Kde je slezina umístěna
Slezina patří funkčně k cévnímu systému jako orgán. Má podobnou strukturu jako velká mízní uzlina a funguje zejména jako krevní filtr. Není k životu bezpodmínečně nutná a její odstranění (například při vnitřním krvácení) nemá ve většině případů pro člověka tragické následky. Histologicky je tvořena bílou a červenou pulpou. Bílou pulpu vytvářejí uzlíky lymfatické tkáně – Malpighiho tělíska, která jsou tvořena z malých B-lymfocytů. Červená pulpa se skládá z vaziva, které je vyplněno krevními cévami. Její hmotnost kolísá v rozmezí 50–250 g.
Slezina je uložena intraperitoneálně v levé klenbě brániční (rg. hypochondriaca sinistra), v rozmezí 9. až 11. žebra, kopíruje průběh 10. žebra, hluboko při páteři. Zespoda je levé ohbí tlustého střeva, zprava pak slinivka břišní a žaludek. Za fyziologického stavu není hmatná. Poklepem na levém boku je patrné ztemnění v axilární čáře v rozmezí 9. až 11. žebra.
Velikost sleziny
Velikost sleziny se individuálně mění: délka 10−13 cm, šířka 6−8 cm, tloušťka 4 cm; stejně tak se mění i hmotnost, která zároveň závisí na stupni náplně krví: 140−160 g u muže; 120−150 g u ženy (hmotnost 200 g ještě není patologická). V klidu je velikost větší, hmotnost se mění s věkem – po 40. roce života hmotnost klesá. Patologicky může docházet ke zvětšení sleziny u některých krevních chorob (splenomegalie). Povrch je velmi křehký, při tupých nárazech na břišní stěnu se snadno trhá, což vede k silnému krvácení.
U zdravých lidí by slezina neměla přesáhnout levý žeberní oblouk. Tím pádem není při pohmatu břicha prokazatelná. Onemocnění, která jsou přímo spojena se zvětšením sleziny, je celá řada. Při zvětšení sleziny je ji možno již hmatem rozpoznat přes břišní stěnu. Pohmatové vyšetření se provádí následovně: pacient je na zádech a lékař začne vyšetření ve spodní části břicha. Následně pokračuje do prostoru levého horního kvadrantu. Slezina se při dýchání pohybuje, proto je pacient lékařem vyzván k nádechu. Zvětšenou slezinu je lékař tedy schopen prsty rozeznat. Další možností je RTG vyšetření a ultrazvuk.
Onemocnění sleziny
- myeloidní metaplazie
- splenomegalie
- hepatosplenomegalie
- hypoplazie sleziny, aplazie sleziny
- akcesorní slezina
- bloudivá slezina
- nádory sleziny:
- primární – hemangiom, lymfangiom, hemangiosarkom, lymfangiosarkom
- sekundární – Hodgkinova nemoc
Zvětšená slezina u dětí
Poranění sleziny bývá provázeno závažným krvácením. Při sepsi, tedy při otravě krve, se slezina aktivuje, zvětšuje se až na několikanásobek své velikosti a její struktura se zcela stírá – vzniká septická slezina. Zvětšení sleziny se odborně nazývá splenomegalie. Slezina se zvětšuje také při městnání krve a některých chorobách krvetvorby, jako je například leukemie, Hodgkinův lymfom, pravá polycytémie, či jater, například při hepatitidě, infekční mononukleóze nebo jaterní cirhóze. Ke zvětšení sleziny dochází v těchto případech:
- infekce – zejména pak bakteriální infekce (u dětí může být zvětšená u všech infekcí)
- úraz – krvácení do sleziny, pohmoždění
- nádorové onemocnění – leukémie, nádor přímo na slezině
- onemocnění kardiovaskulární – anémie, pravostranné srdeční selhání, trombózy, endokarditida, hemolýza (předčasné odumírání červených krvinek)
- onemocnění jater – jaterní cirhóza, portální hypertenze
- autoimunitní onemocnění – lupus, revmatoidní artritida
- další specifické nemoci – amyloidóza, cystická fibróza, hemochromatóza
Na zvětšenou slezinu si ve většině případů sami nepřijdete. Až když se u vás projeví některá z výše uvedených nemocí a lékař vás pošle na komplexnější vyšetření, lze na ultrazvuku břicha pozorovat zvětšení. Zvětšení sleziny se řeší podle toho, jaká je příčina. Po chirurgickém odstranění sleziny může člověk žít zcela bez problémů a bez omezení.
