Hloh jednosemenný
Hloh jednosemenný je druh hlohu mající původ v Evropě, severozápadní Africe a západní Asii. Vyskytuje se i v dalších částech světa, kde však může být invazním druhem. Je tolerantní na půdu, ale preferuje vápnité a jílovité podloží. Hloh jednosemenný je méně rozšířený příbuzný hlohu obecného. Jde o rozkladitý keř až stromek z čeledi růžovitých, který může dorůst až do výšky 12 metrů. Jako statný keř mívá výšku 2 až 6 metrů. Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou dřevinu. Obývá převážně slunné křoviny, světlé listnaté lesy, lesní okraje, skály, smíšené lesy a vyskytuje se také podél cest, a to většinou na vápnitých jílovitých půdách. Je hojný především v teplejších oblastech.
Hloh jednosemenný je jedním z nejběžnějších druhů hlohu užívaných v tradičním lidovém léčitelství, ve kterém je používán s prokazatelnými výsledky při léčení srdeční arytmie. Používají se větvičky jak s listy, tak květy, alternativně hložinky jako ovoce. Společně s dalšími druhy hlohu má své využití i v moderní medicíně. Hloh je významným zdrojem antioxidantů, používá se zejména extrakt z listů s květy. Látky obsažené v hlohu posilují činnost srdce, zlepšují prokrvení věnčitých cév a snižují spotřebu kyslíku (energie) při práci srdce.
Jak si udělat sazenice
Hloh se roubuje na hloh, což by neměl být problém. Je možné roubovat hloh na mišpule a vždy se to povede. Roubuje se začátkem dubna na kozí nožku, rouby se nařežou v zimě kolem Vánoc a uloží se do lednice zabalené do igelitu. Hloh bývá často a tradičně využíván do živých plotů.
Plody hlohu
Zralé plody hlohu obecného se sbírají od září do listopadu. Suší se v tenké vrstvě za dostatečného větrání nebo umělým teplem. Toto teplo by nemělo přesáhnout šedesát až sedmdesát stupňů Celsia. Pokud jste plody málo prosušili, snadno zplesniví. Hložinky jsou plné vitamínu C a B, bohaté na cukry, tříslovinu, pektiny a karoteny.
Účinky hlohu
Již v antickém Řecku se hloh obecný (Crataegus oxyacantha) považoval za mocně působící srdeční lék. Užíval se hlavně čaj ze sušených listů. Podle legendy byla Kristova trnová koruna uvita právě z větví hlohu. Ve středověku se věřilo, že hloh ochrání stavení před blesky a lidi před toulavými ďábly, ale přes práh domu se nesměly nosit jeho květy, protože to přinášelo smůlu.
Hloh příznivě ovlivňuje činnost srdce a tepen, dokáže rozšiřovat krevní cévy, zvyšovat zásobu srdeční energie a zlepšovat funkci srdečního svalu. Tyto nenápadné, ale cenné účinky na srdce pravděpodobně souvisí s jeho bohatými zásobami rostlinných sloučenin zvaných flavonoidy, především s oligomerickými proantokyanidinovými komplexy (OPK), které mají silné antioxidační účinky. Hloh také zřejmě blokuje enzymy oslabující srdeční sval a tím posiluje výkonnost srdce jako pumpy. Pro tuto svou vlastnost má hloh zvláště příznivé účinky u lidí s lehčím srdečním onemocněním, kteří nepotřebují silné léky. Navíc antioxidační schopnosti hlohu mohou zabraňovat poškození cév, které je spojené s tvorbou tukových plátů ve věnčitých srdečních tepnách. Jako podpůrný lék má hloh uklidňující účinek pro lidi trpící nespavostí. Někteří výzkumníci se domnívají, že hloh také chrání kolagen, bílkovinu tvořící součást pojivové tkáně, která je poškozena některými nemocemi, především artrózou a artritidou.
Zde můžete vidět, jak vypadá hloh obecný.
Srovnání habru, hlohu a dřínu
Habr je známý svým tvrdým dřevem. Už na jeho větvičce, která je tenká a jemná, lze vidět, že při ohýbání klade nečekaný odpor a na lomu má dřevo nápadně „husté“. Kmen mladých stromů často vypadá jako ulitý z černého železa. Pupeny habru jsou drobné, štíhlé a rostou střídavě. Mají červenavě hnědou barvu, zatímco větvičky jsou tmavší, skoro černé. Nápadné je na pupenech také to, že působí ojíněným a jakoby vysušeným dojmem, jako kdyby měly na povrchu tenké suché šupinky.
Hloh na sebe upozorní neprostupností svého větvoví. Některé krátké výhonky jsou špičaté jako trny a rostou na větvičkách kolmo. Pupeny jsou hodně odkloněné od větviček a jsou velmi drobné. Vypadá to, že z tak malých pupenů vyrostou drobné listy a že i květy budou spíše malé, ale nakonec obojí roste na větvičkách nápadně a hustě. Výhonky jsou většinou krátké, rostou střídavě jeden vedle druhého, nerozkládají se však do plochy a míří na všechny strany. Plodů zůstává na hlohu i v zimě poměrně dost a větvičky bývají doslova obalené zbylými stopkami.
U dřínu jsou mladé větvičky zelené a hranaté. Po stranách mívají světle fialovou barvu. Vstřícné pupeny jsou nápadné tím, že ty listové (drobné, špičaté, chlupaté) se hodně odlišují od květních, které jsou větší, stopkaté a mají kulovitý tvar. Někdy najdeme zbytky plodů, což jsou podlouhlé červené peckovičky. Podobají se bobulím dřišťálu, ale jsou větší. Dřín je většinou keř, ale může to být i strom s nízko nasazenou korunou.
Recepty z hlohu
Tinktura
Ingredience: 100 gramů hlohových květů, 400 gramů lékárenského etanolu
Postup: Vezměte hlohové květy a přelijte je lékárenským etanolem. Louhujte sedm dní za občasného protřepání. Osmý den přefiltrujte do menších tmavých lahviček. Uzavřete je a uschovejte v chladnu. Tinktura má velmi silné účinky, lze ji užívat jako srdeční a cévní lék, snižuje krevní tlak, působí antiskleroticky a léčí anginu pectoris. Zklidní vám srdeční tep a pomáhá i proti některým druhům závratí. Použití hlohu je bezpečné.
Čaj
Ingredience: 25 gramů jmelí, 25 gramů hlohu, 25 gramů kopřivy, 25 gramů měsíčku
Postup: Nejprve si vylouhujte jmelí, a to tak, že tři čajové lžičky jmelí přelijete třemi šálky studené vody a necháte osm hodin louhovat. Ze všech bylinek kromě jmelí smíchejte čajovou směs. Tu potom přelijte třemi šálky vroucí vody a louhujte pět minut. Studené jmelí s nálevem smíchejte se směsí a přeceďte přes jemné sítko nebo plátýnko. Teplý čaj si dávejte třikrát denně.
Autor: © svevi
Foto: © Reaperman