Motolice
Velikost: 20–30 mm
Motolice je plochý červ mající přísavky s trny, jimiž se lépe uchycuje na tkáni hostitele. Životní cyklus těchto drobných parazitických živočichů je vázán nejprve na vodní plže, následně na vodní ptáky. Koupajícího se člověka parazit ohrožuje v takzvaném cerkariálním stadiu životního cyklu, kdy se larvy motolice (cerkárie) uvolní z plže do vody a snaží se najít vodního ptáka, aby mohly dokončit svůj vývoj. Dospělé motolice žijí v játrech a ve žlučovodech, kde se živí krví. Vajíčka dospělých jedinců se průběžně dostávají se žlučí do střev, odkud cestují s výkaly ven. Motolice dostaly svůj český název proto, že jedním z příznaků napadení je „motání“ hlavy. Vyvolávají chronické hepatitidy až cirhózy. Zvětšená játra, zažívací obtíže, průjmy, ALERGIE. Motolice slinivková žije především ve vnitřně sekretorické části slinivky. Bezpečně ji najdete u cukrovkářů nebo u lidí, kteří trpí přehnanou chutí na sladké. Všechny motolice zhoršují metabolismus, a proto se často nachází u lidí s nadváhou. Motolice byly nejprve zaznamenány jako paraziti hovězího dobytka skotu, napadají však i člověka. Zdrojem nákazy motolicí mohou být i ryby. Zejména v oblasti jihovýchodní a východní Asie existují motolice cizopasící v zažívacím traktu člověka. Zdrojem nákazy jsou syrové ryby obsahující opouzdřené larvy (metacerkarie) parazitů.
Praziquantel je uváděn jako lék první volby na motolice.
Škrkavka dětská – ASCARIS LUMBRICOIDES, škrkavka prasečí – ASCARIS SUUM
Velikost: 10–30 cm, často ale spíš nedorůstají maximální možné délky, v závislosti na tom, kolik mají místa v orgánu, kde dospívají. Vajíčko škrkavky nejčastěji polkneme s kontaminovanou potravou, nedostatečně tepelně upraveným masem, neumytou zeleninou, na pískovišti, v zemědělství, zvláště tam, kde lidé hnojili lidskými výkaly.
Vajíčko projde do žaludku, kde se žaludečními kyselinami rozruší jeho stěna a živá larva se dostane do tenkého střeva. Aktivně se provrtá stěnou střeva a dostane se krevním oběhem nejdříve do jater, pak do srdce, plic, případně do mozku. V plicích provrtává plicní sklípky a dráždí ke kašli. Vykašlaná larva je znovu spolknuta, a tentokrát už se usadí v tenkém střevě, dospěje, páří se a klade vajíčka. Proto je lépe sputum nepolykat, ale vyplivovat, abychom nevědomky neudržovali parazita v oběhu. Dospělá samice naklade denně až 200 000 vajíček, ročně je to 50–60 milionů. Škrkavky mohou ucpávat žlučovody, tenké i tlusté střevo, vytvářejí odulé břicho, protože napomáhají zadržování vody ve tkáních. Otoky pasu, končetin, obličeje, především očních víček, se připisují škrkavkám. Je třeba zvážit, zda některý typ obezity, která nereaguje na žádné diety, nemá souvislost právě s parazity. Ti mohou nejen způsobit průjmy, je-li jich relativně málo, ale i zácpy, pokud je jejich množství již tak velké, že střevo ucpou. Není ani neobvyklé střídání průjmů se zácpou. Dále plynatost. Při masivních infekcích mohou, zvláště v noci, ve spánku, škrkavky vylézat přes žaludek hltanem do úst, Eustachovy trubice, a dokonce do ucha.
Škrkavka přijímá potravu ústním otvorem i celým povrchem těla. Obírá nás o živiny. Veterináři znají pojem škrkavkové břicho u vyhublých štěňat s nafouklým břichem. Jistě vás také napadnou africké děti kost a kůže, ale s nafouklým bříškem – promořenost obyvatel Afriky škrkavkami je 95%. Z faktu, že se dělíme s parazity o živiny, vyplývá i nedostatek minerálních látek, vitamínů, bílkovin. Škrkavku dětskou lze nalézt i v kloubech a v kloubních váčcích. Způsobuje otoky a záněty, její toxiny zvyšují revmatoidní problémy. Pro škrkavku jsou také typické otoky horních víček. Každý parazit produkuje nějaký toxin a jejich kombinací se potíže násobí. Nikdo totiž nemívá parazita jediného.
Škrkavka kočičí a psí – TOXOCARA CANIS a CATI
Velikost: 8–12 cm, vajíčka 0,5 mm, larvy několik mm
Larvy dlouhodobě putují tělem, podobně jako škrkavka dětská. Proto se jí říká larva migrans. Larvální toxokaróza má oční a útrobní formu. Přítomnost larev v oku vede k poruchám vidění a ke granulomatózním lézím na sítnici. Tyto léze mohou symptomaticky simulovat retinoblastom. Může dojít k vážnému poškození oka. Slepota způsobená larvální toxokarózou je nicméně vzácná, uvádí se jeden případ ročně. Larva vypouští enzymy, kterými si rozleptává tkáň před sebou a takto si uvolňuje cestu. Po průchodu larvy dochází k zajizvení tkáně. Migrace larvy je doprovázena zvýšenou teplotou, zvětšením jater, astmatickým kašlem. Jedná se o častou nákazu. Mnoho klientů chová kočky nebo psy, ale dítě se často nakazí na pískovišti, dospělí na zahrádce, vajíčka můžeme polknout s neomytou zeleninou. Také trus (i moč a sliny) štěňat je v prvních měsících infekční. Vajíčka mohou být přilepena na srsti. Postupným odčervováním se promořenost u dospělých psů snižuje. U koťat se předpokládá přenos sáním mateřského mléka. Vajíčka škrkavky jsou venku odolná, v hlíně nebo písku vydrží až dva roky. Tato nákaza se v nás nemnoží, při troše trpělivosti je možné se jí po čase zbavit. Majitelé zvířat musí své miláčky odčervovat souběžně se svou léčbou, aby nedocházelo k reinfekcím, a dodržovat hygienu při kontaktu se zvířetem.
