MUDr. Jan Šula
MUDr. Jan Šula je rodák z Prahy, který si svojí pílí zcela zaslouženě vydobyl mezinárodního uznání. Promoval v roce 1985 v Praze na LF UK. Klinickou práci začal v České republice a následně studoval ve Švýcarsku, Itálii a Německu. Po atestaci z ortopedie v roce 1991 odešel do Kanady a pak do USA, kde se na Floridě věnoval studiu významu membránových receptorů při rozvoji autoimunitních onemocnění pod vedením prof. Felixe Kaufmanna. Po návratu do Evropy v roce 1993 spolupracoval na vývoji přírodních preparátů pro léčbu kloubních onemocnění s pracovišti v Anglii a ve Švýcarsku.
Za své práce byl v roce 1999 přijat jako první český lékař do Královské lékařské společnosti Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Další rozvoj biomodulačních léčiv spojil s univerzitami ve Skotsku a Oxfordu. Od roku 2007 je členem Italského řádu lékařů v Neapoli a vedoucím imunologem italské společnosti Ischia Salus. Mezinárodně působí jako konzultant ve 12 zemích a je členem Oxford Research Institute of Immunology a italské psychoneuroimunologické společnosti. Žije střídavě v Itálii a Anglii.
Princip biomodulární léčby
Hlavním spouštěčem autoimunitních a chronických onemocnění jsou molekuly emocí. Jedná se o molekuly, které se nacházejí na povrchu buněk v těle a v mozku. Imunitní a centrální nervový systém jsou opatřeny pamětí a schopností se učit. Dá se říct, že inteligence nesídlí pouze v mozku, ale v buňkách celého těla.
Celostní přístup
Na rozdíl od klasické západní medicíny považuje celostní léčení člověka za celek, kdy funkce každé části těla je závislá na fungování celku. Je třeba si uvědomit, že fyzický stav úzce souvisí se stavem psychickým, a v případě, že není psychice člověka přikládána dostatečná váha, nelze úspěšně léčit fyzické potíže. Díky tomuto přístupu k člověku se celostní medicína vyznačuje tím, že vyhledává a řeší příčiny onemocnění a obtíží, nikoliv jen příznaky.
Žijeme ve světě slov. Jejich pomocí se hodně komunikuje, diskutuje, vysvětluje a chápe. Slovy se snažíme definovat svět. Řeč je naším prostředkem komunikace. V každém slově vládnou nějaké obrazy, pocity, myšlenky, předsudky, přesvědčení, zkušenosti, vzpomínky a naděje. Magickou sílu, jež vychází ze slov, můžeme začít uplatňovat nejlépe v procesu léčení. Svá slova a myšlenky využijte k tomu, abyste zlepšili kvalitu svého života a naplnili ho radostí. Nemoc nemá jen biologický a psychický základ, ale je i jevem sociálním. Aspekty vzniku nemocí a cesty k jejich léčení se tedy překrývají a sdružují v jeden rovnovážný celek, kde všechny prvky mají stejnou vážnost a účinnost. Zkuste si říci emoce – nemoce. Je to velmi podobné, proto myslete pozitivně, vždyť vše souvisí se vším. Náš život na tomto světě je pravdu velmi krátký, tak si jej nekažme negativními myšlenkami.
Biomodulační metoda
Biomodulační metoda je schopnost mysli ovlivňovat lidské zdraví. Mozek produkuje neurohormony, které jsou prostředníkem jak při přenosu objektivních informací, tak emocí a působí ve všech buňkách celého těla: v nervové soustavě, ale hlavně v krvi, v imunitním systému a ve střevech. Život je způsob bytí bílkovinných těl, jejichž podstatnou složkou je neustálá výměna látek s okolní vnější přírodou, a přestává existovat, jakmile skončí tato výměna. Nejen samotné žití, ale uvědomování si vlastního žití je pouze a jedině v prožívání, tedy v dokonalé sebereflexi všech procesů na všech úrovních existence. Člověk má jasně definovanou formu prožívání, a tou jsou emoce. Emoce, které mají dnes již vědecky prokázaný materiální korelát na molekulární úrovni. Průměrná buňka má na svém povrchu okolo 50 000 receptorů jednoho druhu, 10 000 jiného, 100 000 třetího a tak dále. Molekulární biologové jsou schopni izolovat tyto receptory, určit jejich molekulární hmotnost a rekonstruovat jejich chemickou strukturu – včetně přesného pořadí aminokyselin.
