Klíšťová encefalitida

Co je to klíšťová encefalitida?

Zánětlivé onemocnění mozku způsobené flaviviry přenášenými na člověka klíšťaty. Člověk se nejčastěji nakazí přenesením viru klíšťové encefalitidy přisátím infikovaného klíštěte při pobytu v listnatém nebo smíšeném lese. Kromě tohoto způsobu přenosu původce onemocnění jsou známy také případy nákazy alimentární cestou, tedy požitím tepelně nezpracovaného mléka nebo mléčných výrobků. Virus klíšťového zánětu mozku se vyskytuje u méně než 1 % všech klíšťat. V určitých oblastech, v takzvaných přírodních ohniscích nákazy, může však promořenost klíšťat výrazně stoupnout. Informaci o ohniscích mohou podat epidemiologové územně příslušné hygienické stanice.

Rizikové faktory

Mezi rizikové faktory tohoto onemocnění řadíme pobyt v přírodě bez patřičné ochrany kůže (dlouhé nohavice, dlouhý rukáv, vysoká obuv a tak dále) a bez použití repelentu. Dalším rizikovým faktorem může být věk pacienta. U pacientů nad 60 let je průběh nemoci horší a komplikovanější, zvyšuje se riziko obrny končetin, v nejčernějších případech i ukončení této nemoci úmrtím.

Příznaky

Poté, co virus klíšťové encefalitidy pronikne do našeho organismu, nastává inkubační doba, která však ještě nenese žádné známky onemocnění a probíhá celkem bez komplikací. Toto období trvá většinou týden až čtrnáct dní, může se však protáhnout i na celý měsíc. Průběh tohoto onemocnění můžeme rozdělit na dvě fáze. Po skončení inkubační doby nastupuje první fáze, která s sebou nese příznaky lehké chřipky. Nemocný trpí bolestmi kloubů a svalů, zvýšenou teplotou, nevolností, může se cítit slabý a malátný. Laboratorní testy zjistily, že v této době dochází ke snížení počtu bílých krvinek. Po několika dnech tato fáze ustoupí a nastává období klidu, bez jakýchkoli příznaků nemoci, trvající zhruba dva týdny. Vybraní jedinci, kteří onemocněli touto chorobou, nemusí příznaky této první fáze vůbec pozorovat a nemoc jim propukne rovnou druhou fází. U některých pacientů může nemoc dokonce touto fází skončit a je možné, že dojde k úplnému uzdravení. Pakliže někdo takové štěstí nemá, nastupuje druhá fáze, kterou můžeme charakterizovat vysokými horečkami, prudkými bolestmi hlavy, světloplachostí, nevolností, zvracením, ztuhnutím svalů na šíji, svalovým třesem, obrnou, poruchami spánku, paměti a koncentrace a celkovou dezorientací. Tyto velice závažné příznaky jsou způsobené zasažením nervové soustavy (mozkových blan, mozkové kůry, prodloužené míchy, předních rohů míšních a tak dále) tímto virem. Reakcí imunitního systému, který je v zápalu boje proti této chorobě, dochází ke zvýšení počtu bílých krvinek i ke zvýšení množství proteinů v mozkomíšním moku, kde se jinak nevyskytují. V případě, že se toto infekční onemocnění včas podchytí a zahájí se odborná léčba, může dojít k úplnému uzdravení. Pokud se však s léčbou otálí nebo je průběh nemoci komplikovaný, může tento virus na pacientovi zanechat i trvalé následky, například chronické bolesti hlavy, poruchy spánku a koncentrace, obrnu horních končetin, sníženou výkonnost, deprese. Ve výjimečných případech může pacient následkům tohoto onemocnění dokonce i podlehnout, a to v případě, kdy dojde k zánětlivému napadení centra pro činnost srdce a centra dýchacího v prodloužené míše.

Léčba

Navštíví-li člověk svého lékaře s podezřením na toto onemocnění, bude mu proveden krevní odběr. Jestliže krevní nález prokáže přítomnost protilátek na tento vir, je pacientovi diagnostikována klíšťová encefalitida. Protilátky se ale v krvi mohou objevit i po nedávném očkování proti klíšťové encefalitidě nebo po nakažení jiným příbuzným virem. Je nezbytně nutné, aby byl nemocný člověk neprodleně hospitalizován v nemocnici a svěřil se do péče odborníků. Krátce po přijetí v nemocnici je pacientovi zavedena infuze. Jednak mu přináší alespoň částečnou úlevu od bolesti, jednak proto, že je jeho organismus častým zvracením dehydratovaný a potřebuje zavodnit. Nemocnému je opět odebrána krev, aby se zjistilo, jaké látky člověku chybí a jaké naopak přebývají. Dále přichází oční lékař, aby vyšetřil oční pozadí. Po těchto procesech následuje odběr mozkomíšního moku. Mozkomíšní mok je tím nejlepším zdrojem informací o průběhu této choroby a díky jeho vyšetření může být zahájena vhodná léčba. Odběr se provádí takzvanou lumbální punkcí (vpich do oblasti bederní páteře). Je nutné, aby pacient dodržoval nezbytný klid na lůžku, omezil veškeré fyzické aktivity a vyvaroval se psychické námaze. Nedodržení tohoto režimu může zapříčinit zhoršení zdravotního stavu a prodloužení pobytu v nemocnici. U některých pacientů může dojít k samovolnému uzdravení, avšak, zvláště při závažném a komplikovaném průběhu onemocnění, může pacient trpět trvalými následky a v těch nejhorších případech i zemřít. Proto je důležité toto onemocnění včas podchytit a podstoupit odbornou léčbu.

