Jak deprese ovlivňuje spánek
Spánek narušují především takové duševní choroby jako schizofrenie, častěji pak ještě deprese. Nově vzniklá spánková porucha může s předstihem signalizovat právě rozvíjející se depresi před nástupem jejích typických psychiatrických projevů. Podobné platí pro ženský přechod. Ten se může u jinak zcela zdravých a někdy i poměrně mladých žen ohlásit zhoršeným spaním a depresivním laděním. A to ještě před výskytem typických klimakterických potíží, jako jsou návaly horka, pocení, nepravidelná menstruace a podobně.
Psychické příčiny spánkových poruch jsou i stavy trémy a očekávání před zkouškou, před sdělením soudního rozsudku nebo nějaké vážné diagnózy. Opakované stavy původně konkrétně podmíněného strachu se mohou takříkajíc osamostatnit, odpoutat se od vlastní příčiny a stát se samostatnou (druhotnou) chorobou, vznikne takzvaná anxiózní neuróza. Přetrvávající, objektivně neopodstatněný pocit strachu a ohrožení pak způsobuje dlouhodobou nespavost vyžadující odbornou medikamentózní léčbu.
Léky na nespavost z deprese
V době mezi světovými válkami to byly barbituráty. Ty se dnes pro řadu vedlejších účinků a rychlý vznik velmi silné závislosti vůbec nepředepisují. Jejich nasazení u nespavosti se nyní v podstatě považuje za chybu. V době svého vzniku však byly vnímány jako velká pomoc. Totéž lze říci o benzodiazepinech, které v sedmdesátých letech způsobily v léčbě nespavosti malou revoluci. Jejich nejznámějším zástupcem je asi diazepam. Jednotlivé benzodiazepiny se liší rychlostí nástupu a délky účinku. Proto se mají předepisovat u poruch usínání jiné preparáty než u poruch spánku, které se táhnou po celou noc. Benzodiazepiny mají ještě jeden problematický vedlejší účinek, který spočívá v tom, že zhoršují syndrom spánkové apnoe. Na benzodiazepiny vzniká závislost, a to někdy i na malé dávky. Po jejich náhlém vysazení může dojít k výraznému zhoršení nespavosti, k záchvatům křečí a panického strachu a podobně. To je jistý handicap těchto zpočátku velmi slibných a při rozumném nasazení účinných léků. Vývoj benzodiazepinů doznal značného pokroku a na trh se jich dostalo několik generací s různou rychlostí nástupu a trvání účinku. V devadesátých letech byla vyvinuta hypnotika, zolpidem, zaleplon a zopiclon. Jsou však oficiálně určena také jen ke krátkodobému nasazení a nikoli k dlouhodobému léčení nespavosti. Pak je tu ještě skupina takzvaných antihistaminik, což jsou léky určené původně proti svědění a proti alergii. Některé z nich působí proti závratím, proti zvracení a uklidňují, takže je lze zkusit užívat i při nespavosti. Patří sem i léky jako dithiaden a další. Starším pacientům lze doporučit užití neuroleptik. Ta mají ovšem jeden závažný účinek spočívající ve vyvolání svalového třesu, který může všední život značně ztížit. Proti nespavosti lze užít i správně dávkovaná antipsychotika a také antidepresiva, například nízko dávkovaný amitryptylin.
Byliny hrály v léčbě nespavosti vždy velkou roli. Patří sem kozlík, meduňka, chmel, přeslička, levandule, prvosenka jarní. Z těchto rostlin se tradičně připravovaly čaje. Buď z jednotlivých rostlin, nebo z jejich směsí. Ty jsou dnes k mání v hotových přípravcích, jako jsou tablety, kapsle a tinktury. V neposlední řadě musíme zmínit i třezalku s jejím antidepresivním účinkem a také povzbudivou exotickou rostlinu kava-kava.
Autor: © svevi
Foto: © self