Rozdíl mezi systolickým a diastolickým tlakem
Krevní tlak je síla, kterou krev působí na stěnu tepen. Je charakterizován dvěma hodnotami, protože srdce, které jako pumpa vhání krev do cévního řečiště, pracuje cyklicky a opakovaně prochází klidovou a pracovní fází. Jedná se o tlak systolický a diastolický.
Systolický tlak neboli „horní“ tlak je nejdůležitějším ukazatelem cévního rizika (alespoň podle dnešních poznatků). To platí u mladších i starších osob!
Diastolický neboli „spodní“ tlak se již nesleduje tak bedlivě jako v minulosti. Poměrně vzácné je zvýšení diastolického tlaku bez toho, že by byl současně zvýšen i systolický tlak.
Běžné měření krevního tlaku se provádí za pomoci rtuťového tonometru a fonendoskopu. Manžeta manometru se upevní nejčastěji na paži nad loktem a naplní se vzduchem, jehož tlak ukazuje stupnice manometru. Tím dojde k zaškrcení pažní tepny. Vzduch z manžety se pomalu upouští a ve chvíli, kdy se tlak vzduchu vyrovná systolickému tlaku krve v pažní tepně, začne do končetiny opět proudit krev. Zvukové fenomény tvořené proudící krví je možné registrovat fonendoskopem přiloženým v loketní jamce nad průběhem pažní tepny. Jedná se o turbulentní (vířivé) proudění krve, takzvané Korotkovovy fenomény. Systolický tlak krve se odečte ve chvíli prvního zaslechnutého zvukového fenoménu (rytmické klapání frekvencí odpovídající srdeční akci) na stupnici manometru. Diastolický tlak krve se za dalšího snižování tlaku v manžetě odečítá ve chvíli vymizení zvukových fenoménů, kdy proudění krve přechází v laminární.
Měření krevního tlaku je možné i invazivními metodami. Je přesnější, ale pacienta více zatěžuje nutností umístit čidlo přímo do krevního oběhu. Používá se například na zjištění tlaku v plicním oběhu, nebo při nutnosti opakovaného měření. To není možné provádět neinvazivní metodou z důvodu deformační paměti tepen a s tím související změnou tlaku v nich.
Tlak je nejvyšší v okamžiku, kdy se srdce stahuje a vypuzuje krev do tepen. Tento tlak se nazývá systolický, laicky „horní“. Srdce mezi dvěma stahy krátce odpočívá a krevní tlak klesá, tehdy hovoříme o diastolickém tlaku, který je v laickém povědomí zakotven jako „dolní“ nebo „spodní“. Proto je krevní tlak udáván dvěma čísly, tedy jako tlak systolický a diastolický. Obě hodnoty jsou důležité. Mezi ně se nejčastěji vkládá lomítko, například 120/80.
Krevní tlak během dne kolísá. Nejnižší bývá ve spánku, a to kolem tří hodin ráno. Naopak mezi osmou a jedenáctou hodinou dopoledne a pak mezi čtvrtou a osmou odpoledne dosahuje krevní tlak nejvyšších hodnot. Krevní tlak se však může náhle změnit v souvislosti s jinými faktory. Jedná se o fyzickou námahu, stres, dostatek či nedostatek spánku, příjem tekutin nebo třeba roční období a teplotu vzduchu. Naměřenou hodnotu dokáže ovlivnit dokonce i pouhá změna polohy těla.
Vliv věku na krevní tlak
Někteří lidé mají nízký krevní tlak a jiní zase příliš vysoký. Jak se to ale pozná? Rozmezí hodnot, ve kterém lze krevní tlak považovat za normální, může být v jednotlivých obdobích života různé. Za zvyšováním krevního tlaku spolu s postupujícím věkem často stojí špatná životospráva a nezdravé návyky. Tato tendence je obzvlášť patrná ve vyspělých zemích, kde se život neustále zrychluje a na organismus jsou tak kladeny stále vyšší nároky. Naopak například v afrických zemích se můžete běžně setkat s tím, že člověk důchodového věku má stejný krevní tlak jako teenager. Zatímco u nás je až polovina úmrtí zapříčiněna kardiovaskulárními chorobami, oni nějaký infarkt nebo mrtvici sotva znají. Optimální hodnota krevního tlaku však nemá nic společného s rasou ani místem pobytu na zemi. S výjimkou dospívajících a lidí, kteří trpí určitými nemocemi, je ideální krevní tlak stejný pro všechny.
Ideální tlak dle věku
V roce 1993 vstoupily v platnost nové hranice, od kterých se osoba označuje jako hypertenzní. To proto, že oněch 160/95 mmHg jsou stále hodnoty nepřiměřeně rizikové a jedná se o vysoký krevní tlak. Proto byste měli mít hodnoty krevního tlaku co nejnižší! Ideálně něco pod 120/80 mmHg. Přijatelné jsou hodnoty do 140/90 mmHg. Pokud máte právě 140/90 mmHg, už je to moc a je jedno kolik vám je let.
