Překyselení organismu
Překyselení organismu je v současném světě jedním z nejnebezpečnějších degenerativních zdravotních problémů vůbec. Obzvláště proto, že mu doposud není věnována patřičná pozornost. Překyselení, jeho dopady a souvislosti, zdá se unikají jak oficiální nauce o zdraví, tak i nám samotným. Málokdo si doposud dokáže uvědomit přímý vztah mezi možným dlouhodobým nadbytkem kyselin v organismu a zdravím. Zdraví, neboli stav bez nemoci, je totiž bezprostředně závislé na rovnováze kyselých a zásaditých látek v těle. Stav nadbytku kyselin způsobuje či zhoršuje drtivou většinu nemocí. Dá se říci, že je to přímo zlatý klíček k našemu zdraví.
Podle významných světových autorů totiž téměř není možné onemocnět, dokážeme-li udržet správnou acidobazickou (zásadito-kyselou) rovnováhu v organismu. Přinejmenším je možné se s přehledem vyhnout riziku degenerativních onemocnění.
Měli bychom se obávat nejen překyselení žaludku, ale také patologického posunu hodnoty pH celého těla. Velmi diskutované okyselení způsobuje nemoci, zbavuje tělo minerálů (vápník, sodík, draslík a hořčík) a získává je z vitálních orgánů a kostí. V důsledku toho je tělo vážně a dlouhodobě poškozeno, což vede k okyselení; a co je ještě horší, toto okyselení může léta zůstat bez povšimnutí.
Kyselost nebo zásaditost jakékoliv tekutiny se udává v takzvaném pH (zkratka od „potential of hydrogen“ = množství volných iontů vodíku H+). Tato jednotka jednoduše řečeno udává, jestli je v tekutině více kyselých nebo zásaditých látek, případně zda jsou v rovnováze a tekutina je neutrální. Neutrální tekutina je ta, která má pH kolem hodnoty 7. Lidské tělo je navrženo tak, aby bylo mírně zásadité, je to pro něj doslova životně důležité, aby po celou dobu mělo pH krve na hodnotách kolem 7,4.
Cévy a vůbec jakékoliv tkáně uvnitř lidského organismu nejsou stavěny na průchod kyselé směsi. Víceméně cokoliv kyselého, co prochází lidskou tkání, nenávratně poškozuje tyto tkáně. Lidský organismus se ve snaze přežít snaží procesem demineralizace dosáhnout mírně zásadité hodnoty pH, problém je ovšem v tom, kde má tyto látky a materiály vůbec brát. A tak tělo, protože nemá na vybranou, si vápník a další zásadotvorné materiály bere z kostí, zubů, kloubních chrupavek a podobně. Ve výsledku to tedy znamená, že tělo pod hrozbou daleko větších škod oslabuje samo sebe. Získaný vápník a další materiály se naváží na kyseliny v cévní stěně a ta postupně tuhne. Postižné místo organismus ošetří svojí záplatou jménem cholesterol. Nemusíme zde připomínat, že dobrá průchodnost cév je velmi důležitá pro naše zdraví.
Obrana tedy spočívá v pochopení, že správný poměr kyselin a zásad je nebo by měl být pro člověka normální a běžný. Není to v podstatě žádná terapeutická metoda. Lidské tělo je vytvořeno jako plně fungující vyvážený celek pouze za předpokladu této rovnováhy. Stav nemoci nebo její předzvěst je jen důkazem, že přestala fungovat rovnováha, a pravděpodobnou příčinou téměř vždy bude nějaká námi ovlivnitelná skutečnost. Každý člověk je tedy pánem své acidobazické rovnováhy, a tudíž zcela pravděpodobně většinovým tvůrcem svého zdraví či uzdravení. Rádoby zdravý člověk si tuto skutečnost většinou nerad připouští a nemocný zase nemá často dostatek víry, aby jí věřil. Výsledkem jsou přeplněné ordinace chronických pacientů bez vyhlídky na uzdravení.