Léčitelná onemocnění
- Onemocnění autoimunitního systému: systémový lupus erytemytodes, revmatoidní artritida, systémová sklerodermie, smíšené onemocnění pojiva, tzv. Sharpův syndrom, antifosfolipidový syndrom.
- Onemocnění zánětlivá autoimunitní: pemfigus a pemfigoid, Goodpastureův syndrom, Sjogrenův syndrom, akutní zánět žlučníku, hepatitida, hnisavý zánět střeva, Crohnova choroba, celiakie.
- Onemocnění orgánově specifická autoimunitní: Basedownova-Gravesova choroba, Hashimotova – myxedema primitivo, Addisonova choroba, chronická atrofická gastritida typu A a B, zhoubná chudokrevnost, diabetes typu I, Pluriendokrynický autoim. syndrom typu I, II, III, IV, myasthenia gravis, sclerosis lateralis amyotrophica, alopecia aerata, leukémie.
Biomodulátory jsou speciálně připravené látky, jejichž aktivní složkou jsou specifické neurotransmitery (cytokiny typu interleukinu jako 6, 7, 8, 9 TNF, peptid Y, intersticiální peptid účinný v cévách a tak dále), které přinášejí k buňkám lidského těla správnou informaci o homeostáze (rovnováze), a tak zvyšují součinné síly mezi mozkem a periferním řídicím systémem organismu. Podávání je vždy individuální, aplikuje se cestou orální (tekutina, kapsle, lyofilizát) nebo parenterálně – vpichem (mezisvalově, podkožně).
Biologická léčba
Biologická léčba je cílená léčba, která využívá obranyschopnosti organismu k boji proti rakovině či některým autoimunitním chorobám díky tomu, že jsou v současné době lépe známé struktury a pochody na povrchu i uvnitř buňky. Na základě těchto poznatků vědci nacházejí takové molekuly a pochody, které jsou typické pouze pro buňky spojené s nádorovým nebo autoimunitním onemocněním.
Léčiva biologické terapie působí pouze na ty molekuly a procesy, které zlepšují či opravují schopnost sebeobrany organismu, i přestože je doprovází řada nežádoucích účinků; ve srovnání s klasickou léčbou je jich daleko méně a méně významných.
Látky používané v biologické léčbě se nazývají modifikátory imunitní odpovědi. Jsou to látky, které si lidské tělo normálně vyrábí. Pro účely cílené léčby nádorů a autoimunitních chorob jsou však tyto látky vyrobeny v laboratoři a tělu dodávány. Některé typy biologické léčby se naopak podávají ke snížení nežádoucích účinků, které mohou nastat po použití jiných typů protinádorové terapie.
Do biologické léčby spadá několik skupin léků. Ty se liší mechanismem účinku. Společný je pouze cíl: rakovinu zlikvidovat. Biologická léčba využívá potenciál vašeho těla tím, že stimuluje váš vlastní imunitní systém k boji s rakovinou. Biologická léčba tak především pomáhá zpomalit růst nádorových buněk a jejich šíření, zabránit návratu již vyléčené rakoviny, zmírnit vedlejší účinky ostatních druhů léčby (například chemoterapie).
Není nádor jako nádor a pro každého pacienta může být vhodný zcela jiný způsob terapie. Právě takovou individualizaci do jisté míry umožňuje moderní biologická léčba. Bohužel jde o nákladnou terapii a nedosáhnou na ni zdaleka všichni potřební pacienti, i když počet onemocnění, u kterých se používá, neustále roste.
Nezapomínejme na to, že veselá mysl je půl zdraví.
Autor: © svevi