Systolický tlak je důležitějším ukazatelem rizika než diastolický tlak.
Ve středním věku bývá obvyklá systolicko-diastolická hypertenze, ve vyšším pak i izolovaná systolická hypertenze.
Ideálně byste měli mít krevní tlak něco pod 120/80 mmHg.
Za přijatelné jsou považovány hodnoty krevního tlaku do 140/90 mmHg, a to i u starších osob.
Při cukrovce je třeba dosahovat hodnot nejvíce do 130/80 mmHg.
Pokud si měříte krevní tlak doma, považujte za uspokojivé průměry do 135/85 mmHg.
Při hodnotách pod 100/60 u žen a pod 110/70 u mužů hovoříme o hypotenzi, což je nízký krevní tlak. Ten je sice nepříjemný, ale není nebezpečný. Pokud bychom si mohli vybrat, je z lékařského hlediska nízký tlak výhodnější, i když se člověku s nízkým tlakem občas dělají mžitky před očima, motá se mu hlava, hučí mu v uších a potíže mu dělají i rychlé změny polohy ze sedu do stoje.
Věk – hodnoty ideálního krevního tlaku
Pokud jste si pořídili kvalitní přístroj pro domácí měření, může se vám stát, že to, co si doma naměříte, nebude ani za mák odpovídat hodnotám, které vám lékař nebo sestra naměří v ordinaci. Možná totiž mezi vaše stresory, které jste si zapsali po přečtení první kapitoly, patří i návštěva lékaře! Ani o tom nemusíte vědět, tělo na stres reaguje, jak jsme již řekli, podvědomě. A zvýší se přitom krevní tlak. Ale doma, za klidových podmínek, když tu bíle oděnou osobu nevidíte, máte tlak normální. To je ostatně docela dobrý důvod k vyšetření monitorovacím přístrojem. Říká se tomu syndrom bílého pláště (a je to opravdu oficiální vědecký termín).
Pokud vám někdo řekl, že máte vysoký tlak, nebo se kvůli tomu léčíte, pak můžete mít:
Syndrom bílého pláště
To ale odhalíte jen tehdy, pokud si krevní tlak budete měřit i doma (nejen v ordinaci), nebo vám lékař nasadí monitorovací přístroj. Pak se může ukázat, že v ordinaci máte tlak vysoký, ale doma normální. Zastánci tohoto názoru říkají, že tento typ hypertenze není třeba léčit, jen sledovat. Odpůrci si myslí, že riziková je, poněvadž takový člověk může reagovat vzestupem tlaku nejen na přítomnost lékaře, ale i na jiné, v normálním životě běžné situace, a to již zanedbat nejde, a proto se má léčit jako „normální“ hypertenze. Pravda bude asi někde uprostřed. Osoby se syndromem bílého pláště zatím sice nebyly podrobeny nijak rozsáhlému zkoumání, avšak dostupné výsledky nasvědčují tomu, že jejich riziko je někde mezi hypertoniky a lidmi s normálním tlakem.
Systolicko-diastolickou hypertenzi
V tomto případě máte trvale zvýšený jak horní, tak i spodní tlak (doma i v ordinaci). Jste-li ve středním věku, máte pravděpodobně tento úplně běžný typ hypertenze. Pokud se vám a vašemu lékaři podaří dostat krevní tlak do normálního rozmezí, můžete být v klidu; vaše cévní riziko se také sníží.
Izolovanou systolickou hypertenzi
Máte zvýšený horní tlak, zatímco ten spodní je normální. Tímto typem hypertenze trpí především lidé vyššího věku, protože se zde nejvíce uplatňuje efekt snížení poddajnosti cév při jejich stárnutí. U izolované systolické hypertenze je kromě systolického zvýšen i pulzní tlak. Donedávna se myslelo, že je „jen“ průvodním jevem stárnutí, ale dnes tento typ hypertenze představuje velké riziko. Proto je třeba zavést příslušnou léčbu!
Izolovanou diastolickou hypertenzi
Jde o velmi ojedinělý stav, kdy je možné mít i normální systolický a zvýšený diastolický tlak. I zde hrozí vyšší riziko, takže léčba bude potřebná.
Maskovanou hypertenzi
Jde o opačnou situaci, než je syndrom bílého pláště. Máte normální tlak, když vám jej změří lékař, ale při domácím měření je zvýšený. O tomto typu hypertenze se toho moc neví. Lékař si bude myslet, že takový člověk má tlak normální (a on ho v ordinaci normální také má!), a postižený nemá sebemenší důvod, proč by si pořizoval nebo půjčoval měřicí přístroj, takže žije v nevědomosti. Takoví lidé nepochybně existují, ale není snadné na ně přijít.