Vhodné způsoby likvidace klíštěte

• Klíště vhodíme do záchodové mísy – a samozřejmě pořádně spláchneme. I když je klíště schopné pod vodou přežít poměrně dlouho, šance, že ze záchodové mísy znovu vyleze, je mizivá.
• Klíště zabalíme do kousku papíru a zapálíme – pokud máme po ruce sirky nebo zapalovač, je to bezpečný způsob. Klíště ale předem zabalíme do papíru, aby se infekční částice nedostaly ven.
• Klíště podržíme dostatečně dlouhou pinzetou a spálíme přímo nad plamenem zápalky – i tady je lepší klíště nejprve obalit kouskem papíru.
• Klíště vhodíme do lahvičky naplněné lékárenským lihem – vhodný způsob zvláště tehdy, pokud odstraňujeme více klíšťat najednou. Líh klíšťata spolehlivě usmrtí a malou lahvičku pak můžeme vyhodit do běžného odpadu.

Nevhodné způsoby likvidace klíštěte

• Klíště rozmačkáme na tvrdé podložce čímkoli, co máme právě po ruce – jakékoli mačkání nebo drcení klíštěte je nevhodné, protože se při něm infekční částice snadno dostávají ven.
• Klíště přeštípneme mezi nehty – ještě o něco horší než předchozí způsob, tentokrát si infekci odnášíme s sebou přímo na svých prstech.
• Klíště vložíme do plastového sáčku a usmrtíme v mikrovlnce – klíště může v mikrovlnce explodovat a opět uvolnit infekci. A i když je uzavřené v sáčku, komu by se líbila představa potenciálně infikované mikrovlnky?
• Klíště vložíme do uzavíratelného plastového sáčku a hodíme do koše – podobně jako v předchozím případě, spoléhat se na těsnost plastového sáčku by bylo bláhové. Možná, že klíště v sáčku (a v koši) zůstane, ale možná taky ne.

Prevence

Jdeme-li do listnatého nebo smíšeného lesa, měli bychom:

• mít ochranné oblečení – vysoká obuv, světle barevný oděv (na světlém oděvu lze přítomnost klíšťat snáze odhalit) s dlouhými rukávy a dlouhými nohavicemi zastrčenými do ponožek;
• používat repelentní prostředky proti klíšťatům;
• po návratu domů se převléknout, oděv vytřepat a prohlédnout celý povrch těla;
• denně kontrolovat domácí miláčky (kočky, psy), zda nemají klíště; při odstraňování klíšťat z těla zvířat musíme dbát stejných pokynů jako při odstraňování klíšťat u lidí;
• co nejdříve odstranit přisátá klíšťata (výzkum prokázal, že klíště musí sát několik hodin, aby došlo k přenosu infekce);
• před manipulací s klíštětem je nutné místo dezinfikovat Jodisolem nebo jiným dezinfekčním prostředkem;
• klíšťata odstraňovat velmi šetrně, je možno použít pinzetu nebo elektrikářskou svorku (krokodýlek);
• uchopit klíště u hlavičky, nikoli u zadečku (vymáčkli byste obsah jeho střev do ranky i s viry či bakteriemi) pinzetou a kýváním do stran jej uvolněte;
• viklat opatrně, dokud se klíště nepustí kůže;
• nikdy klíště nemačkat a nepolévat olejem (usmrcené klíště uvolňuje ze střevního obsahu viry a bakterie do krve člověka);
• po vyjmutí klíštěte místo opět dezinfikovat;
• při odstraňování klíšťat zabránit potřísnění kůže či spojivek střevním obsahem klíšťat.

Proti klíšťové encefalitidě existuje též očkovací látka s mrtvým inaktivovaným virem a hyperimunní globulin, který je možno aplikovat osobám, u kterých došlo k přisátí několika klíšťat v endemické oblasti, tedy takové, kde se onemocnění klíšťovým zánětem mozku vyskytuje. Tento globulin je nutno podat do 96 hodin po přisátí klíšťat, nikdy ne později.

Autor: © Jakub Vinš
Foto: © André Karwath