Běhání pro začátečníky
Člověk byl již v pravěku odkázán na chůzi a běh v přírodě. Ať již z důvodu obstarávání potravy, nebo útěkem před nepřítelem. Člověk prostě trvale využíval tento přirozený lokomoční pohyb. Jak čas plynul, začali ho lidé omezovat. Rádi si užijeme pohodlí v křesle před televizí, dobře se najíme a napijeme. Mnohdy i krátké vzdálenosti překonáváme pomocí automobilu nebo jiného motorizovaného prostředku. Máme více nebo méně pod běžnou váhu. Žijeme v neustálém napětí a stresu, máme zvýšený krevní tlak, trpíme různými zdravotními problémy. Neseme důsledky moderní civilizace. Jsme nervózní, podráždění a málo se hýbeme. Přitom stačí tak málo – obléct si teplákovou soupravu, vhodnou obuv a vyběhnout do přírody. Utéct všem těmto negativním vlivům pohodlného života. Cesta bez překážek mnohdy nevede nikam. Nebojme se, že nám pohyb uškodí. Spíše naopak, určitě nám uškodí jeho nedostatek.
Jako optimální se uvádí 30 minut intenzivní tělesné činnosti denně. Myslím si, že tak malý časový úsek se tomu dá věnovat. Možností máme mnoho, ale chůze a běh se jeví jako jednoduchá a velice účinná pohybová aktivita – navíc časově rentabilní. Existují tabulky, které porovnávají náročnost jednotlivých aktivit, co se týká energetické spotřeby a spalování tuků. Zde jednoznačně vítězí vytrvalostní běh. Každý z nás je jiný a každý potřebuje individuální přístup. Je třeba mít na paměti důležitou poznámku, a sice postupné, přiměřené zatěžování organismu. Ten, kdo léta užíval danajských darů a holdoval pohodlnému způsobu života, se nemůže ze dne na den stát vrcholovým sportovcem nebo maratoncem. Mějme na paměti, že musíme organismus na zátěž připravit. Pokud má člověk nadváhu, je potřeba zpočátku snížit hmotnost chůzí. Jako výborný pohybový prvek je na začátek vhodný nordic walking – severská chůze s hůlkami. Tato chůze je indikována lidem v každé věkové kategorii i bez kondice. Nezapomínejme, že zátěž musíme zvyšovat postupně. Zprvu je to volná chůze, kde volíme i adekvátní vzdálenost vzhledem k našemu zdravotnímu stavu a trénovanosti. Důležitá je pravidelnost tohoto pohybu. Například denně 30 minut volné chůze. Po každé tělesné aktivitě se musíme cítit dobře a nesmíme být extrémně unaveni. Pro tento případ je vhodné pořídit si sporttester a kontrolovat si vhodnou tepovou frekvenci (TF), kterou má každý z nás jinou. Je potřeba se pohybovat v optimální zóně zatížení TF. Zde je počítáno s věkem, váhou, výškou a klidovou TF. Tyto hodnoty zavedete do paměti testeru a při chůzi sledujete na hodinkách potřebné údaje. Pamatujte si, že je nutné zatěžovat, ale nepřetěžovat se. Pokud zvládneme tyto první důležité kroky, můžeme postoupit dále. Postupně je nutné prodlužovat vzdálenost chůze a její intenzitu. Tělo by si zvyklo a efekt by nebyl takový, jaký potřebujeme, pokud bychom zátěž úměrně nezvyšovali. Postupem času je možné vkládat do chůze prvky klusu, zpočátku tzv. indiánskou chůzi, tzn. chůze, klus, chůze. Jak postupně stoupá trénovanost, prodlužujeme fázi klusu a zkracujeme chůzi. Opět je nutné hlídat TF s ohledem na zdravotní stav jedince. Pokud již máme za sebou částečnou redukci váhy chůzí a jsme schopni klusem zdolat vzdálenost (1– 2 kilometry), jsme na správné cestě k běhu pro zdraví. Již v tomto počátku každý sám pozná kladné důsledky pohybu. Úžasné na běhu je, že se dá provozovat opravdu kdykoliv a kdekoliv.
Jak začít běhat?
