Kde jsou ledviny
Ledviny jsou párový orgán ve tvaru fazole. Jsou vzájemně spojené a zahnuté, přimykají se z obou stran k páteři v místě čtrnáctého obratle. Zvenku mají žlutý tukový obal, zevnitř jsou bílé a zvenčí červené. Ke každé z nich vedou dva přívody. Jejich hlavní funkcí je udržovat rovnováhu elektrolytů v krvi spolu s udržením správného pH. Kromě toho také odstraňují odpady, udržují rovnováhu tekutin, produkují aktivní vitamín D, kontrolují červené krvinky, regulují krevní tlak a udržují i acidobazickou rovnováhu.
Lidé si chybně myslí, že rolí ledvin je pouze odvádět moč z těla ven. Ledviny to přitom nemají vůbec jednoduché, mají důležitou roli a ještě jimi prochází neuvěřitelné množství jedů. Je jen otázkou času, kdy se tato skutečnost na ledvinách projeví. Bohužel ledviny dlouho mlčí a vědět o sobě dají, až se z toho stane velký problém, navíc často již nezvratný. Špatná funkce ledvin se odráží i na jiných částech těla. Objevují se otoky, slábne imunita a postižený člověk trpí neduživostí, častými záněty, včetně těch týkajících se horních dýchacích cest, bolestmi zubů i kožními problémy. To vše se samozřejmě odráží i na psychice, podrážděnosti, stresu, úzkosti a únavě.
Příznaky signalizující, že s ledvinami není něco v pořádku
K častým příznakům řadíme bolesti páteře, impotenci, zánět prostaty, řídnutí kostí, kožní choroby, vysoký krevní tlak, gynekologické záněty, knírek u žen, pískání v uších, časté močení, poruchy menstruace, černé kruhy pod očima, zánět dutin, zánět sedacího nervu, otoky kotníků a kolen, viklání zubů, parodontózu, opakované angíny, křehké kosti, špatné vlasy a poškozené nehty.
Nefropatie
Nefropatie neboli poruchy ledvin jsou v zásadě jakákoliv onemocnění ledvin, která nejsou způsobená zánětem. Nejčastější nefropatie jsou dvě, a to u lidí trpících cukrovkou, tedy diabetická nefropatie, a poté takzvaná IgA nefropatie. Mezi další, ale již méně časté patří například analgetická či epidemická nefropatie a mnoho dalších.
Příznaky neuropatií závisí na tom, které nervy jsou postiženy. Neuropatie můžeme rozdělit dle toho, zda postihují somatické nervy (periferní neuropatie), které mají na starost vedení citlivosti a zabezpečení pohyblivosti svalů a můžeme je ovlivňovat, nebo autonomní nervy, které se starají o vnitřní orgány (autonomní neuropatie). Postižení nervů může být dále symetrické, to znamená, že je postižení na obou končetinách stejně vyjádřené, nebo asymetrické.
Analgetická nefropatie
Analgetická nefropatie vzniká nadužíváním léků proti bolesti. Léky ze skupiny volně prodejných nesteroidních protizánětlivých látek, jako jsou acylpyrin (Aspirin), ibuprofen (Ibalgin) a další, poškozují ledviny snížením průtoku krve hluboko ve tkáni ledvin.
Příznaky: únava nebo slabost, krev v moči, časté močení, naléhavé močení, bolest hlavy, anémie (chudokrevnost), vysoký tlak, bolest zad, bolest v boku (oblast ledvin), malý objem moči, ospalost, zmatenost, nevolnost, zvracení, generalizované otoky, snadná tvorba modřin, zvýšená krvácivost
Diabetická nefropatie
Diabetická nefropatie je v současné době hlavní příčinou chronického selhání ledvin nejen v České republice, ale i ve vyspělých státech světa a výrazně snižuje kvalitu života pacientů s cukrovkou.
Toto onemocnění není vyléčitelné, ale lze zpomalit jeho progresi. Zcela zásadní je co nejdůslednější kontrola cukrovky za intenzivního inzulínového režimu již od počátku tohoto onemocnění. Dále se uplatňuje nízkoproteinová dieta. Infekce močových cest vznikají u cukrovky snadněji, musí být tedy důsledně léčeny nejen záněty s příznaky, ale i náhodný nález bakterií v moči. V prevenci tohoto onemocnění je tak zásadní udržet hodnotu koncentrace glukózy a krevního tlaku pokud možno na normálních hodnotách, předcházet zánětu močových cest a důsledně jej léčit.
