Definice zánětu
Zánět je velmi složitá reakce živého organismu na poškození, zahrnující komplex biochemických a imunologických změn, ve většině případů infekce. Zánět je základním nástrojem vrozené imunity, to znamená reakcí na poškození. Je výrazem ochranné přizpůsobivosti a jedním z regulačních mechanismů homeostázy. Zároveň je nejvýznamnější obranou a také sebepoškozující reakcí organismu. Většinou nejde odlišit, kdy je zánětlivá reakce mobilizovaná k obraně a kdy je organismus zbytečně poškozován. Zánětlivá reakce na infekci probíhá ve vaskularizované pojivové tkáni a účastní se jí krevní plazma, všechny cirkulující krevní buňky, krevní cévy a buněčné a mezibuněčné složky pojivové tkáně.
Obvyklá léčba zánětu
Léčba zánětu se odvíjí od druhu zánětu a jeho stadia. Jednotlivé fáze a druhy některých zánětů na sebe navazují nebo mezi sebou v průběhu vývoje vzájemně přecházejí v souvislosti s úspěšností hojení. U jiných zánětů převažuje jediná fáze po téměř celou dobu trvání nemoci. Jednotlivá stadia mají své specifické projevy, proto je i léčba v různých fázích zánětu rozdílná. Stává se, že jeden lékař radí na zánět přikládat studené obklady a druhý lékař stejnému člověku poradí na tentýž zánět přikládat obklady teplé. Tato zdánlivě protichůdná léčba má však příčinu v tom, že každý z lékařů viděl pacienta v různém stadiu vývoje zánětu.
Zánět středního ucha
Zánět středního ucha (Otitis media) je bolestivé onemocnění projevující se převážně u dětí. Rozlišujeme zánět akutní, trvající maximálně několik dní, a zánět chronický, který může trvat i podstatně déle. Akutní zánět středního ucha se často rozvíjí při infekcích horních cest dýchacích, projevujících se rýmou, kašlem, ale vzniknout může i za plného zdraví. První příznaky se projevují zpravidla v noci jako rychle nastupující bodavá bolest v jednom, případně v obou uších. Malé děti začnou hlasitě plakat a drží se za bolavé ucho. Postižené ucho je zalehlé a pacient má pocit, že na něj hůř slyší. Zánět středního ucha doprovází zvýšené teploty nebo horečky s celkovou únavou organismu, při horečkách se může objevit i zvracení či průjmy. Prudké bolesti jsou vyvolány tlakem nahromaděného hnisu a zanícením sliznic za bubínkem. Bubínek je charakteristicky vyklenutý ven, což pozná až lékař na ORL (ušní-nosní-krční oddělení). Zánět může probíhat i chronickou formou. Při chronickém zánětu středouší se však nevyskytují horečky ani prudká bolestivost, pacienti pociťují spíše pálení, svědění, šumění či praskání v postiženém uchu, stěžují si na nedoslýchavost a mají permanentní pocit zalehlých uší.
Jako první pomoc při zánětu středního ucha poslouží klasické léky proti bolesti (v podobě sirupů nebo čípků existují i vhodná analgetika pro děti), případně studený obklad na postižené ucho. V počátečních stadiích zánětu může lékař naordinovat antibiotika. Zánět středního ucha si však velmi často vyžádá akutní zákrok a je proto velmi častou příčinou příjmů na ORL pohotovosti. Pokud je bubínek tlakem hnisající tekutiny již značně vyklenut, provádí lékař takzvanou paracentézu – propíchnutí bubínku. Lékař při tomto zákroku protne tenkou jehlou ušní bubínek a odsaje hnis, který se ve středním uchu nachází. Samotné propíchnutí je značně bolestivé, avšak po odtečení hnisu následuje okamžitá úleva od bolesti.
Dle uvážení může lékař po tomto zákroku předepsat léčbu antibiotiky. Po zákroku je nutné udržovat zvukovod v čistotě, neboť ještě několik dní může z ucha vytékat zbytek hnisavé tekutiny. Do ucha se kape borová voda, po nakapání si pacient lehne na postižené ucho s kapesníkem tak, aby mohl sekret odtékat. Důležité je také udržovat volné dýchací cesty, tedy důsledně smrkat, případně kapat nosní kapky k jejich uvolnění.