Začínáme s malými dávkami a postupně prodlužujeme délku úseků, zvyšujeme i intenzitu běhu. To vše jen do té míry, abychom druhý den byli schopni vstát z postele. Není důležitý ohromující výkon, ale pravidelnost. Znám mnoho lidí v okolí, kteří si vzali předsevzetí, že začnou běhat. Druhý den se vydali na dlouhou vzdálenost a na počátku navíc zvolili vražedné tempo. Samozřejmě, že skončili zničeni po pár metrech a již se k běhu nevrátili. To je však špatný začátek a je to škoda. Běh je záležitost dlouhodobá a krátkodobý trénink má jen krátkodobý efekt, tudíž nemůžeme čekat zázraky. Vše, co jsme dlouhá léta ztráceli, musíme budovat postupně – od základů. Začneme-li jednou s běháním, nikdy nesmíme říci „stačí“. Když přestaneme, půjdeme zpět. Musíme neustále pokračovat v budování vytrvalosti a systematickém zatěžování organismu, trénovat pravidelně a často. Je lepší nepovolovat si výjimky, po přerušení je vždy obtížné začít znovu. V záloze na vás číhá nebezpečí, že již nezačnete. Hlavní účinek běhu se dostaví asi po půl roce.
Objem a intenzita musí být přiměřené. Nikdy nestupňujeme oba komponenty najednou. Buď prodlužujeme vzdálenost, nebo zvyšujeme tempo. Zpočátku se zaměřujeme na vzdálenost v mírném tempu a rozvíjíme spíše vytrvalost – základní pilíř běhu na dlouhé vzdálenosti, tzv. fartlek – souvislý běh ve volné přírodě. Postupem času se samozřejmě věnujeme i zvyšování tempa, aby organismus, jak se říká, neusnul na vavřínech. Poté by byl efekt nedostatečný a jednalo by se spíše o ustrnutí na mrtvém bodě nežli o rozvoj dynamické vytrvalosti.
Jak správně běhat – video
Zde naleznete video jak správně běhat.
Běhání a hubnutí
Jediný osvědčený způsob hubnutí říká, že se musí spálit více kalorií, než se přijme. Začátečníkům stačí 30–40 minut běhu. Za tuto dobu se však značně zvýší tepová frekvence, což je správně, po 20 minutách tepové frekvence nad 65 % z maximální TF dochází ke spalování tukových zásob. Takže 30–40 min bohatě ze začátku stačí a zbylou doporučenou „denní dávku fyzické aktivity“ můžete vyplnit procházkou se psem, prací na zahrádce atd.
Vidíte, je to opravdu jednoduché, není třeba lekat se při pomyšlení na hodinu pohybu denně. V případě, že jste již začali běhat, můžete si s klidem říct, že pokud dodržíte tato doporučení a s běháním vydržíte, tak zhubnete. V zásadě platí, že každou uběhnutou mílí spálíte až 110 kalorií, můžete si tak udělat kontrolu v poměru výdej/příjem. Ještě jedna poznámka, nesnažte se zbytečně a nadměrně navyšovat vaši kilometráž (začátečníci) kvůli posedlosti spalováním energie, protože následek může být takový, že postupem času spálíte méně než 110 kalorií za 1 míli (kvůli malé rychlosti a malé tepové frekvenci apod.). To povede sice k většímu naběhanému objemu, ale účinek nebude takový, jaký jste chtěli. Navíc při vyšších tréninkových objemech hrozí větší riziko zranění (začátečníci). Co tedy dělat? Zkuste postupně zařazovat „kvalitnější“ a různorodější typy tréninků, na nichž se budete soustředit na rychlost nebo sílu – běh do kopce nebo tempové běhy (4 x 800 metrů v určitém čase s meziklusem, stupňovaný běh aj.). Takové typy tréninků jsou perfektní, výdej kalorií je o dost vyšší a hodí se jako příprava na závody.