Diabetická nefropatie má 4 fáze průběhu onemocnění. První fáze je bez příznaků, pouze se zvětšují ledviny. Ve druhé fázi již nastává drobný únik proteinů z těla močí, tedy mikroalbuminurie. V této fázi již dochází k zánikům některých glomerulů, a tím ke snížení filtrační funkce ledvin. Ve třetí fázi se zvyšuje únik proteinů močí, který poukazuje již na vážné poškození ledvin doprovázené vysokým krevním tlakem. Poslední fází je selhání ledvin.
IgA nefropatie
IgA nefropatie je druhým nejčastějším zástupcem nefropatií. Jde o zánět glomerulů, který se výrazně častěji vyskytuje u mužů než u žen. Nejvíce pak ve věku 15 až 30 let. Příčina onemocnění není zcela známa.
Mezi klinické příznaky IgA nefropatie patří krev v moči, která je buď zjištěna pouze mikroskopicky, nebo je viditelná pouhým okem. Mikroskopický nález krve v moči je často objeven náhodně během preventivní prohlídky. Viditelná přítomnost krve v moči bývá zpravidla při zánětu. Nejčastěji jde o zánět horních cest dýchacích a krev se v moči vyskytuje s časovým odstupem 24–72 hodin. Dále bývá v moči přítomna bílkovina. Lidé s touto chorobou častěji trpí vysokým tlakem. U většiny pacientů dochází k pomalé, ale stále postupující poruše funkce ledvin, která u 20–50 % vede k selhání jejich funkce. Ledvina pak musí být nahrazena dialýzou či transplantací. Léčba onemocnění není známa. Příznivý účinek má terapie glukokortikoidy a cyklofosfamidem. V prevenci lze doporučit asi pouze preventivní prohlídky moči.
Kontrastně indukovaná nefropatie
Kontrastní látkou indukovaná nefropatie (CMIN) je iatrogenní postižení vznikající na podkladě působení kontrastní látkou.
Průběh onemocnění bývá ve většině případů asymptomatický a reverzibilní, často pod obrazem neoligoanurického selhání. Vzhledem ke svému asymptomatickému průběhu bývá nerozpoznáno. Onemocnění je v dnešní době třetí nejčastější příčinou akutního selhání ledvin u hospitalizovaných pacientů a představuje 10 % všech příčin selhání ledvin vzniklých během hospitalizace.
Po podání kontrastní látky dochází nejprve ke krátkodobé (minuty trvající) vazodilataci následované protrahovanou vazokonstrikcí na úrovni splanchnického řečiště, což vede ke snížení krevního průtoku a dodávky kyslíku tubulárním buňkám. Vazokonstrikce způsobí i snížení perfuze glomerulů s následným poklesem glomerulární filtrace (GFR). Osmoticky aktivní kontrastní látky rovněž působí jako osmotické diuretikum a vede ke zvýšení diurézy, poklesu intravaskulárního objemu a tím k aktivaci systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS).
Mikroalbuminurie
Mikroalbuminurie je specifickou formou nálezu bílkoviny v moči. Můžeme ji charakterizovat jako nález malého množství bílkoviny známé jako albumin v moči. Ačkoliv se mikroalbuminurie sama o sobě nijak neprojevuje, může být důležitou informací o hrozícím onemocnění ledvin. Je prognosticky významná u onemocnění ledvin souvisejících s cukrovkou a vysokým krevním tlakem. Je-li albuminurie potvrzena, znamená to, že by měl být pacient pravidelně sledován a pečlivě léčen, aby se funkce ledvin postupně nezhoršovala ve smyslu rozvoje chronického selhávání ledvin. Speciálně u cukrovky mikroalbuminurie stojí na počátku rozvoje diabetické nefropatie.
Lupus nefritida
Zánět ledvin, nebo také nefritis, je způsoben infekcí, jedy anebo autoimunitním onemocněním. Lékaři zánět ledvin dále člení na glomerulonefritidu, intersticiální nefritidu, pyelonefritidu a lupus. Systémový lupus je autoimunitní onemocnění, při kterém tělo produkuje proteiny a autoprotilátky ničící tělo. Lupus nefritis ničí především glomeruly ledvin. Tento jev následně vyvolává záněty ledvin, které doprovází bílkovina v moči, krev v moči, snížená funkce ledvin, nebo dokonce jejich selhání. Ve skutečnosti však může mít lupus podobu intersticionálního zánětu, nefrotického syndromu anebo glomerulonefrotidy.
