Historie lékořice
Samotná lékořice miluje teplé prostředí a proto není divu, že se ji dobře dařilo na jihu Itálie v oblasti Kalábrie. Lékořicovou šťávu začali obyvatelé extrahovat již kolem roku 1500. První továrna na zpracování této pochutiny vznikla v roce 1731. Postupně se tomuto byznysu věnovali celé italské rodiny a vzniklo několik úspěšných rodinných podniků. Průlom na trhu představoval rozmach námořní dopravy, jenž ještě více podpořil beztak kvetoucí lékořicový obchod. Lékořice se lisovala do tuhých destiček nebo měkkých tyčinek a později také do bonbónů. Italská Kalábrie je dnes kromě jiného i místem jedinečného muzea, které se opravdu oplatí navštívit. Blízko městečka Rossano naleznete jeden z tradičních rodinných podniků. Milovníci pendrekových tyčinek mají možnost ochutnat tuto pochoutku v několika různých podobách a dokonce i v té nejpůvodnější – lékořicové dřevo.
Léčivé účinky lékořice
Pozitivní účinky lékořicového dřeva znají lékaři již celá staletí. Její vědecký název pochází z řečtiny – glykys zhiza – tedy sladký kořen. Již název poukazuje na tu část, která se používá jako léčivo. Lékořice je výborná při odkašlávání, chrání sliznice, povoluje křeče, má protizánětlivý a projímavý účinek. Tradičně je droga používána při kataru průdušek, chronických žaludečních vředech, kolikách a při nedostatečnosti práce kůry nadledvinek. Dále byl prokázán účinek snižující krevní srážlivost, snižující účinnost enzymu zodpovědného za některé komplikace provázející cukrovku (oční poruchy), antibakteriální a antimykotický účinek. Chrání játra před účinkem některých jedů.
Nežádoucí účinky
Pokud to však s její konzumací přeženeme, může dojít k zadržování vody v těle, zvyšování hladiny sodíku a naopak ztrátě draslíku. Lékořice se nedoporučuje k užívání pacientům s poruchami srdeční činnosti a cévního systému. Může být také příčinou zvýšení krevního tlaku. Nedoporučuje se ani v těhotenství nebo při kojení.