Zánět dutin
Zánět dutin, odborně sinusitida, je zánět vedlejších nosních dutin, které se nacházejí v kostech lebky. Při akutním zánětu dochází k otoku sliznice těchto dutin. Řasinky, kterými je sliznice pokryta, nedokážou odstraňovat hlen a ten se v dutinách hromadí. To je živnou půdou pro bakterie, které se zde pomnoží. Mezi příznaky patří hnisavý výtok z nosu zelenožluté barvy, horečka, otok tváří, bolesti hlavy, pocit tíhy a bolesti nad dutinami, bolesti zubů, uší, očí, tlak v lebce, potíže s dýcháním, ztráta čichu, celková únava a nevolnost. Chronické záněty dutin jsou takové, které trvají déle než 12 týdnů. Vznikají především z důvodu špatně vyléčeného či neléčeného akutního zánětu dutin. Projevují se trvalou sekrecí z nosu, horší průchodností nosních průduchů, což může vést ke chrápání a vleklým a častým zánětům horních cest dýchacích.
Při léčbě se provádí nejprve rentgen dutin a provede se výtěr pro mikrobiologické vyšetření, kdy se pomocí kultivace odhalí původce onemocnění. V domácím prostředí se používají kapky do nosu, které zprůchodní dýchací cesty, je nutný dostatečný příjem tekutin a zvýšený příjem vitaminu C. V případě zvýšené teploty se doporučuje například Panadol, který účinkuje i proti bolesti. Je-li u pacienta diagnostikována virová infekce, bude muset nemoc vyležet, tedy klid na lůžku, přikládání teplých obkladů a proplachování dutin slanou vodou. Lékař může předepsat inhalační kortikoidy na potlačení zánětu a nosní kapky na snížení otoku sliznice. Při bakteriální infekci budou nasazena antibiotika. Průměrná doba léčby je kolem sedmi dnů. Pokud by léčba nezabrala, je na místě antibiotika změnit nebo přistoupit k výplachu dutiny takzvanou punkcí. Ačkoliv je tato metoda širokou veřejností špatně přijímána, není se čeho bát. Při správném provedení je zákrok nepříjemný, ale nebolestivý. Punkce dutin spočívá v otevření vedlejší dutiny jejím propíchnutím v místním znecitlivění. Dutina se propláchne, vyčistí a vypustí se hnis. Někdy je potřeba zákrok zopakovat.
Zánět zubního nervu
Zánět zubního nervu bolí. Jedná se o bolest schovanou hluboko v zubu, která pulsuje a je doprovázená brněním. Nemocný nemá chuť k jídlu a jediné, na co dokáže myslet, je, jak moc ho zub bolí. Bohužel si za takový stav může člověk v drtivé většině případů sám.
Léčba zánětu zubního nervu (pokud se k ní člověk odhodlá) má skoro pokaždé stoprocentní úspěšnost. Vždy je nutné kaz vyvrtat, nerv vyndat. Zub se umrtví, ale zároveň zachová a otvor po vrtání se zadělá zubní výplní. Existuje ruční a strojové ošetření. Obecně se doporučuje strojové, protože po ručním má zánět tendenci se vracet. Pokud vám lékař nabídne znecitlivující injekci, rozhodně neodmítejte. Přece jen se bude jednat o práci s holým nervem.
Zánět dásní
Parodontitida (parodontóza, paradentóza, paradontóza) je zánětlivé bakteriální onemocnění závěsného aparátu zubů, který je tvořen dásní. Zánět dásní sám o sobě nebolí, a to je jeho nevýhoda. Onemocnění nejprve začíná krvácením z dásní, později se tvoří parodontální choboty, obnažují se zubní krčky, dásně ustupují, zuby mění své umístění (rozestup a výklon), viklají se, dásně někdy bolí a otékají. Organismus reaguje na tuto infekci vytvářením látek způsobujících destrukci vaziva přiléhajícího k zubu a rozkladem kostěného lůžka zubu. Následkem tohoto stavu je postupné uvolňování zubů, které může vyústit až v jejich ztrátu. Nebezpečí parodontitidy spočívá v tom, že její průběh bývá obvykle bezbolestný a počátek výraznější bolesti již signalizuje vznik abscesu.
Léčba zánětu dásní je založena na dokonalém odstraňování zubního plaku, to znamená na důsledném provádění ústní hygieny. U akutních forem je možné využít jako podpůrný prostředek i léčebné výplachy úst roztoky s obsahem chlorhexidinu.
Více informací ohledně zánětu dásní naleznete zde.