Spálené kalorie při běhání
Záleží na tom, jestli s pohybem začínáte, nebo už máte vybudovanou slušnou obecnou vytrvalost. Jedním ze způsobů, kterým se tělo adaptuje na pravidelnou zátěž, je totiž zlepšení efektivity využívání zdrojů energie. Zatímco začátečník spaluje tuky nejlépe při pohybu na úrovni 56 % MTF (tedy spíše při rychlé chůzi), pro zkušené vytrvalce je naopak v tomto směru ideální pohyb okolo 70 % MTF. Na úrovni vytrvalosti záleží i množství tuku, jež je člověk schopen při pohybu spálit – lidé bez větších pohybových zkušeností spotřebovávají při aerobní zátěži kolem půl gramu tuku za minutu, kdežto trénovaní ultramaratonci jsou schopni za stejný časový interval spálit až dvojnásobek.
Pokud tedy s během začínáte, držte se doporučované intenzity 60 % MTF (což ostatně platí i pro ty, kdo hubnout nechtějí). Každý výběh by měl trvat déle než půl hodiny, důležitá je pravidelnost – minimum je 3x týdně. Jak poroste vaše obecná vytrvalost, zlepší se i schopnost těla využívat tuky jako zdroj energie, a bude se vám nejen hubnout mnohem lépe, ale také budete moci ke shazování nadbytečných kilogramů využívat zátěž vyšší intenzity, při níž spálíte více kalorií. Jste-li již zkušenější běžci, můžete pro účely hubnutí využít i zátěž mnohem vyšší intenzity, než je zmiňovaných 70 % MTF. V jejím průběhu sice budete spalovat tuky méně (okolo 90 % MTF už „pojedete“ čistě na sacharidy), dojde ovšem k vyčerpání zásob polysacharidu glykogenu, které pak musí tělo nějak doplnit. Při tom ovšem spotřebovává velké množství energie, a proto váš metabolismus poběží na vyšší obrátky ještě dlouho po skončení tréninku – po náročném intervalovém tréninku i více než 24 hodin! Pokud tedy v této době nedodáte tělu zvýšené množství kalorických potravin, dojde k vytvoření energetického deficitu, jenž je základem každého úspěšného hubnutí.
Ranní běh
Během po ránu výborně nastartujete nový den. Dodáte tělu spoustu potřebné energie včetně příjemného pocitu, že jsme udělali něco dobrého pro své zdraví. Velkým plusem je, že se vaše tělo prokysličí, mozek funguje na 100 %, zlepší se veškeré fyziologické pochody, a to včetně metabolismu, a hlavně nemusíte celý den myslet na to, že si musíte jít odpoledne nebo večer zaběhat. Kouzlo ranního běhání je i v tom, že venku není ještě tolik lidí, ani pejskaři zatím nevylezli, aby vyvenčili své miláčky, a tak si můžete běh daleko více vychutnat a užít. Protáhnout se ráno je vhodné, ale ve volnějším tempu. Pokud máte na programu těžší trénink, pak je lepší si ho nechat na odpoledne, když už bude vaše tělo zahřáté a svaly na něj budou připravené. Začnete-li běhat nebo sportovat ráno, připravte se, že v prvních týdnech se budete cítit zhruba tak dvě hodinky po tréninku unaveni. Tím více, čím bude váš ranní trénink intenzivnější. Ranní běh je vhodný zejména pro ty z vás, kteří chtějí běháním upravit svou váhu směrem dolů. V tomto případě ale doporučuji snídat až po tréninku, abyste vyčerpali svalový tuk. Během dne si pak svaly doplní chybějící tuk ze zásob podkožního tuku a tím dosáhnete kýženého cíle.