Zvětšená slezina se neprojevuje žádnými příznaky, tlačí však na okolní orgány a nervy. To způsobuje bolesti břicha, nadýmání či nechutenství.
Zánět sleziny
Zánět sleziny je vzácné onemocnění, které se často vyskytuje pouze ve spojení s onemocněním jiných orgánů, jako jsou játra a střeva. Zánět sleziny má různé příčiny, může být bakteriální, parazitní (například malárie), ale existují i další možné infekce. U parazitní infekce se zvětší slezina nejvíce. Závažný je akutní septický pseudotumor sleziny. Slezina tak reaguje na bakteriální infekci, zvětší se a je měkká a snadno zranitelná. Může být zdrojem krvácení. Se zvětšující se sepsí se zvětšuje i slezina. Snad největší je u malárie, což je parazitární infekce. Zánětlivým onemocněním je také absces sleziny. Vytvoří se metastaticky či přestupem z okolí. Je v něm velké množství hnisu a vzniká v důsledku infarktu, cysty, pseudocysty či po úrazech. Zánět sleziny způsobuje také tuberkulóza, sarkoidóza, aktinomykóza, parazitární splenomegalie a další.
Zánět sleziny se projevuje bolestí břicha v levém podžebří. Pacient má často pocit plnosti v břiše či tlaku na žaludek. Bolest vzniká nejpravděpodobněji tahem za závěsný aparát. Nemusí se však projevit vůbec.
U léčby je nutné stanovit příčinu a následnou léčbu. Pokud se jedná o absces, je nutná léčba antibiotiky a hospitalizace.
Natržená slezina
Při krvácení ze sleziny, které nejčastěji vzniká po úrazu (stačí pád nebo náraz!), postižený jedinec bledne, zrychluje se mu tep, může se rozvinout až šok. Bývá přítomna bolest v levém podžebří z napínání pouzdra sleziny. Splenomegalie nemusí mít žádné klinické příznaky, jen pokud slezina tlačí na okolní orgány, může se to projevit například poruchami trávení, jako je nadýmání, zácpa nebo průjem, bolesti břicha. Onemocnění sleziny bývá doprovázena únavou. Slezina není pro život nezbytná, takže je možno ji například při silném krvácení odstranit.
Mononukleóza
Mononukleóza postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra, a uzliny – hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína či chřipka a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. Infekční mononukleóze se říká nemoc z líbání nebo dětská nemoc, protože jí nejčastěji onemocní malé děti, u kterých je průběh většinou bez příznaků, a dospívající. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin – nejčastěji buď přímo líbáním, nebo nepřímo rukama a předměty čerstvě potřísněnými slinami (hračky, sklenky, ručníky). To jsou ty nejčastější možné spouštěcí mechanismy. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh.
Mezi typické příznaky patří počáteční celková únava trvající až několik týdnů, zvýšená teplota až horečky (běžně kolem 39 °C), zánět nosohltanu a zvětšení a bolest uzlin (podčelistních a krčních). Dalšími příznaky mohou být zvětšená slezina a játra (a jejich zánět), otoky víček a obličeje, nechutenství. Inkubační doba je 4–6 týdnů. Pacient získává po onemocnění doživotní imunitu vůči této nemoci (to znamená, že onemocnět může člověk jen jednou za život určitým typem mononukleózy). Avšak někdy je možné dostat ji znovu, pokud bude imunita značně oslabena.
