Funkce štítné žlázy
Tkáň štítné žlázy je tvořena více typy buněk. Nejvíce zastoupeny jsou folikulární buňky (tyreocyty), jejichž úkolem je podílet se na tvorbě hormonů trijodthyroninu a thyroxinu. K produkci hormonů je zcela nezbytný jód, který je zde vychytáván z krve. Proto je důležité přijímat v potravě dostatečné množství tohoto prvku, aby mohly být hormony štítné žlázy, které jsou pro správný chod našeho těla nepostradatelné, tvořeny v dostatečném množství. Trijodthyronin a thyroxin se totiž podílejí na mnoha metabolických pochodech, zvyšují tvorbu bílkovin, odbourávání tuků, zrychlují procesy uvnitř buněk či ovlivňují spotřebu kyslíku. Zásadní je jejich funkce také při vývoji mozku u dětí.
V jiných buňkách, které se nacházejí ve štítné žláze, se tvoří kalcitonin. Ten se podílí na hospodaření s tělesným vápníkem, aby bylo jeho množství stále udržováno v rovnováze. Konkrétně tedy přesouvá vápník z krve do kostí, čímž například působí proti osteoporóze. Jeho funkce je opačná účinku parathormonu, což je hormon produkovaný příštítnými tělísky, který naopak zvyšuje množství vápníku v krvi.
Správná funkce štítné žlázy je pro organismus nesmírně důležitá. Tento orgán je náchylný k mnoha nemocem, nejčastěji pak na endokrinologické nemoci. Velmi často se setkáváme se zduřelou štítnou žlázou, jejími záněty, dále může docházet ke zvýšené či snížené produkci hormonů, ale i k výskytu nádorových procesů. Při včasné diagnóze je však v dnešní době většina onemocnění štítné žlázy dobře léčitelná. Záleží tedy především na ochotě nemocného spolupracovat s lékařem a důsledně dodržovat doporučenou léčbu.
Příštítná tělíska
K zadní straně štítné žlázy jsou obvykle pevně přirostlá takzvaná příštítná tělíska, jejichž počet se může u každého člověka mírně lišit, obvykle jsou však čtyři, dva páry u dolního i horního pólu štítnice. Ta jsou také součástí endokrinního systému lidského těla, jelikož produkují parathormon, který zvyšuje obsah vápníku v krvi.
Hyperfunkce štítné žlázy
Hypertyreóza je stav, kdy štítná žláza produkuje přebytek hormonů. Hlavními projevy jsou celkové zrychlení organismu, nemocný trpí poruchami spánku a je unavený. Působí hyperaktivním dojmem a častokrát pozorujeme úbytek na váze.
Příznaky snížené funkce štítné žlázy
Hypofunkce neboli snížená funkce štítné žlázy postihuje zhruba 1 % populace, ve věku nad 60 let pak více než 5 % populace. Hypofunkce je stav, kdy žláza neprodukuje dostatek hormonů, což se projevuje především celkovým zpomalením organismu. Nemocný je unavený, spavý, pohybuje se pomalu a rychle se vyčerpá. Pacienti mohou přibírat na váze, protože jejich organismus zadržuje tekutiny, které se hromadí hlavně v dolní oblasti končetin a způsobují tuhé prosáknutí kůže.
Hodnoty štítné žlázy
V krvi převažuje tyroxin, který je pravděpodobně spíše prohormonem, je totiž mnohem méně účinný a v cílových buňkách je přeměněn na trijodthyronin. Přirozený poměr hormonů T4 a T3 vyloučených do krve je asi 20 : 1. Jen velmi málo hormonů štítné žlázy je v krvi volně, většina je vázána na bílkoviny, čímž ztrácí biologickou aktivitu; jen volné hormony jsou fyziologicky účinné. Normální hladina celkových hormonů štítné žlázy v krvi je asi 100 nmol/l tyroxinu a 1,8 nmol/l v případě trijodthyroninu.
