Básně pro zesnulou maminku
Před pohřbem maminky je důležité vytvořit parte a v něm uvést báseň k rozloučení s maminkou.
Pro Vás, mé milé děti, život jsem dožila,
do chvíle poslední na Vás jsem myslela.
~
Největší láska na světě zhasíná,
když oko matčino navždy se zavírá.
~
Odešlas drahá maminko
bez slůvka rozloučeni,
tak náhle, že těžko k uvěření.
~
Maminky neumírají jenom usínají,
aby se každého jitra probudily
v myšlenkách svých dětí.
~
Umlkla ústa matčina,
přestaly rty se smát,
budeme drahá maminko,
na Tebe vzpomínat.
~
Naše nitro bolem pláče
v smutné chvíli tiše lká,
víc již není mezi námі,
drahá naše maminka...
~
Nic pro sebe jsi nežádala,
vše jen pro své děti, rodinu.
Své zlaté srdce celé jsi nám dala,
věčný klid bud' Ti v odměnu.
~
Bolestně klesly ruce znavené,
životem těžkým tvrdě zkoušené.
Umlkla ústa maminky drahé,
dotlouklo mateřské srdce její zlaté.
~
Tvé zlaté srdce, maminko,
zůstane vždycky s námi,
bude nám žehnat na cestu,
po které půjdeme saті.
~
Za laskavé srdce mateřské
na světě náhrady není,
a proto je tolik bolestné
s maminkou rozloučeni.
~
Maminko naše milá,
vždyť ty jsi pro nás jenom žila.
Nyní Bůh si tě k sobě vzal,
by ukázal ti cestu dál.
~
Jak sluneční jas a hvězdy svit,
tak čistá Tvá duše, maminko byla,
za Tvoji lásku přejeme Ti boží klid,
ve chvíli, kdy jsi nás opustila....
~
Za Tvoji lásku, maminko naše zlatá,
za všechny Tvoje velké oběti,
Bud' štědrou k Tobě ruka svatá,
to poslední je vroucí přání od dětí.
~
Zhasly oči plné lásky
naší drahé maminky,
nezhasnou však nikdy na ni
v srdcích naše vzpomínky.
~
Dotlouklo srdce drahé maminky,
odešlo na věčnost spát.
Maminko zlatá, zůstaneš s námi
ve věčných vzpomínkách.
~
Kdo splatí maminko, náš velký dluh,
kéž klidný spánek Vám dopřeje Bůh.
Pro nás jste trpěla, pro nás jste žila,
za vše Vám děkujeme, maminko naše milá.
Smuteční básně pro tatínky
Před pohřbem tatínka se vytvoří parte s oznámením o úmrtí a uvede se smuteční verš, kde se vzdá hold a úcta tatínkovi.
Za Tvoji lásku, tatínku náš drahý,
za Tvoje velké oběti,
buď štědrou k Tobě ruka Boží svatá,
toť poslední přání od manželky a od dětí.
~
Přestalo srdíčko tlouci,
přestala ústa se smát,
budeme, tatínku drahý,
stále na Tebe vzpomínat.
~
Jak tiše žil, tak tiše odešel,
skromný ve svém životě,
velký ve své lásce a dobrotě.
~
...a já měl život tolik rád.
~
Nevíme dne ani hodiny...
~
Drahý tatínku,
jen jednou v životě jsi nás zarmoutil,
a to bylo v té chvíli,
kdy jsi nás navždy opustil.
~
Nezemřel... spí,
má-li sen, je krásný,
zdá se mu o těch,
které miloval a kteří milovali jeho.
~
Odcházíš tatínku,
neznámo kam.
Jen vzpomínky na Tebe
zůstanou nám.
~
...žít je tak složité a umřít je tak prosté. O. Scheinpflugová
~
Kdo byl milován, nebude nikdy zapomenut.
~
Dotlouklo srdce otcovo, uhasl oka svit. Budiž Ti, tatínku, za všechno vřelý dík.
~
Až tady nebudu, zmizí jak sen,
co jsem si ponechal pro sebe jen.
Až tady nebudu, žít bude dál v druhých,
co jsem jim v životě dal.
~
Odešel's drahý,
bez slůvka rozloučení,
tak náhle – že těžko k uvěření.
~
„Žil jsem, abyste vy žili...”
~
Daleká cesto má, marné volání...
~
Naše srdce bolem pláče,
v smutné chvíli tiše lká,
víc již není mezi námi,
drahá duše tatínka.
~
Úsměv měl na rtech, dobrotu v srdci, lásku v duši...
~
Očím jsi odešel, v srdcích jsi zůstal.
~
Kdo v srdci žije, neumírá. F. Hrubín
~
Není bolest, jako bolest má.
Smuteční verše na parte
Někdy se na parta může hodit verš pro člověka, který nemá děti a nelze použít smuteční báseň pro maminku a nebo tatínka. Proto je zde uveden seznam univerzálních básní na parte.
Ty prosté věci, jež jsem miloval,
toužil jsem míti věrně kolem sebe.
A byl to ráj a já se o ně bál
a věděl jsem, že tratím v nich kus nebe
Okno mi řeklo: Jen se rozhlédni,
až odejdeš, už cizí budu tobě.
Kyvadlo řeklo: Jdi, je k poledni.
A křížek na zdi: Sejdeme se v hrobě.
~
Odcházím tam, kam všechna pokolení přede mnou.
A lesy budou šumět dál a květy budou kvést.
~
Po krátkých cestách chodili jsme spolu, na dalekou odešel jsi sám.
