Komplementární medicína
Komplementární medicína (anglicky complementary medicine) přináší nové cesty v léčbě těžko léčitelných nemocí, například lupénka nebo rakovina. V podstatě se dá říci, že komplementární terapie doplňuje klasickou léčbu (západní medicínu) o postupy, vycházející z tradičních medicínských postupů, například z čínské medicíny, použití bylinek v léčbě, cvičením reiki nebo akupunktura. Komplementární terapie podporuje účinek vědecké medicíny a na její léčbu navazuje, nikoliv že ji zcela nahrazuje.
Vzestup komplementární medicíny
V současné době se setkáváme s trvalým nárůstem počtu osob, které se pokoušejí nalézt komplementární metodu ke zlepšení svého zdravotního stavu a celkové pohody. Proto došlo k znovuoživení a rozvinutí mnoha druhů tradiční terapie a léčby.
Od konce minulého století již lidé nevidí západní medicínu, jako jedinou možnost zdravotní péče. Komplementární terapie jsou stále více široce dostupné. Podle některých studií po celém světě je nepopíratelný nárůst po komplementární terapii. Například dvě třetiny australského obyvatelstva užívají nějakou variantu komplementární medicíny, z nichž je většina žen anebo více vzdělaných lidí. V roce 1990 ukázal průzkum Ve Spojených státech, že tam bylo uskutečněno dokonce více návštěv u alternativních lékařů, než u normálních lékařů. Další studie poukázala na to, že v roce 1997 10% další široké veřejnosti navštívilo alternativního lékaře. V roce 1995 průzkum v Anglii ukázal, že polovina veřejnosti používala komplementární terapie, a že 75% navštívilo alternativního lékaře v minulých 12 měsících.
Podle dalšího průzkumu se minimálně každý třetí onkologický pacient snaží využít kromě klasické – konvenční medicínské léčby, také komplementární (doplňkovou) léčebnou metodu. Tento trend je možno sledovat i u mnoha soukromých pojišťoven z vyspělých zemí, které stále více zařazují některé nekonvenční služby do katalogu hrazené péče.
Komplementární medicína znovu vstoupila do současné klinické medicíny. Zařadila se k metodám, kterými lze ovlivňovat do určité míry úspěch terapie a tak o ní uslyšíme stále více a více.
Komplementární terapie a lupénka
Psoriáza neboli lupénka je onemocnění, kde přítomnost mastných kyselin, situovaných v buněčné membráně způsobuje, že buněčný reprodukční systém začíná produkovat nadměrné množství běžných dobrých buněk. U lupénky za tuto nadprodukční tvorbu může především kyselina arachidonová – AA (chemický vzorec: C19H37COOH). K tomuto zvýšenému procesu množení buněk dochází v organismu například při poranění, kdy se nám díky tomu hojí rány. Avšak v případě lupénky, je tato kvantita buněk produkována bez příčiny a projevuje se hromaděním buněk na povrchu těla a tvorbou olupujících se šupin a to tím více, čím je produkce buněk přehnaně vysoká díky zvýšené hladině kyseliny arachidonové AA .
Klasická medicína bude psoriázu léčit potíráním postižených míst různými přípravky, například často je používán kortizon, aby potlačil nepotřebnou produkci nových buněk. Někdy tyto léčebné masti fungují, někdy naopak vůbec. Problém je zde v tom, že tento způsob léčby léčí to, co je vidět – olupující se šupinatou kůži, ale vůbec neřeší to, co k tomuto šupinatění vede, a tím je nadměrná tvorba nových kožních buněk. Jinými slovy, pokud se podaří eliminovat a snížit množství kyseliny arachidonové (AA) v buněčné membráně, nadprodukce buněk se zastaví automaticky a vizuální projevy lupénky vymizí.
Komplementární terapie versus stáří a rakovina
Jedna z nejvíce děsících nemocí stáří je rakovina. Otázka, která se nám tu nabízí, zní: „Je možné, aby rakovina byla potlačena stejnou cestou jako lupénka?“ Odpověď není jednoduchá, neboť existuje příliš mnoho druhů a forem rakovinového onemocnění a tudíž i buněk se špatnou genetickou informací. Velmi užitečnou látkou komplementární terapie je Inositolhexaphosphate (IP6), která se v nitru buňky rozpadne na 2 x IP3 a na různých stupních pracuje na eliminaci nádorových buněk, takže Inositol IP6 působí jako prevence rakoviny. Pokud ale již rakovinné buňky v organismu existují, tak jedna z možností, jak se jich zbavit, je nechat je vyhladovět glykolitickou inhibicí. Tuto glykolitickou inhibici lze současně provést s klasickou léčbou rakoviny, jako je například radioterapie nebo chemoterapie. Oč se tedy jedná? Princip spočívá v zabránění štěpení cukrů. Lze toho dosáhnout některými řízenými dietami, které se zcela vyhýbají cukrům (glukóze).
Princip fungování je velice jednoduchý a měl by ho znát každý lékař. Rakovinné buňky získávají mitochondriální energii, a to téměř stoprocentně, z procesu známým pod pojmem glycolysis. Naopak zdravé buňky si berou z glukózy pouze cca 20% této energie nebo dokonce i méně. Pokud jsou rakovinné buňky odříznuty od zdroje takové cukerné energie, přejdou ke hladovění a začnou se smršťovat. Výsledkem je pak zánik rakovinové buňky, protože jejich genetický systém jim to při nedostatečné výživě nařizuje.
Závěrem ke komplementární terapii
Účelem tohoto článku je, dát podnět lidem nemocným lupenkou nebo rakovinou a nabídnout jim možnost, aby se jejich léčba přesunula do roviny komplementární terapie. V žádném případě nedoporučujeme opouštět klasickou léčbu. Nabízíme zde kompromis, mezi praktickou a teoretickou částí a zkušenostmi odborníků. To, o čem zde píšeme, není samostatná alternativní terapie, neboť pro efektivní léčení je třeba následovat klasickou léčbu. Přínos genetických znalostí a přírodních substancí může nabídnout léčbě nový směr a urychlit tak vyléčení.
Autor: ©Mgr. Marie Svobodová