A navíc: V noci by měl u každého typu hypertenze i u osob bez ní klesat krevní tlak, tento jev se nazývá dipping, a pokud krevní tlak neklesá dostatečně, pak se mluví o non-dippingu. Dá se na to přijít při použití monitorovacího přístroje. Osoby s non-dippingem mají také o něco vyšší riziko.
Krevní tlak u dětí
Krevní tlak u dětí narůstá s věkem, přičemž jeho stoupání je u chlapců a dívek odlišné. V dnešní době je zaznamenán nárůst vysokého krevního tlaku u dětí. 50 % obézních dětí má vysoký krevní tlak, tito pacienti mají i vyšší riziko vzniku kardiovaskulárních komplikací v dospělosti. Pokud se diagnostikuje vysoký tlak krve již v dětském věku, je vysoká šance, že tito pacienti budou mít problémy s krevním tlakem i v dospělosti.
Při hodnocení krevního tlaku u dětí se postupuje podle druhé zprávy americké pracovní skupiny pro dětskou hypertenzi (Report of the Second Task Force), respektive dle její aktualizace. Nejnovější čtvrtá zpráva této skupiny při hodnocení optimálního krevního tlaku u dítěte bere v úvahu nejen věk a pohlaví dítěte, ale i jeho tělesnou výšku.
Podle nynějších doporučení se má optimální krevní tlak u dítěte měřit od 3. roku života na každé preventivní prohlídce, tedy alespoň každé dva roky. Další indikací ke zjištění krevního tlaku jsou problémy dítěte, které by mohly souviset s vysokým krevním tlakem (například bolesti hlavy, krvácení z nosu a podobně). Měření se provádí na horní končetině rtuťovým tlakoměrem. Digitální oscilometrické tlakoměry jsou rovněž akceptovány, ale v případě nálezu je třeba hodnotu ověřit i rtuťovým měřičem tlaku. Výjimkou jsou kojenci, u nichž se upřednostňuje oscilometrický tlakoměr.
Při správném měření krevního tlaku u dětí se musí zvolit vhodná velikost manžety. V dnešní době jsou na trhu manžety, které jsou vhodné pro dětské pacienty, k dispozici jsou různé velikosti. Před samotným měřením tlaku je důležitá příprava dítěte.
Doporučení při měření krevního tlaku:
- Dítě by mělo být před měřením 5 minut v klidu.
- Dítě by mělo sedět na židli s rukou položenou na stole.
- Během měření se na dítě nemá mluvit, dítě se nemá hýbat.
- Měření tlaku by se mělo opakovat po 1–2 minutách.
- Je nutné zaznamenat si výsledek měření.
Při každém měření se tlak přeměří alespoň dvakrát, každých sedm dní, ráno a večer a před užitím léků. Frekvence měření tlaku závisí na klinickém stavu dítěte.
Nízký tlak u starších lidí
Problém s nízkým tlakem mívají staří lidé, u nichž můžou být příčinou příliš razantního snižování tlaku léky. Při nízkém tlaku, který vzniká v důsledku užívání některých léků, je třeba se vždy poradit s lékařem. Může pomoci změna preparátu, většinou je také nutné si pravidelně tlak měřit a zjistit, s čím mdloby souvisí. Zároveň je dobré vyloučit, že změny nesouvisí s nemocnou štítnou žlázou. Problémy mohou též způsobovat léky na psychické potíže, depresi, uklidnění nebo spaní. K lékaři je třeba jít ve chvíli, kdy nízký tlak vzniká náhle, přestože jste s ním nikdy neměli problémy. Může totiž signalizovat závažná onemocnění, například i cukrovku nebo Parkinsonovu chorobu.
U starších lidí, kteří mají nízký diastolický krevní tlak, ale vyšší systolický krevní tlak, je větší pravděpodobnost vzniku srdečního selhání.
Co znamená krevní tlak 130 na 80
Normální tlak je okolo 120 torrů, což je téměř 16 000 Pa (120 x 133,322), takže je céva vystavena za normálních okolností tlaku, který představuje závaží skoro 1,6 tuny na každý metr čtvereční svého povrchu! Je to stejné, jako kdybychom na plochu 1 m2 naložili těžko uvěřitelných třicet dva pytlů s cementem!
Jestliže měl jedinec horní tlak 160 torrů, což je více než 21 000 Pa, pak na bedra svých cév naložil ještě přes deset dalších pytlů! Na metru čtverečním povrchu jeho cév leží nepředstavitelných čtyřicet dva padesátikilových pytlů stavebního materiálu. Mějte proto na paměti, že každé čtyři torry navíc nakládají na metr čtvereční vašich cév více než jeden další pytel s cementem (přesně 53,32 kg). Pokud jsou cévy takové zátěži vystaveny dlouhodobě, musí se to na jejich živostnosti projevit!
Více o této problematice si můžete přečíst zde.
Autor: © svevi
Foto: © Harmid