Jak se pozná trombóza v noze
Žilní trombóza dolní končetiny se projevuje omezeným odtokem krve k srdci, krev se hromadí v žilním systému. Plazma z žíly při stagnaci krve uniká přes žilní stěnu do tkáně a způsobuje otok, což jsou klasické příznaky trombózy žil. Tkáň reaguje na přítomnost tekutiny zánětlivou reakcí, proto je kůže nad postiženým úsekem žíly teplá, zarudlá a končetina bolí. Pokud je postižen jen malý úsek například na lýtku a žíla není uzavřena zcela, projeví se problém třeba jen pnutím v dané oblasti. Trombus však může žílu uzavřít. Pak příznaky zesilují, pokožka nad postiženým místem nabývá modrofialové barvy a je teplá.
Hluboká žilní trombóza
Hluboká trombóza (flebotrombóza) žil dolních končetin je velmi častý problém mnoha žen. Je to onemocnění nepříjemné jak svými projevy, tak i svými komplikacemi, z nichž životu nebezpečná je zejména obávaná plicní embolie.
Krev z dolních končetin odtéká prostřednictvím dvou žilních systémů. Zásadní je hluboký systém, kromě toho je zde ještě systém žil povrchový – oba systémy jsou propojené takzvanými perforátory. Tyto perforátory jsou žíly schopné vést krev jednosměrně z hlubokého systému do povrchového. Žíly na dolní končetině jsou vybaveny speciálními chlopněmi. Za normálních okolností pohyb svalů dolních končetin vytlačuje krev směrem k trupu a jednosměrné chlopně brání jejímu navracení zpět, a navíc také zabraňují toku krve z povrchového systému do žilního. Při nahromadění dostatečného množství rizikových faktorů začnou v hlubokém systému vznikat krevní sraženiny a trombóza žil dolních končetin je na světě. Klasickými rizikovými faktory vzniku krevních sraženin v hlubokých tepnách jsou dlouhodobá nehybnost dolních končetin, obezita, těhotenství, stavy po velkých chirurgických výkonech, antikoncepce, Leidenská mutace, hyperhomocysteinémie a další podobné poruchy srážlivosti, poruchy chlopenního aparátu dolních končetin při chronické žilní nedostatečnosti a mnohé další.
Příznaky
Postižená končetina je oteklá, bolestivá, má nafialovělou barvu. Postižený člověk typicky cítí bolest končetiny v lýtku, která se zhoršuje při pohmatu a při chůzi. Jsou-li na dané končetině přítomné větší křečové žíly, pak se mohou rozšířit a bývají naplněné krví. Někdy může být prvním příznakem až komplikace trombózy žil dolní končetiny známá jako plicní embolie.
Jak postupovat
Vždy je nutné zhodnocení klinických příznaků. Pokud lékař pojme podezření na trombózu dolních končetin, aplikuje doporučený postup tak, že indikuje ultrazvukové vyšetření nohou, které umožní vidět celý žilní systém a nalézt případné sraženiny. Pomocným vyšetřením může být odběr krve se stanovením takzvaných D-dimerů, které u trombózy bývají pravidelně zvýšené. Kombinace negativního ultrazvuku a negativních D-dimerů diagnózu trombózy v podstatě vylučují.
Léčba
V akutní fázi je cílem léčby hluboké žilní trombózy zástava růstu sraženiny, její rozpuštění a prevence vzniku plicní embolie. Následná antikoagulační léčba snižuje riziko návratu trombózy. Trombóza se většinou léčí konzervativně léky na ředění krve, invazivní léčba je vhodná pro mladší pacienty a závažnější trombózy. Podávají se protisrážlivé léky, jako jsou tradiční nízkomolekulární hepariny a Warfarin. Z nových léků na ředění krve v léčbě trombózy se používají preparáty Pradaxa, Xarelto a Eliquis, které se označují jako nová antikoagulancia (NOAC). Doplňkovými léky jsou klasické léky na nemoci žil, jako jsou Glyvenol, Detralex, Anavenol, Cyclo 3 fort a podobně.
