Anatomie žluté skvrny
Žlutá skvrna má v průměru asi 5 mm. Obsahuje karotenoidy lutein a zeaxantin. V její centrální části se nachází fovea centralis, v jejímž centru této je takzvaná foveola. Jedná se o termíny označující místa, v nichž postupně přibývá čípků a zvyšuje se ostrost vidění. V úplném středu však nejsou vůbec žádné tyčinky.
Co znamená ohraničená žlutá skvrna
Žlutá skvrna je oblast v centru sítnice oka o velikosti špendlíkové hlavičky s hustým výskytem fotoreceptorů (zrakových buněk), která zajišťuje jasné, ostré vidění detailů. Žluté zbarvení nazývané „pigment skvrny“ je výsledkem nahromadění luteinu a zeaxantinu, což jsou látky s antioxidačními účinky, velmi důležité pro výživu oka. Jejich koncentrace je v makule tisíckrát vyšší než v krvi. Patří do velké skupiny rostlinných pigmentů nazývaných karotenoidy, díky kterým se v ovoci a zelenině vyskytuje žluté, červené a oranžové barvivo.
Některá onemocnění související s poškozením žluté skvrny jsou velmi vážná a mohou způsobit až oslepnutí. Častá je makulární degenerace neboli degenerace žluté skvrny, což je onemocnění zraku, které postihuje převážně osoby starší 50 let. V 90 % se pak jedná o takzvanou stařeckou makulární degeneraci, která je charakteristická výskytem u osob nad 50 let. Méně častou formou je degenerace žluté skvrny jako součást Stargardtovy nemoci u dětí a mladistvých.
Postižený jedinec vidí v zorném poli šedou nebo černou skvrnu, která se nazývá centrální skotom. Rovné linie bývají deformovány, nemocný vidí tvary předmětů jinak, než ve skutečnosti vypadají. Tyto příznaky, kterým se obecně říká zprohýbané vidění, jsou projevem takzvané vlhké (exsudativní) makulární degenerace. Ta většinou nastupuje velmi rychle a v případě neléčení může dojít až ke ztrátě zraku.
Naproti tomu pokud příznaky nastupují postupně, to znamená, že dochází k problémům s viděním za tmy nebo za šera, k vyblednutí barev a k rozmazávání písma (obtíže se čtením), jedná se o takzvanou suchou makulární degeneraci. Na tu bohužel neexistuje žádná léčba. Udává se, že drtivá většina nemocných (až 90 %) trpí právě suchou (atrofickou) formou degenerace žluté skvrny.
Základem diagnostiky makulární degenerace je Amsler mřížkový test, který se skládá z pravidelné mřížky, v jejímž prostředku se nachází černý puntík. Na něj se pacient snaží zaostřit. Zdravý jedinec vidí všechny čáry z mřížky rovné, nemocnému degenerací žluté skvrny se jeví jako deformované.
Léčba degenerace žluté skvrny je velmi problematická. Na suchou formu makulární degenerace neexistuje spolehlivá léčba, takže pacientům nezbývá než užívat potravinové doplňky s obsahem luteinu, vitamínu E, zeaxantinu a zinku. Naproti tomu vlhká forma makulární degenerace se léčit dá. Mezi způsoby léčby patří například speciální injekce na potlačení růstu nových cév (anti-VEGF terapie). Dalšími možnostmi jsou také fotodynamická terapie a transpupilární termoterapie (léčba diodovým laserem), které ovšem nelze využít přímo v místě žluté skvrny, protože laser spolu s novými cévami zničí i samotné buňky žluté skvrny, což vede ke zhoršení zraku. Makulární degenerace je jednou z nejčastějších příčin úplného oslepnutí. Proto by měl každý dbát na zdravý životní styl, vyhýbat se tučným potravinám, nekouřit a při slunění používat kvalitní sluneční brýle.
Hlavní roli v prevenci vzniku makulární degenerace hraje vyvážená strava, ochrana očí před intenzivním světlem a vyhýbání se již zmíněným rizikovým faktorům. Lidský organismus si nedokáže sám vyrobit pigmenty žluté skvrny, zejména lutein a zeaxantin, a je tedy odkázán na potravinové zdroje. Vyšší obsah karotenoidů má brokolice, kapusta, špenát, listový salát. Ochranu zajišťují i antioxidanty, a to vitamín C a E spolu se stopovými prvky (zinek a selen). Důležitý je rovněž přísun omega-3 a omega-6 nenasycených mastných kyselin z mořských ryb, vlašských ořechů a sóji. Přirozené obranné mechanismy lze posilovat i doplňkovou léčbou ve formě tabletek (doplňky výživy obsahující lutein, zeaxantin, některé zahrnují i vitamíny C, E, zmíněný zinek, selen či extrakt z borůvek).
Autor: © svevi
Foto: © Beach