Příčinami překyselení jsou nesprávná výživa, stres a duševní vypětí. Nesprávná výživa – mnoho nevhodné či málo vhodné stravy, nadvýživa (přetížení organismu), příliš mnoho bílkovin, cukr, alkohol, nikotin, nasycené mastné kyseliny, jedovaté látky, jedy z poživatin, insekticidy, pesticidy, herbicidy, potravinové přísady, konzervační barvicí přísady, chlór v pitné vodě. Špatné stravovací návyky – nedostatečné žvýkání (podpora kyselinotvorného kvašení ve střevech). Narušení střevní mikroflóry (kvašení v tenkém střevě) a nedostatek tekutin (stoupá koncentrace kyselých odpadů hlavně v tuku a v nervových a pojivových tkáních).
Příčina okyselení našeho těla tedy spočívá rovným dílem v naší potravě, stresu a v metabolických procesech. Prostřednictvím lymfatického systému zatěžuje ledviny, které jsou schopny vylučovat nadměrné množství kyselin jen krátkou dobu. Stres díky adrenalinu účinnost alkalizace také snižuje. Asi největší měrou se na tom podílejí špatné stravovací návyky v dnešní uspěchané době. Zejména nadměrná konzumace masa, cukru a alkoholu výrazně přispívá k překyselení našeho těla. Díky stresu v našem těle dochází k potlačení aktivity regenerujícího parasympatického nervového systému a k převaze adrenalinového (sympatikotonního) systému. Tento systém mimo jiné v těle způsobuje tvorbu dalších kyselých látek. Pacienti trpící rakovinou mají velmi překyselený organismus. Bylo dokázáno, že překyselení jako takové podporuje a přispívá ke vzniku rakoviny.
Mezi potraviny, které způsobují překyselení organismu, patří například alkohol, káva, černý čaj, cukr a sladkosti, kakao, droždí, maso, mléčné výrobky, umělá sladidla a bílá pšeničná mouka.
Vhodné potraviny pro vitalitu a zásadotvornost jsou zelenina (hlavně listová tmavě zelená – rukola, polníček, sezonní salát, hlávkový salát, bylinky), také česnek, citron, avokádo, sója, fazole, pohanka, špalda, zelený čaj nebo kokosový olej. Zeleninu je lepší konzumovat syrovou z důvodu získání mnoha vitaminů a minerálů.
Zelená káva
Zelená káva se získává z bobulí kávovníku, které se několik týdnů suší na slunci. Poté prasknou a vypadnou z nich zrnka zelené kávy. Tato zrnka se nepraží (pokud se praží, vzniká klasická černá káva).
Nepražená zrnka kávy obsahují pro naše tělo několik příznivých látek – mezi nejvýznamnější patří fenolické sloučeniny jako kyselina chlorogenová a kyselina kávová. Tyto látky se řadí mezi antioxidanty.
Zelená káva obsahuje také kofein (je ho zde větší množství než v černé kávě). O kofeinu se všeobecně ví, že napomáhá snižovat vstřebávání glukózy do krve, a tím přeměňovat její nadbytek v těle na tuk. O kofeinu je také známo, že působí jako stimulant a zároveň mírně odvodňuje, proto se ve většině restaurací káva podává s trochou vody.
Uvedené látky, tedy fenolické sloučeniny i kofein, podporují srdeční aktivitu a krevní oběh.
I kdyby po užívání daného produktu byl váhový úbytek opravdu tak rychlý (jako uvádí některé reklamy, že 5 kg za týden), nedošlo by určitě k redukci samotného tuku při zachování svalové hmoty, která se nám stará o rychlost metabolismu (tedy snižovat sval je cesta do pekel), ale došlo by hlavně ke snížení svalu a na něj vázané vody, plus snížení malého množství tuku. Na redukci 1 kg tuku je třeba spálit okolo 30 000 kJ, a to žádný doplněk stravy bez naší přidané hodnoty (úprava jídelníčku + pohyb) nedokáže.
