Příčina
Pásový opar je infekční kožní onemocnění vyvolané herpetickým virem Varicella zoster, který způsobuje rovněž plané neštovice. Virus zůstává ukryt v těle po vyléčení planých neštovic, „spí“ v některém senzitivním gangliu. Příčinou aktivace viru bývá především snížení imunity organismu, podávání kortikosteroidů či imunosupresiv, námaha či nedostatečná výživa a podobně. Onemocnění postihuje nejčastěji osoby nad 50 let věku a častěji ženy. Projevuje se výsevem puchýřků v oblasti kůže, která je inervována daným senzitivním nervem. Vyrážku často provází bolest (neuralgie). Objevuje se nejčastěji v oblasti břicha, hrudníku, zad, ale může se vyskytnout i na jiných místech.
Příznaky
Pro pásový opar je typické, že se nejdříve projeví palčivými bolestmi v oblasti krku, ramen a trupu. Po několika dnech se na části těla objeví puchýřky naplněné tekutinou, seskupené do tvaru pásku. Napadená místa červenají, bobtnají a stanou se citlivými na dotek. Po jednom až dvou týdnech puchýřky pomalu splasknou a vytvoří se na nich strupy. Puchýřky by se neměly rozškrabávat, protože by potom po nich zůstaly jizvy. Bolesti většinou zmizí spolu s vyrážkou na pokožce nebo krátce poté. Ve výjimečných případech a především u starších lidí mohou ale bolesti trvat další měsíce a roky a mohou být trýznivé. Včasná léčba onemocnění může předejít bolestem. Užívají se antivirotika, analgetika, antibakteriální masti a často i antidepresiva.
U nakažených pacientů probíhá onemocnění zpravidla sice nepříjemně, ale neškodně. Někdy se vytvoří pásový opar na obličeji, což je označováno za takzvanou obličejovou růži, a může vést k ochrnutí obličejových nervů. V případě, že jsou postiženy také oči, vzniká riziko, že budou zasaženy spojivky a rohovky očí a může dojít až k úplnému oslepnutí. Pásový opar se může vyskytnout také na krku, na zádech nebo i jako vnitřní pásový opar. Průběh onemocnění se různí dle lokalizace onemocnění.
Pásový opar se nejčastěji objevuje po 50. roce věku. U dětí se vyskytuje častěji při prodělání planých neštovic do 1 roku věku. Opakované pásové opary svědčí o pravděpodobném oslabení obranyschopnosti organismu, například HIV infekcí.
Fotografie
Tento obrázek ukazuje popsané příznaky pásového oparu.
Je pásový opar nakažlivý?
Nemocní pásovým oparem jsou infekční pro své okolí v době výsevu puchýřků. Doporučuje se časté mytí a dezinfekce rukou, postižená místa neškrábat a překrýt, aby nedošlo k přenosu.
Pásový opar se objeví vždy podél nějakého nervu, protože viry v těle přežívají právě v oblastech nervů. Mezi častá místa výskytu patří hrudník a břicho. Ložisko může být různě velké od jednoho do deseti centimetrů v průměru. Jedná se o nahromaděné puchýřky, které většinou výrazně bolí. Právě bolest je to, co odlišuje projevy pásového oparu třeba od alergické reakce, která spíše svědí. Onemocnění doprovází zvýšená teplota a obvykle se ložisko do týdne zahojí. Problém může nastat v případě, že si pacient místo rozškrábe, pak je tu samozřejmě riziko infekce.
Jak je to u dětí
Herpetický virus Varicella zoster, který je původcem pásového oparu, rovněž způsobuje plané neštovice.
Plané neštovice (latinsky Varicella) jsou virové infekční onemocnění typické pro dětský věk. Původcem je virus Varicella zoster (HHV-3) z čeledi Herpesviridae, jehož výhradním hostitelem je člověk. Virus se přenáší kapénkami při přímém kontaktu s nemocným a charakteristickým projevem této infekce je vyrážka provázená horečkou. Plané neštovice mají obvykle mírný průběh a do dvou týdnů dochází ke spontánnímu vyhojení. Virus poté zůstává ukryt v některém senzitivním gangliu a při jeho reaktivaci vzniká takzvaný pásový opar. Primoinfekce u adolescentů a dospělých mívají těžší průběh. Nákaza je nebezpečná pro těhotné, zejména v pokročilém stupni těhotenství.
Plané neštovice jsou v České republice nejčastějším infekčním onemocněním. Planými neštovicemi nejčastěji onemocní děti od 3 do 10 let věku, později už má většina lidí protilátky, i když onemocnět může v podstatě kdokoliv. Epidemie planých neštovic se vyskytují nejčastěji v zimě a brzy zjara, a to obvykle ve dvou až čtyřletých cyklech, kdy doroste nová generace vnímavých dětí. Nemoc se šíří velmi snadno, virus se uvolňuje v sekretu neštoviček a je také v dýchacích cestách, šíří se tedy vzduchem. Po kontaktu s infikovanou osobou v uzavřeném prostoru onemocní až 90 % lidí (pokud nemají protilátky). Jedinci s planými neštovicemi jsou nakažliví pravděpodobně jeden nebo dva dny před výsevem vyrážky a až šest dní po prvním výskytu. Infekce se přenáší kapénkami, vznikajícími při mluvení, kašli nebo kýchání, z nakaženého člověka na vnímavé jedince v okolí (údajně až na vzdálenost 10 metrů).