Mononukleóza u malých dětí proběhne často bez příznaků nebo jen s lehkým průběhem, takže pacient dochází pouze na infekční oddělení. U vážnějšího průběhu (neklesající horečka, větší zánět jater a podobně) dochází k hospitalizaci. Specifický lék na infekční mononukleózu neexistuje. Jelikož jde o virovou infekci, nemají na ni vliv ani antibiotika, která se podávají pouze ke zmírnění vedlejších průběhů nemoci (například při zánětu krku). Ke snižování horečky se používají různá antipyretika. Nejdůležitější pro zdárné uzdravení je klid a dieta. Léčba trvá přibližně 6 měsíců, první měsíc musí být pacient doma, poté držet jaterní dietu několik měsíců (minimálně 2 až 3) a po vyléčení se ještě nějaký čas fyzicky šetřit. Prognóza záleží na výsledcích testů a celkovém zdravotním stavu pacienta, takže některá období se mohou zkrátit nebo prodloužit.
Změny krevního obrazu a jaterní testy se normalizují do 2 až 3 měsíců. Trvalé poškození jater se u léčených pacientů nevyskytuje. Několik týdnů přetrvává potlačení obranyschopnosti organismu proti infekcím. Důsledkem je zvýšená vnímavost vůči nejrůznějším nákazám. Rekonvalescent by se měl vyhnout možnosti nakazit se nebo prochladnout, dále by se neměl fyzicky zatěžovat. Fyzická zátěž by se měla zvyšovat postupně. Vrcholovým sportovcům se povolují plné tréninky až 3 měsíce po normalizaci laboratorních testů. Jaterní dietu je nutno dodržovat 3 až 6 měsíců (dle hodnot jaterních testů). Nutné jsou pravidelné kontroly na infekčním oddělení. Nedodržením doporučeného režimu se pacient vystavuje riziku opětovného propuknutí onemocnění s mnohem vážnějším průběhem.
Rakovina sleziny
Tumory sleziny jsou vzácné. Nejčastější jsou sekundární infiltrace při lymfomech a leukemiích. Velmi vzácné jsou pak primární tumory – hemangiom, hemangiosarkom, primární maligní lymfomy sleziny. Metastázy jiných tumorů (zejména epiteliálních) jsou ve slezině vzácné, slezina je zpravidla bez metastáz i při generalizovaných tumorech břišní dutiny s karcinózou peritonea a mnohočetnou infiltrací jater.
Pacient ve většině případů nemá žádné příznaky a nemá bolest. Onemocnění může způsobit slabost, hubnutí, neodůvodněné zvýšení tělesné teploty. Spolu s nádorovým onemocněním sleziny se mohou vyskytovat apatické stavy a projevy anémie.
Léčba rakoviny sleziny spočívá v chirurgickém odstranění postižené oblasti (splenektomie), což je operativní zásah, který je založený na úplném odstranění patologické tkáně orgánu. Pokud je detekováno onemocnění v raném stadiu vývoje, je zde šance zachránit postižený orgán částečným odstraněním nádorových částí s následným ozářením nebo chemoterapeutickou léčbu.
Diagnóza v pozdějších stadiích onemocnění ve většině případů nevede k obnově těla a často končí úmrtím pacienta. Důvodem jsou vytvořené metastázy. Prognóza je dobrá při včasné diagnóze nemoci a je jedním ze základních kroků vedoucích k uzdravení pacienta.
Detoxikace sleziny
Že můžete mít problémy v takzvaném slezinovém okruhu, můžete poznat podle fyzických potíží, jako je obezita, přílišná štíhlost, výtoky, chuť na sladké, časté virózy, častá vodnatá rýma, hormonální poruchy, záněty dutin, krvácení z dásní, afty, opary, bradavice, rozpraskané rty, točení hlavy, zarudnutí v dekoltu, bolesti hrudní páteře a pod lopatkami (především pod levou), problémy se středním uchem, sklon k častým virovým onemocněním a další.
Pokud na sobě některé z problémů či příznaků zpozorujete a budete se s nimi chtít skutečně rychle vypořádat, můžete vyzkoušet detoxikaci sleziny. Jelikož je tato procedura naprosto bezpečná a bez jakýchkoliv vedlejších účinků, je pro vás vhodná tak či tak. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že detoxikace právě tohoto orgánu patří k základním pilířům detoxikačních procedur. Na detoxikaci můžete například použít výtažky z mořských řas, opuncii, bylinu Vilcacora, omega-3 nenasycené mastné kyseliny nebo čaje a bylinky. Dále se na trhu objevuje řada detoxikačních přípravků, které by vám měly s detoxikací také pomoci. Mějte na paměti, že za den proteče slezinou značné množství krve, přibližně 250–-300 litrů.