Nezbytnou a velmi důležitou součástí terapie je bandáž dolní končetiny. Používají se k ní pružná obinadla nebo kompresní punčochy. Důsledná bandáž usnadňuje návrat žilní krve k srdci, brání stagnaci krve, čímž urychluje obnovení průchodnosti žíly a brání rozvoji posttrombotického syndromu. V závislosti na lokalizaci trombózy je volena výška komprese, která musí být vždy 10 až 20 cm nad trombózou. Pokud tedy máte trombózu ve stehenní žíle, musíte si nohu bandážovat až do třísla. Když totiž bandáž sahá pouze do místa trombózy nebo i pod ní, dochází ke stagnaci krve, která podporuje obnovení trombózy. Ideální je dolní končetiny bandážovat trvale i po ukončení antikoagulační léčby, zvláště pokud u vás vznikl posttrombotický syndrom a končetiny vám pravidelně otékají.
Délka léčby je závislá na rozsahu sraženiny. Klid na lůžku se doporučuje pouze prvních 24 hodin a než se nasadí antikoagulační léčba, aby se snížilo riziko, že se sraženina utrhne a způsobí plicní embolii. Dále je vhodná nenáročná chůze s postupným obnovením běžného denního režimu. Také se doporučuje omezení dlouhého stání a sezení. Při delším sezení si nohy podkládejte. Pijte dostatek tekutin.
Antikoagulační léčba
Antikoagulační léčba slouží k ředění krve, které brání obnovení vzniku trombózy. Organismus má pak vlastní mechanismy vedoucí k rozpuštění sraženiny. Nejprve se k ředění krve používají nízkomolekulární hepariny, například Clexane, Zibor nebo Fraxiparine, které se aplikují subkutánně do kožní řasy nejlépe na břiše jednou nebo dvakrát denně. Je nutné je píchat ve stejnou denní dobu, aby byla krev neustále zředěná. Současně nebo od druhého dne léčby se pak podávají takzvaná perorální antikoagulancia, tablety na ředění krve. Nejčastěji se používá Warfarin nebo Lawarin. Úskalím tohoto léku je, že se musí nastavit určitá hladina, aby optimálně fungoval, a ta se pak musí pravidelně kontrolovat. Navíc je tato hladina individuální u každého člověka. To znamená, že někomu stačí jedna tableta denně, jiný musí brát jeden a půl tablety. Stupeň naředění krve se kontroluje krevními odběry (INR). Ideální je udržovat hladinu INR mezi 2,0–3,0. Jakmile je alespoň dva dny účinná hladina INR, je možné nízkomolekulární heparin vysadit. Dále se užívají pouze tablety. Jestliže je INR vyšší než 3,0, krev je hodně naředěná a stoupá riziko nežádoucích krvácivých komplikací. Působení Warfarinu také ovlivňují některé léky – nesteroidní analgetika proti bolesti jako Ibuprofen, Ibalgin, Veral, Diclofenak, Acylpyrin – proto se nesmí používat. Rovněž některé potraviny mohou ovlivnit hladinu INR, zvláště pak zelí, kapusta, papriky a mnoho dalších. Dříve se tedy při užívání Warfarinu dodržovala přísná dieta, dnes se doporučuje jíst pravidelně určité množství zeleniny, na které je člověk zvyklý, a vyhýbat se nějakým excesům. Podle toho se následně nastaví potřebná dávka Warfarinu.
Do léčebné praxe se zavadí nové antikoagulační léky Pradaxa nebo Xarelto, které fungují na jiném principu než Warfarin. Užívají se 1–2x denně. Při jejich užívání není nutné kontrolovat INR, nemusí se aplikovat nízkomolekulární heparin, než nastoupí účinek, a mají nižší riziko krvácivých komplikací. Jejich nevýhodou jsou určitá kritéria k tomu, aby je mohl lékař nasadit, a dále doplatky.
