Účinky lékořice
Lékořice byla využívána již v léčitelství starověkého Egypta. Ve starověké Indii byla lékořice svařená v mléce společně s cukrem, kořenem šáchoru a pepřem používána jako afrodiziakum. Užívala se i ve středověku – Mattioliho herbář zmiňuje zevrubný postup při pěstování, sklizni i přípravě léčivých prostředků z lékořice. V českých zemích bylo pak nejoblíbenější užívání léčivého odvaru z lékořice ke tlumení dráždivého kašle.
Látky z lékořice podporují tvorbu žaludečních šťáv a naopak působí proti tvorbě žaludečních a dvanáctníkových vředů. Dále vyvolávají naředění hustého hlenu z dýchacích cest. Proto se lékořice využívá jako doplněk ke zmírnění kašle a na podporu vykašlávání při astmatu nebo chronické bronchitidě. V malých dávkách podporuje lékořice častější močení, ve vyšších dávkách močopudné účinky naopak mizí. Z dalších účinků je známo například působení proti zánětu a zvýšenému svalovému napětí. Nadměrné užívání extraktu z lékořice se může projevit zvýšením krevního tlaku a potlačením močení. Při dlouhodobé konzumaci působí látky z lékořice podobně jako kortikosteroidy, proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje.
Lékořice obsahuje asi 20 % škrobu, 6 % hořčin, saponiny – glycyrrhizin (který je 50krát sladší než sacharóza), monosacharidy, oligosacharidy s uronovými kyselinami, glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, cyklitoly (pinitol). V semenech lékořice je ale obsažen i toxický kanavanin.
Užívání lékořice
Při zánětlivých stavech, únavě a jiných nemocech: užívejte výtažek z lékořicového kořene třikrát denně v tobolkách po 200 mg nebo v tabletách, či 45 kapek (půl lžičky) tekutého výtažku.
Při poruchách trávení nebo jiných zažívacích potížích: žvýkejte dva až čtyři plátky po 380 mg DGL třikrát denně.
Při ekzému: třikrát až čtyřikrát denně naneste krém na postižené místo.
Lékořicové potravinové doplňky lze užívat kdykoli během dne. Užíváte-li plátky DGL, žvýkejte je důkladně asi 30 minut před jídlem. Pastilky (léčivé bonbony) jsou nejvhodnější formou lékořice při bolestech v krku.
Lékořice na červenání
Extrakt z lékořice je aktivní látka rostlinného původu, která podporuje funkci ochranné bariéry pleti před poškozením a redukuje nadměrnou citlivost pleti a její začervenání. Kořen lékořice je jedním z nejdéle používaných léčiv. Obsahuje lihochalcone A, který je antioxidantem a má zklidňující a protizánětlivé účinky. Pomáhá chránit pleťové buňky tím, že bojuje proti volným radikálům. Při vystavení vnějším vlivům, jako je vysoká úroveň UV záření nebo déšť, vítr, mráz a podobně, může množství volných radikálů v pleti dramaticky poklesnout. To pak následně vede k významným zásahům do buněčné struktury pleti. Díky svým antioxidačním vlastnostem pomáhá licochalcone A posilovat ochrannou bariéru pleti a tak redukovat nadměrnou citlivost pleti a její začervenání.
Lékořice v těhotenství
Je známé, že nadměrná konzumace lékořice nebo lékořicových cukrovinek je toxická pro játra, kardiovaskulární systém a může vyvolat hypertenzi a otoky. V ojedinělých případech se krevní tlak zvyšuje nadměrnou konzumací lékořicového čaje, ale příznaky vždy brzy odezní, pokud se s konzumací přestane. Většina případů hypertenze z lékořice byla způsobena tím, že člověk pozřel příliš velké množství lékořice. Již konzumace pouhých 50 g cukrovinek z lékořice denně za dva týdny může způsobit významné zvýšení krevního tlaku.
Hlavní složka lékořice – glycyrin – zvyšuje krevní tlak. Neužívejte proto lékořici v těhotenství, máte-li srdeční, ledvinové nebo jaterní onemocnění, zvýšený krevní tlak a užíváte-li diuretika či digitalis. Lékořice jako potravinový doplněk by měla být neškodná. Máte-li zdravotní problémy, poraďte se o užívání potravinových doplňku se svým lékařem. Potravinové doplňky z lékořice jsou vyráběny jako krémy, pastilky, sušený kořen/čaj, tablety, tinktura, tobolky a žvýkací plátky.