Inkubační doba
Inkubační doba planých neštovic je 14 až 23 dní, tedy průměrně 14 dní. Poté se mohou objevit první nespecifické příznaky, takzvané prodromy, které ohlašují příchod onemocnění. U malých dětí obvykle nejsou, jsou výraznější u dětí starších 10 let a u dospělých mohou být i závažnější. Je pravděpodobné, že za závažnějším průběhem u starších pacientů stojí vyšší infekční dávka. Zatímco mladší děti se většinou nakazí rychlým kontaktem (návštěva, školka, jesle), starší pacienti (sourozenci, rodiče) se nakazí od člena rodiny, který infekci přinesl. Příznaky zahrnují horečku, zimnici, žaludeční potíže nebo průjem, svědění nebo bolest kůže v místech, kde se později objeví vyrážka.
Prodromální příznaky předcházejí příznaky klinické o 3 až 4 dny. Bolesti hlavy a horečka každopádně ohlásí příchod neštovic zhruba za 24 až 36 hodin před výskytem první neštovičky – a v této chvíli začíná být pacient infekční. Pro plané neštovice je typická vyrážka, svědivé puchýřky vznikající z 2 až 3 mm velkých skvrnek, které se po několika dnech stávají puchýřky vyplněnými čirou tekutinou, která později přechází do mléčné. Puchýřky jsou 3 až 6 mm velké, během 6 až 8 hodin z nich vznikají krusty. Vyrážka typicky začíná na hlavě, odkud se postupně šíří přes trup na končetiny. Vyrážka se může vyskytnout také na sliznici nosohltanu, na sliznici horních cest dýchacích, v konečníku nebo v pochvě, nebo na očních víčkách. Výsevy puchýřků se objevují ve vlnách s intervalem 3 až 5 dní, proto je charakteristický současný výskyt různých stadií vyrážky – některé puchýřky mohou být už téměř zhojené a jiné se teprve vytváří. Akutní fáze onemocnění trvá obvykle 4 až 7 dní, do 20 dní se pak zahojí kožní projevy. Teprve po vytvoření krust na všech neštovičkách přestává být pacient infekční.
Virus prostupuje rovněž placentou, je tedy možná infekce plodu, která může vést k těžkým vrozeným defektům. U novorozenců se mohou plané neštovice rozvinout v progresivní varicellu s postižením různých orgánů včetně CNS.
Plané neštovice se zhojí i bez léčby, proto stačí tlumit projevy onemocnění. Plané neštovice jsou způsobené virem, nejsou tudíž léčitelné antibiotiky. Dle nejnovějších poznatků se puchýřky neošetřují, kůže v místě výsevu se nechává volně dýchat, čímž se urychlí proces hojení. Masti a pudry aplikované na postižená místa nejsou vhodné, jelikož se puchýřky ucpou a hojení se zastaví. Je nutné vyvarovat se podání kyseliny acetylsalicylové, která může u dětí vyvolat závažný Reyův syndrom. Proti svědění je možné podávat perorálně antihistaminika v kapkách.
Riziko
Po vyléčení planých neštovic zůstává virus ukryt v těle a „spí“ v některém senzitivním gangliu. Příčinou aktivace viru bývá především snížení imunity organismu, podávání kortikosteroidů či imunosupresiv, námaha, stres, nedostatečná výživa a podobně.
Rozdíl mezi neštovicemi a pásovým oparem je v tom, že pásový opar je bolestivá vyrážka, která je způsobená stejným virem jako plané neštovice. Na rozdíl od neštovic se ale vyskytuje na jednom místě, například tvoří pruh na jedné straně hrudníku.
Inkubační doba
V případě pásového oparu je inkubační doba sedm až čtrnáct dní. Nakažlivý je jedinec ještě před výsevem puchýřků a maximálně asi pět dní po jejich objevení. Infekčnost pásového oparu vzbuzuje obvykle nepřiměřený strach, ve skutečnosti je ale minimální, na rozdíl od neštovic, jimiž jedno dítě spolehlivě nakazí celou školku. Zatímco neštovice jsou nakažlivé extrémně a v nemocnicích jsou důvodem umístění do karantény, u pásového oparu je k nakažení třeba styk kůže na kůži a ještě by potenciální nakažený musel mít nějakou oděrku, aby byla cesta k nemoci otevřená. Při dodržování běžných hygienických pravidel se tedy bát nemusíte.
Jak dlouho trvá léčba
Léčba pásového oparu bez komplikací trvá 5 až 7 dní. Léčba je symptomatická a podávají se obvykle protizánětlivé, analgetické a virostatické preparáty. Antibiotika jsou podávána jen u starších nebo oslabených lidí, a to jako prevence sekundární bakteriální infekce. Virostatika se podávají buď v tabletkách, nebo v infuzích (nitrožilně). Nejčastěji se používají virostatika s účinnou látkou aciclovir (Zovirax, Herpesin, Provirsan), jinou možností je látka valaciclovir (Valtrex).
K dispozici je očkovací látka proti viru VZV, která chrání před infekcí planými neštovicemi a pravděpodobně také před pozdějším vznikem pásového oparu. Očkování se doporučuje jednou dávkou zejména osobám nad 50 let věku, které prodělaly onemocnění planými neštovicemi.
Autor: © Mgr. Světluše Vinšová
Foto: © Torso