Délka podávání antikoagulační léčby závisí na příčině trombózy, zda faktor vzniku již pominul, nebo ještě působí. Obvyklá léčba trvá 6–12 měsíců. Minimální doba antikoagulace u sekundární trombózy způsobené imobilizací například po operaci či při sádrové fixaci končetiny je 3 měsíce. Pokud je příčina neznámá, jedná se o takzvanou idiopatickou trombózu, která vyžaduje 6–12měsíční antikoagulaci. Léčba se prodlužuje u opakovaných trombóz, při onkologické léčbě nebo u komplikací v podobě plicní embolie. Osoby s vrozenou trombofilií bývají antikoagulovány alespoň 12 měsíců, někdy i trvale. Trvalou antikoagulaci rovněž vyžadují osoby s opakovanými flebotrombózami či plicními emboliemi.
Lokální trombolýza
Lokální trombolytická léčba spočívá v aplikaci látky rozpouštějící sraženinu přímo do místa vzniku cestou podkolenní žíly. Nejčastěji podávanou účinnou látkou je altepláza. Ta dokáže oproti konzervativní antikoagulační léčbě trombus účinněji rozpustit, ale léčba je rizikovější kvůli četným krvácivým komplikacím. Lokální trombolýza je určena pro rozsáhlé trombózy pánevních nebo podklíčkových žil mladších pacientů.
Chirurgická léčba
Chirurgická léčba je vyhrazena pro nemocné s rozsáhlou čerstvou trombózou, jestliže je kontraindikována lokální trombolýza nebo antikoagulační léčba. Krevní sraženina se odstraňuje pomocí speciálního katetru.
Kavální filtry
Kavální filtry jsou kovové struktury, které se dočasně nebo trvale umísťují do dolní duté žíly, kde představují mechanickou překážku pro průnik sraženiny do plic. Uplatňují se při vysokém riziku plicní embolie, když není možno podávat antikoagulační léčbu.
Po odléčení akutního stavu je nutné se chránit před rizikovými faktory, pokud to lze. To znamená vyhýbat se dlouhému stání, pravidelně cvičit s dolními končetinami a posilovat tak svalovou pumpu umožňující tok krve, při předepisování antikoncepce by pacientka měla lékaři oznámit jakýkoliv výskyt trombóz v rodině, po větších operacích se stahují nohy pacientů bandážemi a provádí se rehabilitace. Prevenci lze v některých situacích provádět i dlouhodobým podáváním určitých léků proti srážení krve.
Trombóza po operaci
U pacientů pobývajících v nemocnici se zvyšuje riziko vzniku krevních sraženin, protože ke vzniku hluboké žilní trombózy dochází nejčastěji v situacích, kdy nejste zdrávi nebo nevyvíjíte stejnou pohybovou aktivitu, jako když jste v domácím prostředí. Míra rizika vzniku hluboké žilní trombózy závisí také na léčbě, které se pacient podrobil. Vyšší riziko vzniku hluboké žilní trombózy mají pacienti:
- po operacích trvajících déle než 90 minut, respektive déle než 60 minut, pokud se jedná o operace dolních končetin, kyčelního kloubu nebo břicha;
- po operacích kvůli zánětlivému onemocnění, včetně břicha (například zánět slepého střeva);
- upoutaní na lůžko nebo pacienti, kteří se nemohou pohybovat, anebo poslední tři či více dnů strávili většinu času ležením v posteli nebo sezením;
- kteří jsou méně aktivní než obvykle v důsledku prodělané operace či zranění a existují u nich další rizikové faktory pro vznik hluboké žilní trombózy, jako je například výskyt tohoto onemocnění v rodině.
Při přijetí do nemocnice lékaři zhodnotí zdravotní stav a riziko vzniku krevních sraženin a v případě potřeby budou přijata vhodná preventivní opatření, která zahrnují podávání léků proti vzniku krevních sraženin nebo stažení dolních končetin obinadlem od stehen až po kotníky.
Trombóza a sport
Pacienti s diagnostikovanou hlubokou žilní trombózou jsou v úvodu buď léčeni ambulantně (splňují-li přísná kritéria týkající se rozsahu trombózy a přidružených onemocnění), nebo při hospitalizaci, a to zejména na interním oddělení příslušného lůžkového zařízení.
Než zcela odezní příznaky trombózy, sportu a zátěži se určitě vyhýbejte. Po úplném vyléčení není důvod k zákazu sportu. Naopak pohyb podporuje žilní oběh a je významnou prevencí žilních onemocnění.