Základním přípravkem k detoxikaci sleziny jsou produkty VelienHelp a VelienDren, vhodné je užívat i přípravek Liposlim. Doplňujícím přípravkem může být Antivir a jiné, záleží na druhu potíží. Čistotu sleziny a její dobrou energetickou a imunitní funkci je výhodné udržovat také vzhledem k možné nákaze chřipkou, ptačí či prasečí chřipkou a také papilomaviry způsobujícími v pozdějším věku rakovinu děložního čípku.
VelienDren je informační detoxikační preparát, který svým složením dokáže pozitivně zasáhnout také žaludek.
VelienHerb je zaměřen také na ložiska ve štítné žláze.
Ocean 21 – tekutý produkt obsahující aloe vera a výtažky z osmi mořských řas, o kterých je známo, že stahují nečistoty z těla, navíc podporují sníženou funkci štítné žlázy (takže pokud máte zvýšenou funkci, neužívat!), a tudíž celý hormonální systém. Užívají se 3 polévkové lžíce denně – dlouho povalovat v ústech.
Spirulina Chlorela – dvě řasy s alkalizujícími účinky stahují z těla nečistoty, především z lymfy, podporují činnost štítné žlázy, stahují nečistoty z mateřského mléka, tudíž je velmi vhodná pro kojící ženy, které neví, jak se zdravě čistit. Dávkování je 3x denně (1-1-1) před každým jídlem, hodně zapít, ideálně zásaditou vodou z Aquarionu.
Slim Formula – můžete použít na rozhýbání lymfy, a to tehdy, když potřebujete navíc spravit zažívání a shodit nějaké to kilo. Obsahuje totiž kromě termogenní složky, která rozprouďuje lymfu, také výtažek z kaktusu nopálu, který léčí a harmonizuje zažívání. Dávkování: před každým jídlem 1 tableta.
ImmunAid = Vilcacora = Kočičí dráp – sušená bylina podporující aktivitu a množství bílých krvinek, cíleně tak podporuje imunitní systém a slezinu. Dávkování: 2-0-2.
Omega 3 – patří mezi nenasycené mastné kyseliny, které prokazatelně snižují viskozitu lymfy a přispívají k jejímu lepšímu proudění. Užíváme 3x 1 tabletu po jídle.
Detox Patch náplasti – obsahují nejen mnoho vzácných bylin, ale také jihoamerické houby, dřevný ocet, a dokonce rozemletý polodrahokam turmalín. Celkové složení podporuje nejen detoxikaci, ale hlavně rozvolnění, prostupnost tkání a proudění tekutin v těle. Dokáže tedy velmi dobře napomoci vstřebání jizev a rychle tělo znovu postavit na nohy v případě operačních zásahů. Náplasti se přikládají zpravidla po dobu 10 dnů a poté se dává pauza 3 dny, v případě potřeby se pokračuje.
Z čajů je výborný čaj „Vilcacora“ (již jsme tuto rostlinku zmínili výše) a čaj „Lapacho“, a to především pro svou schopnost neutralizovat kyselé prostředí těla. Pijte zelené a speciální čaje. Nezapomeňte na podporu ledvin a močových cest – detoxikujete, takže odpoledne po 15. hodině vypijte 1 litr čaje „Ledviny“ a střídejte jej s čajem „Pro ženy“ či „Pro pány“. A večer před spaním nezapomeňte na podporu jater v podobě čtvrtlitrového hrnečku čaje „Hepatik“ nebo „Ungolen“.
Detoxikaci podpořte i pomocí stravy. Dopoledne pijte ovocné nebo zeleninové šťávy, jezte zeleninu, ovoce a lehké jídlo dle zásad dělené stravy a krevních skupin. Ze stravy vynechte mléko a mléčné výrobky, cukr a sladkosti, vyvarujte se chemii v potravě. Zvyšte podíl ryb a mořské zeleniny, zařaďte do svého jídelníčku i mořskou řasu.
Autor: © svevi
Foto: © Abdominal