací trypsinu – enzym štěpící bílkoviny), jež pak natravuje vlastní tkáň slinivky a tím ji poškozuje. K poškození slinivky a následnému zánětu tedy vede nadměrný příjem tučného jídla nebo koncentrovaného alkoholu (který aktivuje nadměrnou sekreci trávicích enzymů, jež se pak ještě ve slinivce aktivují); natrávení tkáně slinivky vlastními enzymy po předchozím poškození orgánu tupým úderem do břicha; onemocnění žlučových cest – například žlučové kameny (cholelithiasa) a méně často kaménky ve slinivce samé, které blokují odtok pankreatické trávicí šťávy (pankreatolithiasa).
U akutní formy se vyskytují prudké bolesti v nadbřišku (epigastrium) nebo levém podžebří, mohou se ale objevit v celém břiše nebo vystřelovat do jiných částí těla (zad, levé lopatky a někdy až do levého ramene). Bolesti jsou provázeny zvracením (nepřináší úlevu; ve zvratcích jsou zbytky jídla a příměs žluči) nebo pocitem „na zvracení“ či škytáním a nevolností. Můžeme pozorovat zástavu plynů a stolice. Nemocný je těžce schvácený, má zrychlený tep (tachykardie), zrychlený dech (tachypnoe), horečku, je dezorientován a vyskytují se poruchy chování (zvýšená agrese, nervozita). V těžkých a rychle se rozvíjejících se případech může nemocný zemřít během několika hodin, proto je nutné neprodleně po rozvoji příznaků vyhledat lékaře. Pacient může upadnout do šoku (pokles krevního tlaku, dušnost, zhoršení srdeční činnosti).
Chronické formy jsou doprovázeny bolestí přicházející nárazovitě s určitým zpožděním po pozření jídla. Nemocní hubnou, jednak proto, že kvůli bolesti po jídle jídlo omezují, jednak proto, že kvůli nedostatečnému zásobení trávicí šťávou dochází ke špatnému trávení živin. To způsobuje i viditelnou změnu stolice, která je lesklejší a „mastnější“ (obsahuje více tuků).
Léčba zánětu
Léčba je závislá hlavně na druhu a rychlosti rozvoje jednotlivých pankreatitid. Pokud jde o chronickou pankreatitidu a zánět probíhá delší dobu bez život ohrožujících projevů, není nutná hospitalizace. Lékař stanoví dietu s velmi nízkým obsahem tuků (lipidů) a naopak vysokým podílem cukrů (sacharidů) a bílkovin. Pokud je zánět dlouhodobější a enzymy jsou tvořeny v nedostatečném množství, předepisují se léky, které organismu tyto enzymy nutné pro trávení dodávají. Při poškození Langerhansových ostrůvku (poklesu uvolňování inzulinu, jenž napomáhá vstřebávání cukrů do buněk) je nutné rozvíjející se cukrovku léčit pomocí umělého (syntetického) inzulinu. U akutních forem je třeba jednat rychle, protože při dlouhém odkládání může dojít k rozvoji šoku i smrti, proto je nutná hospitalizace. Prvním krokem je konzervativní léčba – léčba šoku, podle vážnosti poškození slinivky lékaři podávají léky k utlumení činnosti slinivky a léky tišící bolest, doplňují infuzemi chybějící tekutiny a ionty, nasazují nitrožilní výživu (potřebné složky stravy podávané přes infuzi v roztoku). Monitorují životní funkce (na jednotce intenzivní péče – JIP) a sledují stav nemocného.
Hospitalizovaný nesmí po nezbytnou dobu přijímat jídlo ústy. Má zavedenou nasogastrickou sondu, močový a centrální žilní katetr. V některých akutních případech (při léčbě delší než 5–7 dnů a bez výrazného zlepšení) není jiná možnost, než chirurgicky odstranit nevratně poškozené části slinivky anebo zprůchodnit vývody (ať už slinivky nebo společný vývod slinivky a jater – tzn. žlučových cest). Přes příčný řez stěnou břišní v oblasti nadbřišku se chirurg dostane ke slinivce. Pokud je odumřelá tkáň volná, je odstraněna.