Běhání na lačno
Pravdou je, že určité studie v určitých sportech potvrdily příznivou roli tréninku na lačno v rozvoji tukového metabolismu (oxidaci tuků) u konkrétních sportovců. Na druhou stranu nízká hladina glykogenu zabraňuje vytrvalci dosáhnout a udržet tréninkovou intenzitu nezbytnou pro dosažení požadovaného výkonu. Navíc v silově vytrvalostních sportech jako například cyklistika, plavání nebo veslování, kde je svalová síla pro celkový výkon velmi důležitá, je přínos tohoto typu tréninku převážen potřebou udržet nebo i budovat svalovou hmotu. Takže konečná doporučení pro hladinu glykogenu během tréninku se liší podle typu sportu i podle různých fází a cílů tréninkového cyklu. Pokud si roční tréninkový cyklus rozdělíme za tímto účelem do pěti fází a vytrvalostní sporty si (opět účelově) rozdělíme na běžecké (sem lze počítat i chůzi) a silově vytrvalostní, potom tato doporučení mohou vypadat zhruba následovně:
Základní fáze – u běžeckých sportů je hlavním cílem zvýšení vytrvalosti a tím pádem i objemu tréninku a za tímto účelem je vhodné držet zásoby glykogenu při tréninku přiměřeně nízko pro dosažení adaptace aerobního systému. Naproti tomu u silově vytrvalostních sportů jde o udržení vytrvalosti, ale zároveň o rozvoj síly, a zde je vhodnější držet vysokou hladinu glykogenu pro rozvoj svalové hmoty a síly.
Přípravná fáze – hlavním cílem je krátkodobé zvyšování intenzity (rychlosti) kombinované s objemovými tréninky, a proto i jídelníček musí být kombinovaný, aby zajistil vysokou hladinu glykogenu před rychlostními tréninky a nízkou před vytrvalostními. U silově vytrvalostních sportů jde o budování objemu (vytrvalosti) při udržení získané síly, a proto se obecně doporučuje vysoká hladina glykogenu před objemovými i silovými tréninky. Jeho případná nízká hladina před některými vytrvalostními tréninky vyžaduje individuální vedení a sledování, aby nedošlo k postupné ztrátě svalové síly a nebyla narušena regenerace.
Stabilizace – předzávodní období – klesá celkový objem a zvyšuje se rychlost, proto je nezbytné při tréninku zvýšit hladinu glykogenu k pokrytí těchto vysokých intenzit. Stále se zde ale doporučuje několik vytrvalostních tréninků do týdne za nízké hladiny glykogenu. U silově vytrvalostních sportů dochází k rozvoji rychlosti prostřednictvím vysoce intenzivních tréninků doplňovaných tréninky nízké intenzity za účelem udržení vytrvalosti anebo velmi nízké intenzity za účelem regenerace. Zde je velmi důležité držet vysokou hladinu glykogenu před všemi intenzivními i regeneračními tréninky. Částečné snížení hladiny glykogenu u vytrvalostních tréninků je opět věcí přesného individuálního plánování.
Závodní období – cílem je podávání maximálních výkonů, a proto je u všech sportů důležité cíleně zvyšovat hladinu glykogenu před závody a udržovat ji ve vysokých hodnotách i během tréninku a regenerace.
Přechodná fáze – všechny sporty mají stejný záměr, a to odpočinek a celkovou regeneraci. Z těchto důvodů je doporučováno udržovat i hladinu glykogenu na vysokých úrovních.
Pozitivních efektů tréninku je dosaženo ve chvíli, kdy sportovec trénuje s hladinou glykogenu odpovídající jedné třetině stavu, který dosahuje ve stádiu superkompenzace. Tohoto stavu je ve svalech dosaženo přibližně po hodině tréninku intenzitou, jež odpovídá 75 % maxima. Existuje, respektive je diskutováno, poměrně hodně cest. Například několik tréninkových fází během jednoho dne s omezeným příjmem sacharidů. Další cestou je celková skladba jídelníčku chudá na sacharidy (zvýšený podíl proteinů a tuků). Stále oblíbený je i ranní trénink na lačno. Dlouhodobé nebezpečí typu oslabení svalů a nedostatečné regenerace nebo naopak okamžitá, velmi nepříjemná hypoglykemie jsou v této souvislosti velmi reálná. Tento typ tréninku se tak rozhodně nedá doporučit začátečníkům i s jakýmkoliv experimentováním bez kontroly a odborného vedení. Všichni, kdo se o tento typ tréninku pokouší nebo jej běžně praktikují, by měli mít po ruce zdroj rychlých sacharidů (například gel) a vzít si ho okamžitě při prvních příznacích hypoglykemie, což ovšem opět vyžaduje velkou zkušenost, k níž se málokdy dojde zcela bezbolestně.
Běhání v Praze
Zde naleznete trasy na běhání v Praze.
Autor: © svevi
Foto: © Nevit Dilmen