Příčiny syfilisu
Původcem onemocnění je bakterie Treponema pallidum. K přenosu obvykle dochází při vaginálním, análním nebo orálním pohlavním styku s nakaženou osobou. Bakterie vstupují do organismu drobnými rankami na sliznicích pohlavních orgánů, konečníku nebo úst. Dalším způsobem nákazy je přenos infekce z nemocné matky na plod. Vzniká tak vrozená syfilida, která má jiné projevy než získaná. Po vstupu do organismu se Treponemy dostávají lymfatickými cestami do uzlin a poté do krevního oběhu. Krevním řečištěm se dále šíří do orgánů vzdálených od místa vstupu infekce.
Jak vypadá syfilis
Onemocnění probíhá v několika na sebe navazujících stadiích. Přibližně 3 týdny od nákazy se v okolí místa vstupu infekce (nejčastěji na pohlavních orgánech) objeví tvrdý nebolestivý hrbolek, který se rychle mění ve vřed. Současně s jeho vznikem zduří lymfatické uzliny v tříslech. Ani vřed obvykle nebolí a do několika týdnů sám, i bez léčby, zmizí. Stadium tvrdého vředu se označuje jako primární.
Projevy druhého stadia se objevují zhruba za dalších 6 až 12 týdnů. Po celou předchozí dobu se bakterie nepozorovaně šířily po těle a množily se. Svoji přítomnost mohou oznámit celou řadou různých projevů. K typickým příznakům patří zduření lymfatických uzlin a červená kožní vyrážka postihující celé tělo i končetiny včetně dlaní a plosek nohou. V kožních záhybech mohou vznikat rozpadlé vřídky – kondylomata. Ke kožním projevům se přidávají celkové příznaky v podobě bolesti hlavy a horečky. Po několika měsících obtíže opět samy vymizí. U části nemocných však již ve druhém stadiu dochází k postižení jater, ledvin, mozkových plen, očí, kostí nebo kloubů. Druhé stadium představuje nejvyšší riziko přenosu infekce na další osobu.
Třetí stadium syfilidy nastupuje po několika měsících nebo dokonce letech od posledních obtíží. Charakterizuje ho vznik takzvaných gummat. Jsou to tvrdé hrbolky v kůži a ve sliznicích. Tato ložiska zánětu se mohou rozpadat a vředovatět. Kromě viditelných míst se mohou gummata vyskytovat i v kostech a tělesných orgánech. K nejzávažnějším projevům pokročilé syfilidy patří postižení nervového a kardiovaskulárního systému.
Vrozená syfilida se projevuje poruchou vývoje zubů, lebky a kostí. Kromě znetvořeného obličeje je nápadným znakem zvětšení jater a sleziny, vyrážka a krvácení do kůže. Při postižení nervového systému trpí nemocné děti slepotou a hluchotou. Napadené kosti výrazně bolí a neumožňují pohyb.
Jak poznám syfilis
Diagnóza nemoci se potvrzuje buďto pomocí sérologického vyšetření krve nebo mozkomíšního moku (dříve i takzvaným BWR testem – v současné době již považován za zastaralý), a to v kterékoli fázi choroby (v řadě rozvinutých zemí prakticky výhradní způsob diagnostikování), nebo pomocí mikroskopického nálezu původce (v I. a II. fázi choroby, odběr vzorku se provádí z prvotního vředu nebo bílého enantému v ústech). Prvním krokem při vyšetření je získání podrobné anamnézy se zaměřením na časový vývoj obtíží nemocného. Důležitý je údaj o rizikovém chování (střídání partnerů, nechráněný pohlavní styk) v minulosti. Přitom je nutné si uvědomit, že díky pozdnímu nástupu projevů třetího stadia mohlo k infekci dojít i před několika lety. Následuje fyzické vyšetření s určením rozsahu postižení. Přítomnost bakterií lze přímo zjistit pomocí mikroskopu. Vyšetřuje se stěr z kožních vředů. Treponemy ale nemusí být tímto způsobem zachytitelné. Také jejich laboratorní kultivace je obtížná. Suverénní diagnostickou metodou pro syfilidu je proto průkaz protilátek vůči treponemám v krvi nemocného. Postižení srdce nebo nervového systému prokáže některá ze zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT, MR) a neurologické vyšetření.
Léčba syfilisu
V současné době je lues (syfilis) léčena na dermatovenerologickém oddělení, kde jsou po potvrzené diagnóze aplikována antibiotika, obvykle penicilin, v případě penicilinové alergie se využívá tetracyklin. Pacienti léčení na syfilidu by se měli zdržet pohlavního styku. Jejich sexuální partneři by měli být testováni, a pokud je to nutné, tak i léčeni. Délka léčby se liší podle délky trvání choroby. Antibiotika se obvykle užívají po dobu dvou až tří týdnů. Současně s nemocným musí být vyšetřeni a přeléčeni i všichni jeho sexuální partneři. Léčbu vždy předepisuje a řídí pouze lékař. Pokud není syfilis léčena, může způsobit vážné a trvalé problémy, jako je demence, slepota nebo smrt.
Co způsobuje neléčený syfilis
V současnosti lze syfilis pomocí antibiotik dobře léčit. Nutnou podmínkou úspěchu je ale včasná diagnóza a zahájení odpovídající terapie. Neléčená infekce může způsobit nevratné poškození mozku, nervů, kostí, kloubů a tělesných orgánů. V nejtěžších případech způsobuje úmrtí nemocného. K postižení nervového systému dochází pomalu. Po několika letech se objeví porucha citlivosti a nervových reflexů. Současně se mění osobnost nemocného. Je možné u něj pozorovat maniodepresivní chování s postupným rozvojem syfilitické demence. Konečným stadiem syfilitického poškození nervového systému je takzvaný tabes dorsalis. Nemocný ztrácí citlivost na bolest, má těkavé pohyby, trpí poruchou chůze a samovolným unikáním stolice a moči. Postižení kardiovaskulárního systému se projeví zánětem srdce, vznikem výdutí aorty a nedomykavostí aortální chlopně. Nemocný je tak ohrožen na životě vykrvácením při prasknutí výduti nebo rozvojem infarktu přetěžovaného srdce.
Prevence
Nejúčinnějším bojem proti syfilidě je prevence, která spočívá v zodpovědném sexuálním chování. Hlavní podmínkou je omezení počtu sexuálních partnerů. Riziko získání pohlavní choroby narůstá geometricky s počtem milostných dobrodružství. Jediným spolehlivým prostředkem k zabránění přenosu je kondom. Rozhodně by jej měli používat všichni, kteří nemají stálého sexuálního partnera. Neléčená syfilis může vést k nevratnému poškození srdce a nervového systému. V nejtěžších případech končí úmrtím nemocného. Při jakýchkoli pochybnostech nebo přímém podezření na infekci je vhodné bez otálení navštívit lékaře.
Autor: © Jakub Vinš
Foto: © Sarah