Dieta
Dietní režim u onemocnění slinivky v zásadě sleduje tři cíle:
- Vyloučit látky, které podporují zánět zevně sekretorické tkáně slinivky břišní.
- Vyloučit součásti jídel, jež nemohou být pro nepřítomnost enzymů stráveny a podléhají ve střevě kvasným procesům s nepříjemnými vedlejšími projevy.
- Po operacích v dutině břišní je nutno vyloučit části stravy, které vedou k urychlení střevní činnosti nebo plynatosti. Pooperační srůsty a slepeniny kliček bránící dobrému průchodu obsahu střeva by mohly být příčinou bolestí v břiše. V případě, že se jedná o diabetika, jak to často u onemocnění slinivky bývá (přes 30 %), je třeba dietu korigovat především v obsahu cukrů.
Dietní opatření: Hlavní dietní zásadou je úplný zákaz alkoholu, omezení spotřeby tuků, u těžkých forem je nutné korigovat i bílkoviny. Doporučuje se přísun velkého množství vitamínů, protože jejich vstřebávání je většinou vázáno na rozpustnost v tucích. Ty jsou v dietě omezovány. Během jídla je potřeba užívat kapsle s mikrotabletkami, aby došlo k dokonalému promíchání s jídlem. Dávkování je určeno lékařem podle stupně onemocnění a váhového profitu nemocného. Nutnost substituce je individuální. U zdravého člověka je potřeba 30–50 % vlastních pankreatických šťáv. S nemocí a se ztrátou žlázové tkáně po operaci jejich množství klesá. Po operaci bývá nemocný odkázán na čaj a tekutiny s úhradou potřeby tekutin a solí v infuzích. Pak postupně dostává vývary z rýže a zeleniny a nakonec přechází na libová masa.
Je zakázáno: tučné vepřové maso, husa, kachna, tučné ryby a rybí konzervy, masa smažená na oleji, uzená masa, slanina, sádlo, lůj, kořeněné pokrmy, čerstvé kynuté a tučné pečivo, zelí, kapusta, celer, cibule, česnek, pórek, majonéza, jíška, těžké sýry, ořechy, oříšky, mák, silná černá káva, vývary, samotné vejce, čokoláda, cukrářské výrobky, smetana, šlehačka, alkohol v každé formě.
Je povoleno: vejce v pokrmech, starší chleba, starší pečivo, mléko ve všech formách včetně mléka kyselého, kefír, jogurty, netučný tvaroh a jemné netučné sýry, piškoty, suchary, rýže, těstoviny, vločková, krupicová či rýžová kaše, houskové a bramborové knedlíky, knedlíky z krupicového i tvarohového těsta, brambory ve všech formách, kde není použit tuk, žemlovka, piškotová těsta, pudingy, mrkev, špenát, mladý hrášek a fazolky, hlávkový salát, rajčata, zelenina vařená i dušená, z ovoce jablka, banány, pomeranče, meruňky, broskve, citrony, kompoty bez omezení. Maso má být vařené, nikoliv smažené na tuku, může být dušené, pečené na vodě, grilované, zadělávané, ale jen libové. Je doporučováno telecí maso, maso z libových ryb, z uzenin libová šunka. Z tuků je povoleno 4–5 dkg másla a rostlinných tuků zapracovaných do pokrmů. Polévky z povolených surovin, zahuštěné moukou, ne jíškou. Omáčky jsou povoleny bešamelové, pažitková, koprová, rajská a petrželová. Kořenit lze pouze zelenou natí a citronovou kůrou. K inspiraci je dobré si opatřit speciální kuchařku s návody k úpravě dietních jídel pro nemocné po operaci a s nemocnou slinivkou.
Alkohol ano, či ne?
Při onemocnění slinivky břišní je striktně zakázán jakýkoliv alkohol.
Autor: © svevi
Foto: © Gray