Vhodnými sporty jsou plavání, jízda na kole nebo běh na lyžích. Při nich (samozřejmě kromě plavání) je vhodné mít natažené kompresivní punčochy, které by měl mít pacient předepsány od svého ošetřujícího lékaře. Tyto punčochy je zároveň vhodné nosit do zaměstnání či na delší stání a sezení. Večer je nutné punčochy sejmout a nohy alespoň na chvíli natáhnout do vodorovné polohy (například na přidanou židli či stůl). Taktéž je vhodné večerní sprchování končetin. Naopak nevhodné jsou sporty s velkou statickou zátěží (posilování, vzpírání) nebo s rizikem pohmoždění měkkých tkání (kopaná, hokej, sjezdové lyžování, skoky).
Při pečlivém dodržování režimu ze strany pacienta je léčba po žilní trombóze bezpečná a pravidelným cvičením je možné výrazně snížit riziko dlouhodobých následků (masivní otoky dolních končetin, pigmentové změny či bércové vředy) na minimum.
Dieta při trombóze
Při zahájení protisrážlivé léčby by měl být pacient vybaven průkazkou, do níž jsou pravidelně zaznamenávány aktuální hodnoty krevní srážlivosti a příslušná dávka Warfarinu. Tuto průkazku by měl pacient neustále nosit u sebe pro případ nenadálého úrazu či autohavárie, kdy je údaj o užívání Warfarinu pro ošetřující personál velmi důležitý.
Účinnost Warfarinu v lidském organismu je ovlivněna mnoha vnějšími faktory, které mohou působit na jeho metabolismus. Zejména se jedná o různé potraviny, které obsahují větší množství vitamínu K (listová a košťálová zelenina, rajčata a podobně) a mohou účinnost Warfarinu snižovat. Naopak alkohol nebo některé ovocné šťávy (například grapefruitový džus) mohou jeho účinnost zvyšovat. Proto by měl být pacient při zahájení léčby svým ošetřujícím lékařem poučen a měl by obdržet letáček se seznamem vhodných a nevhodných potravin.
Co se týče konzumace uvedené zeleniny, není absolutním tabu, jak se většina pacientů mylně obává. Pokud se užívá v malém množství (například 1 rajče či list salátu jako ozdoba na talíři), je její vliv na účinek Warfarinu zanedbatelný. Není však vhodné konzumovat tuto zeleninu ve větším množství, například plné mísy zeleninových salátů. Strava by měla být vyvážená a bez větších výkyvů, co se týče jejího složení. Taktéž malá sklenka lehkého piva či 1 dl vína po jídle nemá na Warfarin prakticky žádný vliv, ale větší množství již ano.
Na Warfarin v organismu mohou mít vliv i některé současně užívané léky. Skladbu léků při protisrážlivé léčbě by měl ošetřující lékař pečlivě zvážit. Rozhodně by si neměl pacient sám, například při nachlazení, nasazovat volně prodejné léky (kromě Paralenu, který nemá na hladinu Warfarinu vliv), ale měl by se vždy poradit se svým ošetřujícím lékařem.
Pacient užívající Warfarin by se měl vyhýbat delšímu pobytu na slunečním světle, měl by dostatečně pít a vyhýbat se činnostem, při kterých může dojít k otevřenému poranění, popřípadě ke zhmoždění měkkých tkání (u mužů například kopaná).
Při známkách častějšího slizničního krvácení (z nosu či z dásní při čištění zubů) nebo při větší tvorbě modřin je nutné ihned navštívit svého ošetřujícího lékaře, který provede odběr na krevní srážlivost a upraví léčbu. Při větším krvácení je potřeba ihned vyhledat lékařskou pomoc v nemocnici.
Warfarin nelze užívat v těhotenství, proto pokud náhodou dojde k neplánovanému otěhotnění, je potřeba ihned navštívit ošetřujícího lékaře a ten převede pacientku na podkožní aplikaci nízkomolekulárního heparinu, která je v těhotenství jediná možná.
Autor: © svevi
Foto: © James Heilman