Co je flegmóna
Flegmóna je neohraničený bakteriální zánět šířící se měkkými tkáněmi. Během několika hodin se může rozšířit do celé končetiny. Končetina oteče, zrudne a bývá znatelně teplejší než zbylé končetiny. Velmi často se objeví horečka. Flegmóna vyžaduje léčbu antibiotiky a poměrně často i chirurgické ošetření. V případě, že se léčba zanedbá či přijde pozdě, může postižený o končetinu přijít.
Flegmóna u lidí
Flegmonózní zánět můžeme poznat již při fyzikálním vyšetření, důležité je i vyšetření krve, které zjistí zvýšené množství bílých krvinek a výrazněji zvýšené CRP (C-reaktivní protein). Nejčastějším původcem flegmonózního zánětu kůže a hlouběji uložených tkání jsou bakterie ze skupiny streptokoků. Zatímco u stafylokoků je větší šance na vznik ohraničené infekce, streptokoky mají tendenci se více šířit. Flegmóna může vzniknout po průniku streptokoků do zdravé kůže (například při poranění) nebo se rozvinout z jiné již přítomné streptokokové kožní infekce. K rozvoji flegmóny jsou náchylnější lidé s oslabenou imunitou.
Postižená část těla (typicky dolní končetina) je oteklá a zarudlá, pohmatově bývá teplá a výrazně bolestivá. V hloubce se mohou vytvářet ložiska s hnisem. Proces je doprovázen horečkou a celkovými projevy infekce. Flegmóna je stav velmi nebezpečný, který může snadno přejít do otravy krve, jenž může nemocného snadno usmrtit.
Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena antibiotika nitrožilně a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže (to je odtoku hnisu). Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.
Flegmóna cellulitis
Flegmóna cellulitis vzniká nejčastěji na podkladě již narušené kůže při jejím zánětu a také při zánětu podkoží. Původci flegmóny bývají streptokoky, stafylokoky, koliformní bakterie a tak dále. Bakterie se mohou do těla zanést i přes zdravou, avšak vnějším zásahem narušenou pokožku, například při bodnutí hmyzem, škrábnutí či říznutí. Může provázet i provedený chirurgický zákrok. Zánět může mít lehkou formu, kdy nemá flegmóna téměř žádné příznaky a sama odezní, ale bakterie mohou proniknout přes kůži a podkoží i do krevního řečiště, odkud se rozšíří po celém těle a může dojít k ohrožení života pacienta. Více citliví k rozvoji flegmóny jsou lidé s narušenou imunitou či diabetem. U tohoto onemocnění může dojít k záměně s onemocněním zvaným růže, což je akutní erytémové onemocnění kůže a vrchní vrstvy podkoží vyvolané většinou beta-hemolytickými streptokoky skupiny A. Onemocnění nezanechává imunitu.
Zde můžete vidět, jak vypadá flegmóna cellulitis.
Flegmóna cellulitis jiných částí končetin
Vstupní branou infekce flegmóna cellulitis u jiných částí končetin jsou čerstvá nebo stará poranění (po otevřených frakturách), vředy na dolních končetinách, ragády při dermatomykózách na končetinách, lymfostáza na končetinách (při městnání srdečním, po exenteraci axilárních uzlin), erose u vchodu nosního při rýmě. Kromě dolních a horních končetin postihuje obličej (víčka, uši) a může postihnout i vulvu nebo penis, kde je často komplikován nekrózou a gangrénou.
Zde můžete vidět, jak vypadá flegmóna cellulitis jiných částí končetin.
Flegmóna manus
Diagnóza flegmóna manus reprezentuje nemoci kůže a podkožního vaziva. Panaricia prstů ruky, impetiga, pyodermie, sykózy, abscesy, flegmony, furunkly a karbunkly v nejrůznějších lokalizacích. Toto onemocnění se léčí a operuje podle potřeby, a to incizí, drenáží, exkochleací. V závažných případech je nutná hospitalizace.
Zde můžete vidět, jak vypadá flegmóna manus.
Flegmóna ruky
Flegmóna ruky probíhá v prostoru mezi palcovým a malíkovým ložem, který je ještě rozdělen na ulnární (pro 3. a 4. prst) a radiální. Oba se většinou spojují u karpálního tunelu a zároveň zde komunikují s předloktím. Infekce navazuje na zevní poranění (infikovaný mozol) a jiné prostory obvykle nepostihuje. Na kůži dlaně je obvykle patrná hnisavá vstupní brána infekce, zarudnutí, výrazný edém dorza, bolest při tlaku a opozici. Léčebně je nutná excize rány či ložiska, široké otevření prostoru při respektování linií ve dlani, imobilizace dlouhou dlahou ve funkčním postavení a antibiotika.
Zde můžete vidět, jak vypadá flegmóna ruky.
Flegmóna lokte
Hluboká flegmóna předloktí (Paronova prostoru) může být život ohrožující infekcí s celkovými projevy sepse. Hnis je nakupen v prostoru pod flexory předloktí před membrana interossea. Předloktí je zduřelé, zarudlé, bolestivé, zápěstí imobilizované a ohnuté, extenze výrazně bolestivá. Nutno pátrat po výchozím infektu na ruce, nejčastěji ve dlani, a široce jej otevřít v celkové anestezii, stejně jako Paronův prostor, dostatečnými incizemi po stranách dolní části předloktí.
Zde můžete vidět, jak vypadá flegmóna lokte.
Flegmóna očnice
Flegmóna očnice představuje zánětlivé změny očních víček a spojivek před orbitálním septem. Manifestuje se bolestmi, zarudnutím a otokem očních víček. Bulbus je nepohyblivý, vzniká oftalmoplegie, dochází k poruchám vidění. Slepota může vzniknout jako následek okluze centrální retinální arterie, neuritidy optického nervu, ulcerace rohovky nebo panoftalmitidy. Zobrazovací oční vyšetření a chirurgická explorace jsou u abscesu a flegmóny očnice nutností. Závažné orbitální komplikace mohou vyústit v rozvoj trombózy. Tento stav vyžaduje agresivní parenterální léčbu antibiotiky. V této fázi je indikováno provedení CT, eventuálně chirurgický zákrok.
Zde můžete vidět, jak vypadá flegmóna očnice.
Flegmóna léčba
Pacient s flegmónou by měl být hospitalizován, měla by mu být nasazena antibiotika nitrožilně a podávány infuze k udržení vnitřního prostředí. U vážnějších případů je nezřídka nutná chirurgická revize postižených tkání, vypuštění hromadícího se hnisu a zajištění drenáže, to znamená zajištění odtoku hnisu. Nelze-li situaci vyřešit jinak, pak se musí flegmónou postižená tkáň zcela odstranit, v případě končetiny to znamená její amputaci.
Autor: © svevi
Foto: © Springer