Zdravý úbytek váhy je 0,5 kg čistého tuku za týden při zachování svalové hmoty. Ta může být při vyváženém jídelníčku i navýšena, a proto hmotnost na vaší váze se nemusí i přes úbytek tuku v těle vůbec projevit. Pokud je váhový úbytek vyšší než dva kilogramy týdně, většinou se jedná o ztrátu tekutin. To je případ právě zelené kávy. Ta má silný močopudný účinek a odvodňuje tělo. Tím pádem jejím užíváním opravdu můžete shodit i několik kilogramů. Po vysazení zelené kávy se však tělo okamžitě začne opět zavodňovat a nabírat vodu zpátky do zásob. Rychlé dostavení jo-jo efektu je zaručeno.
Vedlejší účinky zelené kávy
Extrakt ze zelené kávy lze zakoupit jako tobolky či tablety. Doposud nejsou uváděny žádné vedlejší účinky zelené kávy jako takové. Obsažený kofein ovšem může mít nežádoucí účinky stejné jako kofein v silné kávě. To znamená, že pacienti, kteří nesmí konzumovat kofein obecně, by neměli užívat ani doplňky stravy s obsahem výtažku ze zelené kávy.
Nedoporučuje se tak užívání přípravku těhotným a kojícím ženám, dětem do 16 let, osobám s vážnějšími srdečními či cévními chorobami, s vysokým krevním tlakem nebo pacientům s diabetem 1. typu.
Zelená káva je velmi močopudná a zásadně odvodňuje tělo. Vedlejší účinky při užívání extraktu zelené kávy jsou relativně malé. Několik studií provedlo test účinnosti extraktu ze zelené kávy na hubnutí a nebyl zjištěn jediný případ vedlejších účinků.
Tento extrakt ze zelených (přírodních, syrových a nepražených) kávový zrn je tedy naprosto přírodní. Zdravotní experti tvrdí, že pokud se jedná o kvalitní produkt, je jeho konzumace naprosto bezpečná. Existují pouze zmíněné negativní dopady spojené s obsahem kofeinu.
Extrakt, který si koupíte, musí pocházet z vysoce kvalitních zrn. Extrakt by měl obsahovat minimálně 45 % GCA (zelené kávy antioxidační) nebo kyselinu chlorogenovou. Pokud zjistíte, že extrakt obsahuje ingredience jako uhličitany nebo sírany, tak produkt nekonzumujte, bude mít negativní vedlejší účinky.
Kdy zelená káva překyseluje organismus
Překyselení je opravdu zásadní problém, stačí si například uvědomit, že rakovinové nádory mohou růst pouze v kyselém prostředí. Při pěstování kávy se používá velké množství pesticidů a herbicidů a tyto chemické látky se dostávají i do plodů kávovníku. Chemické látky se přidávají i při výrobě instantní kávy a při extrakci kofeinu, což není nic pozitivního pro naše tělo. Tuk obsažený v kávových zrnech navíc snadno žlukne a stává se pro lidský organismus škodlivým. Z hlediska čínské medicíny káva narušuje komunikaci mezi srdcem a ledvinami – oheň a voda v našem těle se nemohou vzájemně podporovat a spolupracovat. To s sebou přináší celou řadu zdravotních problémů, například hypertenzi, otoky dolních končetin u srdečních onemocnění a zejména u žen městnání „nahoře i dole“, což může znamenat tvorbu nádorů v prsou i v děloze.
Zelená káva je k dostání buď v tabletové formě, nebo jako bobule, které se musí namlít a pijí se jako káva. Přičemž se nejedná o kávu, jak jsme zvyklí, nýbrž o čirou tekutinu s nádechem zelené barvy, ve které plavou zbytky rozdrcených kávových zrn.
Zelená káva by se jako nápoj měla pít maximálně dvakrát denně, a to po jedné lžičce. Tobolky je nutné konzumovat podle návodu a obsahu extraktu v nich (zpravidla to jsou dvě tobolky denně). Při častější konzumaci dochází k překyselení organismu.
Autor: © Nina Vinšová
Foto: © Tarrazu