Biochemicky, odběrem krve se vyšetřují tyto hodnoty:
- TSH (thyreotropin)
- fT4 (volný tyroxin)
- anti-TPO (protilátky proti tyreoperoxidáze)
- TRAK (protilátky proti TSH-receptoru)
- volný tyroxin = free T4 (FT4) – tyroxin nevázaný na bílkovinné přenašeče, tedy okamžitě dostupný buňkám, je obvykle zvýšen u hyperthyreózy a snížen při hypothyreóze
- celkový tyroxin = total T4 – celkové množství tyroxinu v krvi, hodnocení zvýšených či snížených hodnot je stejné jako u volného tyroxinu, ale výsledek tohoto testu může být ovlivněn například těhotenstvím nebo užíváním hormonální antikoncepce
- celkový trijodtyronin = total T3, volný trijodotyronin = free T3 (FT3) – stejné hodnocení jako u předchozích testů, opět je přesnějším ukazatelem hladina volného T3
- tyroglobulin Tg – u zdravého nedetekovatelné nebo minimální množství, zvýšený u thyroiditidy nebo nádoru štítné žlázy, v tomto případě se používá také pro hodnocení úspěšnosti léčby
Rozmezí referenčních hodnot hladiny hormonů:
- TSH normální hodnoty 0,37–5,0
- fT3 normální hodnoty 3,4–6,3
- fT4 normální hodnoty 9,8–23,1
Hubnutí při štítné žláze
Mnoho lidí trpících sníženou funkcí (takzvanou hypofunkcí) štítné žlázy, by mohlo o problémech s váhou dlouho vyprávět. Přesto je vliv poruch štítné žlázy na tělesnou hmotnost podle lékařů přeceňován. Souvislost je podle nich spíše nepřímá – hypofunkce štítné žlázy způsobuje únavu, zpomaluje metabolismus a snižuje výkonnost. Tyto příznaky pak mohou vést k přibývání na váze. Štítná žláza je podle některých odborníků zodpovědná za kila navíc až při výrazném snížení funkce, která je neléčená.
Operace štítné žlázy
O chirurgické léčbě štítné žlázy rozhoduje endokrinolog společně s chirurgem. K tomu, aby mohla být operace pacientovi doporučena, je nutná řada vyšetření. Je nutné vyšetření hladin hormonů štítné žlázy z krve, dále je nutné stanovit strukturu, velikost a přesné umístění štítné žlázy pomocí ultrazvuku, počítačové tomografie nebo magnetické rezonance. Pro posouzení metabolické aktivity štítné žlázy se používá scintigrafie. Pokud je ve štítné žláze zjištěno nějaké ložisko, je doporučována biopsie, kdy je tenkou jehlou odebrána část žlázy a laboratorně vyšetřena. Chirurgická léčba štítné žlázy je indikována v případě, že už selhala jakákoliv předchozí léčba. Je vhodná také pro léčbu zhoubných nádorů, při toxické strumě neboli nodulární strumě, nebo při takzvaném mechanickém syndromu, kdy se štítná žláza zvětší natolik, že utlačuje okolní struktury.
Chirurgická léčba nemocí štítné žlázy spočívá v tom, že chirurg odstraní celou štítnou žlázu nebo její část. V případě některých zhoubných nádorů vyjme i uzliny v jejím okolí. Odstranění celé štítné žlázy se nazývá totální tyreoidektomie, odstranění jednoho laloku má název lobektomie a odstranění převážné části štítné žlázy se označuje subtotální tyreoidektomie. Pokud jde o opakovanou operaci štítné žlázy, mluvíme o reoperaci. Samotná chirurgická operace štítné žlázy není pro pacienta příliš velkou zátěží. Provádí se v celkové anestezii, doba hospitalizace je průměrně 5 dní. Operace probíhá tak, že na krku je proveden řez dlouhý asi 10 cm a žláza je vyjmuta. Poté je rána zašita. V prvních dvou dnech po operaci je z rány vyveden drén, který je poté odstraněn. Tato operace nemívá časté komplikace. Některé z komplikací jsou způsobeny poraněním jednoho zvratného nervu, který žlázou prochází. Komplikace se projevují chrapotem po operaci, který se po několika měsících sám napraví. V horším případě může dojít k poškození obou nervů, které se projevuje dechovými potížemi, takže je potom někdy nutná tracheostomie (otvor do průdušnice) k obnově dýchání. Někdy se dostaví i zhoršené polykání, které také odezní. Komplikace se mohou dostavit i v oblasti rány. Rána může svrbět, bolet, špatně se hojit, zřídka se vytváří keloidní jizva (nápadná vystouplá jizva).