Zánět močového měchýře
Zánět močového měchýře a močových cest je vždy způsoben proniknutím infekce. Působcem zánětu mohou být různé bakterie nebo i viry a plísně. Zánět močového měchýře se projevuje nutkáním k častému močení. Většinou z měchýře vyjde jen pár kapek a celou proceduru provází nepříjemné pálení a řezání. Někdy se přidruží i bolesti v podbřišku.
Před léčbou provede lékař jednoduchý rozbor moči a předepíše antibiotika. Doporučí klid na lůžku a zvýšený příjem tekutin (zejména vody nebo urologického čaje). Pokud léčba nezabere, je nutný kultivační rozbor moči, kde se zkoumá výskyt bakterií a účinnost případných léků. Provádí se sedimentace, někdy i celkový rozbor krve.
Pro více informací o zánětu močového měchýře klikněte.
Zánět spojivek
Zánět spojivek neboli konjunktivitida může mít infekční i neinfekční charakter. Zánět spojivek se projevuje řezáním oka, zvýšeným slzením, bolestí oka, zarudnutím spojivek, hnisavým výtokem z oka, svěděním oka, oteklými víčky, světloplachostí.
Pro více informací ohledně zánětu spojivek klikněte.
Zánět ledvin
Zánět ledvin čili pyelonefritida je definována jako infekční zánět ledvin, přesněji ledvinné tkáně a pánvičky. Příznaky zánětu ledvin zahrnují široké spektrum potíží, zejména řezavé bolesti při močení, odborně dysurie, dále bolesti v zádech vyzařující na stranu postižené ledviny, vysokou horečku s třesavkou, bolesti hlavy, zvracení a poklepovou bolestivost v místě zasaženého orgánu.
Léčba zánětu ledvin se odvíjí podle stadia onemocnění. Nekomplikované záněty ledvin nevyžadující hospitalizaci se obvykle léčí ambulantně podáváním antibiotik, především amoxicilinu a ampicilinu. Pro nemocné vyžadující hospitalizaci z důvodu dehydratace, zvracení a vysokých horeček se doporučují chinolonová antibiotika. Pacienti s komplikovaným zánětem ledvin, kteří mohou být napadeni větším množstvím patogenů nebo mají četné přidružené choroby, dostávají nitrožilně silná cefalosporinová antibiotika III. generace a jsou dále v nemocnici pozorováni, zda u nich nedochází k rozšiřování nemoci. Pokud k němu nedochází, lze z nitrožilní terapie přejít na léky podávané ústy. Obstrukční zánět ledvin způsobený překážkou v močovém traktu vyžaduje rychlé chirurgické řešení ve formě vytvoření umělého ledvinného vývodu. Při dobrém stavu nemocného lze přímo odstranit překážku bez tvorby vývodů. V průběhu terapie se každých 5–7 dní provádí kontrolní odběry moči a 4–6 týdnů po dokončení léčby se odebírá moč znovu pro zjištění, zda močový trakt zůstává bez infekce. Léčba zánětu ledvin někdy trvá až 6 týdnů.
Zánět slepého střeva
Zánět slepého střeva se odborně nazývá apendicitida a jde se o zánět červovitého výběžku slepého střeva. Toto onemocnění je velice časté a může se vyskytnout prakticky v jakémkoliv věku. Zánět slepého střeva patří mezi náhlé příhody břišní a vyžaduje okamžitou chirurgickou léčbu. Onemocnění vzniká náhle, prakticky z plného zdraví. Projevuje se bolestí břicha, která je nejprve lokalizována v oblasti kolem pupku, poté se stěhuje do pravé jámy kyčelní. Často se přidružuje zvýšená teplota, nevolnost a zvracení. V takovém případě je nutné ihned dopravit nemocného do nemocnice.
Při akutním zánětu slepého střeva musí být pacient ihned hospitalizován. Lékař může volit konzervativní či operativní léčbu. V případě konzervativní léčby zůstává pacient v klidu na nemocničním lůžku, nasazuje se přísná dieta a aplikují se ledové obklady na břicho. Tato léčba je vhodná u ustupujících či mírných zánětů slepého střeva. Udává se, že až v polovině případů zánět ustoupí. Nicméně je třeba očekávat, že k zánětu dojde opakovaně. Chirurgická léčba je mnohem častější a rovněž i radikálnější metodou léčby. Volí se buď krátký řez nad postiženou částí střeva, nebo takzvaná laparoskopická metoda, kdy chirurg provede několik téměř zanedbatelných řezů, kterými pak zavede speciální nástroje. Výhodou je výborný kosmetický efekt této operace.
Autor: © svevi
Foto: © Uthman