Háďátka střevní – SRONGYLOIDES STERCORALIS
Velikost: 1–2 mm
Vyskytují se především na sliznici dvanácterníku a lačníku. Ještě ve střevě se líhnou larvy, které odcházejí stolicí ven. Mohou žít v půdě bez hostitele i několik let, při první příležitosti pak pronikají pokožkou dalšího hostitele (například když člověk pracuje na zahradě). Migrují plícemi, tracheou, hrtanem do trávicí trubice. Zde dospívají. Zdrojem nákazy může být i pes nebo kočka. Larvy mohou ve spodní části střeva pronikat střevní stěnou a migrovat dále tělem. Je to častá infekce. Na kůži způsobuje vyrážky, svědění, otoky. V plicích způsobuje kašel, v zažívání průjmy a bolesti břicha. Pokud jsou již háďátka rozeseta po celém těle (játra, srdce, žlučník, plíce, střevo, pohlavní orgány, oči), má onemocnění těžší průběh. Tyto paraziti se nacházejí i v zubních váčcích, v dásních, míše, periferních nervech, hltanu, podkoží, v cévách. Kvůli rozsevu drobných háďátek po těle je potřeba vyšších dávek benzi-midazolových přípravků Vermox, Zentel.
Tasemnice bezbranná – TAENIA SAGINATA, tasemnice dlouhočlenná – TAENIA SOLIUM
Velikost: 2–10 m
Dospělé tasemnice se vyskytují v tenkém střevě, larvy ve svalech, jako boubele. Také ale v mozku, míše, oku, plicích, srdci, podkoží. Učebnice popisují tyto projevy: křeče, nevolnost, zvracení, deprese, poruchy vidění, závratě, hubnutí, psychické poruchy.
K nákaze dojde konzumací nedostatečně tepelně upraveného hovězího nebo vepřového masa. Na tasemnice malé i velké neexistuje v této republice lék. Pokud ho někdo potřebuje, jedině lékař-specialista jej na základě pozitivních testů objedná ze zahraničí a čeká se na něj několik týdnů. Například v zahraničí se na léčbu tasemnic používá lék Praziquantel.
Cesol je lék na bázi praziquantelu, 1 balení se šesti tabletami stojí 23 euro. Lék se užívá podle váhy, například 60–70kg člověk by měl užít naráz 2 až 4 tablety. V případě zácpy užít projímadlo. Zapíjí se grepovou šťávou. Užívá se s jídlem.
Na rod Taenia stačí většinou jedno balení, na rod Hymenolepis je potřeba vyšších dávek, šest tablet najednou, a počítat s tím, že kůru bude nutno za 14–21 dní opakovat.
Yomesan je lék na bázi niklosamidu, 1 balení obsahuje 4 tablety, stojí 15 euro, lék je šetrnější. Pro infekce rodem Hymenolepis, která je houževnatější než rod Taenia, se doporučuje užít od jednoho do čtyř balení za sebou. V případě zácpy předem užít projímadlo (jedno z doporučených je Glauberova sůl). Yomesan se rozkouše a zapije vodou nebo pomerančovou, grepovou či citronovou šťávou. Tasemničky trpasličí nemají rády kyselé. Yomesan je volně dostupný. Navíc je opravdu spolehlivý, tasemničky se většinou po léčbě nenajdou.
V zahraničí se na léčbu tasemnic běžně používá Praziquantel.
Účinné léky
Praziquantel
Praziquantel je anthelmintikum ze skupiny chinolinových derivátů působící proti tasemnicím a motolicím. Vyrábí se jako léčivo pro humánní i veterinární použití. Je znám především jako lék volby proti schistosomóze. Pro lidské použití není Praziquantel v ČR registrován. Ve veterinární oblasti se často vyrábí v kombinaci s jiným anthelmintikem, jako jsou například benzimidazoly, ivermektin či tetrahydropirimidiny, pro docílení kompletního odčervení proti všem vnitřním červům. Řada přípravků obsahujících praziquantel je dostupná na českém trhu pro psy, kočky a koně.
Vermox
Vermox je anthelmintikum, tedy přípravek působící proti střevním cizopasníkům. Je určen k léčbě napadení jedním nebo několika ze jmenovaných cizopasníků: roup dětský (Enterobius vermicularis); tenkohlavec bičíkový (Trichuris trichiura); škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides); měchovci (Ancylostoma duodenale, Necator americanus); hádě střevní (Strongyloides stercoralis); tasemnice (Taenia spp.). Tento lék je na našem trhu dostupný na lékařský předpis.
Zentel
Zentel - Albendazol (albendazol) je účinný na celou řadu parazitů, nejčastěji se používá na tyto parazity: škrkavky, tenkohlavec lidský, roupy, měchovci, hádě střevní, motolice, ale je účinný i na tasemnice. Na našem trhu není dostupný.
Cesol
Cesol praziquantel je poměrně silný lék, který je na parazity velice účinný, zároveň je však nesmyslně drahý. Cesol je lék na bázi praziquantelu. Na našem trhu není dostupný.
Yomesan
Yomesan je lék na bázi niklosamidu. Na našem trhu není dostupný.
Autor: © svevi
Foto: © Vook