~
Co vděkem za lásku a péči Tvou Ti můžem dát - hrst krásných květů naposled, a pak jen vzpomínat...
~
Nezemřela jsem, neboť vím, že budu stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
~
V tento den loučení přejte mi štěstí. Neplačte o mne, již sladce spím, život byl stejně bolem mým.
~
Já půjdu tam, kam všechna pokolení odešla.
A lesy budou stále v slunci snít
a vody dřímat v lesku bílých hvězd.
Julius Zeyer
~
Dozněl tlumený akord života,
ztichla jeho tichounká píseň,
mlha studená padá do polí
a nám do srdcí bolestná tíseň.
~
Přestalo tlouci srdce Tvé znavené,
nebylo z oceli, nebylo z kamene.
Bolesti znaveno přestalo bít,
nebylo léku, jímž mohlo by žít.
~
Jen jediné srdce na světě jsme měli,
jež dovedlo nás milovat,
kdybychom láskou vzbudit je chtěli,
neozve se nám vícekrát.
Utichlo, umlklo, šlo již spát...
~
Pohasly její milé oči,
klesly upracované ruce,
ztichlo zlaté srdce,
odešla tam,
odkud není návratu.
~
Neplačte drazí,
že odcházím spát,
jak pokynul mi osud.
Ve věčné noci bude se mi zdát,
že žiji s vámi dosud.
~
Jak těžko žít,
když v těle síla není,
jak těžko umírat,
když se chce tolik,
ach tolik žít.
~
Klesla ruka, která tak ráda pracovala,
zmlkla ústa, která slovy hladívala,
a oči, které se tak mile dívaly,
se navždy zavřely.
~
Kdo Tě znal, ten zná naši bolest,
ten ví, co jsme v Tobě ztratili.
V našem srdci žiješ věčně dále –
spi sladce, vždyť se opět shledáme.
~
Přátelé s vámi se loučím,
odcházím,
neb hodina má již dozněla,
života svíce zhasla...
~
Neplačte, že jsem odešla,
ten klid a mír mi přejte,
jen v srdcích věčnou vzpomínku
si na mne zachovejte.
~
Odcházím za světlem...
kde v dálce splynu s ním.
Těm, které miluji, na cestu posvítím.
~
Posílám pozdrav poslední...
všem, kdo měl mne rád,
mně se víc nerozední,
já budu spát.
~
Spi tiše tichounce,
dnes dosnilas život bludný sen
a cestou bolesti odešlas tam,
kde mír a láska jen.
~
Žádná smrt není zlá, předchází-li jí život dobrý.
Kramerius
~
Dejte mi, chlapci, trochu hlíny,
chtěl bych si s vámi stavět hráz
a nedívat se na hodiny
a neslyšet, jak míjí čas.
A brouzdati se chladnou strouhou,
vždyť ruce, nohy nezebou.
A život, cestu krásnou, dlouhou,
teprve míti před sebou.
~
Až přijde den a budu spát,
přijď na můj hrob se podívat,
jen podívat a neplač moc,
kdo usnul, spí každý rád,
a svatá je ta tichá noc,
když přejde den...
Julius Zeyer
~
Rozkvetl v háji mladý květ,
však krutý mráz jej zlomil v ráz,
osude zlý, proč jsi jej srazil,
když chtěl kvést,
proč zničil's mu mladý věk.
~
Jen Boží láska splatí Tobě tu obětavou, věrnou lásku k nám,
až věčný klid Ti bude dopřán v tichém hrobě a ve vzpomínkách vděčných
budeš námi stále milován...
~
Pán života a smrti pokynul a já jdu.
~
Neplačte již moji drazí,
že mne není víc,
až i vás Bůh povolá,
přijdu já vám vstříc.
~
Kdo žil v srdcích těch,
jež opustil, ten nezemřel.
Proto neplačte pro mne,
když odcházím.
J. V. Sládek
~
V životě poznal jen práci
a náhle odešel nám všem,
kteří jsme jej rádi měli,
aniž by jeho rty
poslední sbohem nám daly.
~
Pro naše blaho v domově jsi všechnu lásku svoji dala,
na níž jen v bolu budem vzpomínat,
když Boží láska Tvou duši na věčnost si vzala.
~
Bůh povolal Tě v nebes chrám, bys ušel světa útrapám.
~
„Jest čas zrození a čas umírání...”
~
Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého.
Co těžké je, co zlé je,
to umírání je.
J. Wolker
~
Zahučaly hory, zahučaly lesy –
kam jste se poděly moje mladé časy.
A až přijde čas, stromy rozkvetou zas –
ale já nepřijdu již nikdy mezi vás...
~
I kdybych měl projít údolím stínu smrti,
nebudu se bát, neboť Ty, Bože můj, se mnou jsi.
~
Hospodin je můj pastýř, já nebudu míti nedostatku...
Žalm 2.3.1
~
Buď vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi...
~
Tak krátce šel jsem s vámi,
hle, tu cesta se dělí,
a ptáci nad hlavami mi píseň nedopěli.
J. Wolker
~
Neplačte mnoho nade mnou,
ať mohu klidně spát.
Bůh pokynul, já za ním jdu, muselo se tak stát.
~
V náruči Boží, odkud jsme vyšli,
večer se všichni sejdeme zas.
J. V. Sládek
~
Koho nejvíce jsem miloval, Bůh ji odvolal. Buď vůle Tvá...
~
Buď vůle Tvά...
Kramerius