Po vyjmutí štítné žlázy je někdy nutné, zvláště u zhoubných nádorů, přistoupit k terapii radiojódem, který má za úkol zlikvidovat zbytky štítné žlázy, které nebylo možné vyjmout. Například u zhoubného nádoru zvaného medulární karcinom se po operaci provádí ozáření zvenčí. Po totální tyreoidektomii je naprosto nezbytné po zbytek života dodávat hormony štítné žlázy do těla ve formě tablet. Jako každá operace je i chirurgická operace nemocí štítné žlázy invazivním zásahem do vašeho těla, který s sebou nese zdravotní rizika a také nemalou dávku strachu a nejistoty. Avšak chirurgická léčba štítné žlázy je poměrně malý a časově nenáročný zákrok, který má jen opravdu velmi malé procento možných komplikací. Pokud budete plně spolupracovat se svým lékařem a uposlechnete jeho rady, představuje chirurgická operace nemocí štítné žlázy vysoce účinnou léčebnou metodu, která vás vrátí zpět do normálního života.
Čínská medicína na štítnou žlázu
Čím dál více žen se léčí na různé poruchy štítné žlázy. Zajímavé je, že v naprosté většině jsou postiženy ženy, muži jsou v těchto případech ušetřeni. Veškeré hormony jsou produkovány dráhou ledvin a jater, odkud jsou krví rozmísťovány po těle do místa určení – tak praví tradiční čínská medicína. Tuto jednoduchou zásadu je třeba neustále mít na paměti i pro případné další hormonální poruchy, které se netýkají štítné žlázy, ale třeba i vaječníků a podobně. Ženy mají dle čínské medicíny v převaze yinovou složku. Yin zde představuje veškeré tekuté části v těle včetně krve. Krev je pak dle čínské medicíny nositelkou hormonů, které si můžeme představit asi tak jako ryby ve vodě, respektive hormony v krvi. Krev je produkována v dráze sleziny, uchovávána v dráze jater a její cirkulaci zajišťuje dráha srdce. Dráha ledvin, která je nadřazena veškerému blahodárnému dění v organismu, dodává chybějící energii ze svých rezerv a řídí a kontroluje ty správné kroky a chod organismu. Z toho je zřejmé, které dráhy se podílejí na potížích se štítnou žlázou – dráha ledvin, jater, sleziny a srdce a krev jako taková. Z tohoto čínského pohledu se i odvíjejí a klasifikují různé poruchy štítné žlázy v organismu.
Z hlediska moderní medicíny je celá hormonální oblast tak trochu zahalena tajemstvím a značně komplikovaná, někdy i pro erudovaného odborníka. Endokrinologové (lékaři, kteří se zabývají poruchami žláz s vnitřní sekrecí) většinou buď hormony ubírají, nebo hormony doplňují (dosti často dlouhodobě, ne-li doživotně) a odstraňují poškozené orgány. V tomto ohledu se čínská medicína zaměřuje na léčbu příčiny, ne na následky. Sice pro to něco bude muset člověk udělat, něco to i bude stát, ale zdraví přece za to stojí. Ostatně, jak praví jedno čínské přísloví: Zdravý člověk má tisíce přání, nemocný jen jedno.
Autor: © svevi
Foto: © Dogs