Příznaky: krev v moči, pěnivá moč, vysoký krevní tlak, otoky
Nedostatek xanthinoxidázy
Tento strav je deficitem enzymu xanthinoxidázy, což způsobuje xantin, který není přeměněn na kyselinu močovou a je vylučován ledvinami nezměněný. Xantin je špatně rozpustná látka náchylná ke krystalizaci v moči. Tato nemoc bývá zjištěna v raném věku, kameny nejsou vidět na rentgenu, ale jsou jasně viditelné na ultrazvuku.
Klinické projevy tohoto onemocnění nejsou závislé na chemickém složení kamenů.
Selhání ledvin
Selhání ledvin je stav, při kterém tento párový orgán již není schopen přečerpávat a očišťovat krev, proto nedochází k vylučování odpadních látek z těla. Ty se pak v organismu hromadí a způsobují další nepříjemnosti jako zadržování vody, což se projeví otoky. Mohou též působit toxicky a ohrožovat náš organismus. V neposlední řadě dochází k porušení rovnováhy vnitřního prostředí.
Mezi akutní příznaky selhání ledvin patří rychlý úbytek tvořené moči a změna její barvy. Dále to jsou rychle vznikající otoky a také bolest hlavy, nevolnost, zvracení až kóma. Mezi rizikové faktory patří vysoký krevní tlak, cukrovka, nadužívání léků, ztráta cirkulujícího objemu a další. Léčba akutního selhání ledvin se zaměřuje na co nejrychlejší odstranění vyvolávající příčiny a udržení vodní a iontové rovnováhy.
Proteinurie
Jedná se o přítomnost bílkoviny v moči. Nejčastěji se používají dvě základní klasifikace proteinurie, z nichž první vychází z polohy těla. Opakovanými testy prokazovaná konstantní proteinurie znamená přítomnost proteinurie v poloze vleže, v klidu. Jiným typem je proteinurie ortostatická, která znamená přítomnost bílkoviny v moči pouze ve vzpřímené poloze.
Dále je to proteinurie intermitentní, která se střídavě objevuje a mizí, a perzistující, jestliže je bílkovina zjišťována ve všech vyšetřovaných vzorcích odebrané moči. Přestup bílkovin do moči může mít příčinu ve třech oddělených systémech:
- zvýšené množství bílkovin v krvi (zvýšená nabídka bílkovin „před ledvinami“), například při horečce, po fyzické zátěži či zvýšeném přívodu bílkovin stravou;
- může jít o poruchu filtrační bariéry v glomerulech, která nedokáže přestupu bílkovin zabránit (při cukrovce, vysokém krevním tlaku a zánětech ledvin), nebo o poruchu ledvinných kanálků, které za normálních okolností náhodně přefiltrované bílkoviny z moči zpětně vstřebávají;
- rovněž může jít o přímý prostup krevní plazmy s bílkovinami přímo do močových cest z důvodu jejich zánětu, krvácivé poruchy nebo nádoru.
Ne vždy se jedná o patologický příznak a pacient je bez symptomů.
Stupně postižení ledvin
Stupně postižení ledvin a jejich selhávání lze rozdělit do čtyř kategorií, přičemž v první se neobjevují žádné příznaky a stav se neléčí. Ve druhém stadiu se objevuje malátnost, žízeň, únava a dušnost z rozvíjející se chudokrevnosti. Ve třetím stadiu selhání ledvin již ledviny nejsou schopny zahušťovat či zřeďovat moč. Objevuje se krvácivost, průjmy, bolest břicha, zvýšený krevní tlak, svědění kůže, bolest kloubů, svalů a kostí a další. Poslední stadium se vyznačuje rozvojem takzvaného uremického syndromu. Dochází k poruše acidobazické rovnováhy, ke změně v koncentraci metabolitů, silnému zavodnění organismu (otok plic), zvýšené krvácivosti (vykašlávání krve), krvácení do zažívacího traktu a kůže, zkrácení životnosti krvinek, chudokrevnosti, zánětu poplicnice a osrdečníku a dalším. Léčba je zaměřena pouze na zmírnění příznaků a zpomalení průběhu. Jde o podržení optimálního zavodnění a iontového vyvážení organismu a úpravu krevního obrazu. Důležité je ve vhodnou dobu zajistit náhradu funkce ledvin dialýzou nebo transplantací.
Nejčastější nález na ledvinách
Nejčastějším nálezem na ledvinách je zánět, písek, kameny, snížená funkce, úraz, odražení, zvětšení, cysta, bloudivá ledvina, selhání ledvin, rakovina, Alportův syndrom.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © talk