Pěstování lékořice
Lékořice je travní trvalka rostoucí do výšky 1,5 m. Květy jsou velké 0,8 až 1,2 cm, světle fialové ve tvaru hroznů. Plod je lysý lusk 2–3 cm dlouhý a obsahuje vždy několik semen. Rostlina má kulovitý kořen, vytváří výběžky a má tuhou vzpřímenou lodyhu. Listy jsou lichozpeřené a na spodní straně pryskyřičně lepkavé. Rostlina je rozšířená v jižní Evropě a části Asie, méně na americkém kontinentě a v Austrálii. V těchto oblastech patří kořeny několika druhů lékořice k důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i oficiální medicíně. V českých zemích se začala pěstovat až v 16. století. Později v 19. století se pěstovala hlavně na jižní Moravě v okolí Mikulova a Hustopečí, kde postupně zplaněla a ještě dnes ji můžeme nalézt na jižních a jihovýchodních stepních svazích nebo mezi vinohrady.
Lékořice roste nejlépe v úrodné, hluboké, kypré půdě na slunných místech a sklízí se na podzim (září až prosinec) dva až tři roky po výsadbě. Množení probíhá dělením časně zjara. Výsev se provádí na podzim. Lékořicový extrakt se vyrábí vařením kořene a následným odpařením vody. Ve skutečnosti je název „lékořice“ odvozen ze starořeckého slova „glukurrhiza“, což znamená „sladký kořen“. Výtažky z lékořice se vyrábějí jak v pevné formě, tak ve formě sirupu.
Na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy, se z rostlin sklízí alespoň tříleté tlusté kůlovité kořeny. Nejméně glycyrrhizinu mají v srpnu, rovněž jarní výnos je nižší než podzimní. Kořeny se omyjí, oškrabou a usuší při teplotě kolem 30 °C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40 °C). Kořeny se loupou, aby se odstranily pryskyřičnaté, nepříjemně chutnající látky. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Z kořene lékořice se připravuje extrakt – naseká se na malé kousky a rozemele se. Vzniklá hmota se dále vaří, dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu. Vyvařením a odpařením vody se získá zahuštěná lékořicová šťáva. Extrakt se poté zpracovává do potřebného tvaru a nechá se ztuhnout. Lékořice (Glycyrrhiza glabra) se dá pěstovat také jako bonsaj.
Jak zpracovat kořen z lékořice
Kořeny této rostliny patří k důležitým přírodním drogám užívaným hojně jak v lidovém léčitelství, tak i v praktickém lékařství. Kořeny lékořice lysé se sbírají na podzim. Sušení probíhá při teplotě kolem 30 °C. Bylina má výraznou vůni a lehce štiplavou chuť. Z kořene lékořice se připravuje extrakt, a to tak že se kořen naseká na malé kousky a rozemele se. Vzniklá hmota se vaří, dokud nezíská černou barvu a potřebnou hustotu. Extrakt má potom podobu takzvaného pendreku.
Jak se řekne lékořice slovensky
Hovorovou slovenštinou se lékořici říká sladké drievko.
Kde se dá lékořice koupit
Zde můžete koupit lékořici.
Recepty z lékořice
Lékořice se používá jako příchuť do cukrovinek, dezertů, koláčů a nápojů pro svoji hořkosladkou chuť. Kromě toho se používala v domácím léčitelství a dodnes se používá ve farmacii.
Lékořicový pendrek
Většina lékořicových cukrovinek je ochucena anýzem, nikoli lékořicí. Jestli si libujete v nadbytku pravých lékořicových sladkostí, riskujete zvýšení krevního tlaku – tudíž lze tyto cukrovinky doporučit pouze lidem s nízkým krevním tlakem. Z kořene lékořice se připravuje extrakt, viz výše v článku, vzniklá hmota má potom podobu takzvaného pendreku.
Kdysi se lékořice lisovala do tuhých destiček nebo měkkých tyčinek a později do bonbonů. V Kalábrii blízko městečka Rosanno (Itálie) je ojedinělé muzeem s historií výroby pendreku. Milovníci pendrekových tyčinek mají i možnost ochutnat tuto pochoutku v několika různých podobách a dokonce i v té nejpůvodnější – lékořicové dřevo.
Lékořicový čaj
Lékořicový čaj na zácpu i průdušky
Ingredience: 2 čajové lžičky kvalitně usušené drogy lékořice lysé, lesní nebo včelí med, 0,3 litru převařené vody pokojové teploty
Postup: Přelijte dvě vrchovaté čajové lžičky asi třemi decilitry vařící vody a tuto směs nechte přibližně půl hodiny ustát. Doslaďte dle chuti lesním nebo včelím medem a popíjejte po malých doušcích v průběhu dne.
Čaj na astma
Ingredience: 1 lžička (14 gramů) sušené lékořice na 0,5 l vody
Postup: Lžičku nebo lžíci sušené, jemně nasekané lékořice na šálek horké vody vařit 15 minut. Užívají se 2–3 šálky denně (u astmatu). Pozor! Neužívat v těhotenství a při jaterní či ledvinové nemoci.
Autor: © svevi
Foto: © Erin