Nakaženému člověku Yersinií se náhle prudce zvýší teplota, má silné bolesti ve spodní části břicha v podbřišku a záhy se dostaví silný průjem, který může být i s příměsí krve. Při onemocnění bakterií Yersiniaenterocolitica může dojít rovněž ke zduření břišních uzlin, k zánětu kloubů v reakci na onemocnění (reaktivní artritida) nebo zánět podkoží (erythema nodosum) – akutní, alergické, zánětlivé onemocnění podkožní tkáně. Onemocnění je častější u žen než u mužů. Silné bolesti postiženého většinou zavedou k lékaři, anebo si lékařskou pomoc přivolá (či mu je jeho okolím přivolána). Po rozboru vzorku stolice je v případě yersiniózy objevena bakterie způsobující onemocnění.
Yersinie enterocolitica je bakterie vyskytující se v přírodě zejména u hlodavců, s možným přenosem na člověka kontaminovanou vodou či primárně infikovaným masem, ve většině případů vepřovým. Infekce u člověka způsobuje gastroenteritidu s horečkami a průjmy. Má afinitu k lymfatické tkáni, proto infekce probíhá relativně často pod obrazem mezenteriální lymfadenitidy, která zejména u dětí může připomínat akutní apendicitidu. Vyvolává tvorbu granulomů. Inkubační doba je 3–7 dní, onemocnění pak trvá 7–10 dní. Infekce se projevuje horečkou, průjmy, bolestmi břicha, u dětí často připomíná zánět slepého střeva. Léčba je antibiotiky, především tetracyklinem, fluorochinolony, cotrimaxazolem.
Blecha morová (Xenopsylla cheopis Rothschild, 1903) je parazitem hlodavců (zejména krys a potkanů), sekundárně pak člověka. Rozšířená je zvláště v tropech a subtropech, odkud byla rozvlečena na lodních krysách a lidech do všech větších přístavů a měst ve světě. Živí se krví hostitele. Patří mezi nejnebezpečnější přenašeče chorob mezi hmyzem. Velmi snadno přechází na člověka. Je přenašečem dvou významných patogenů: Yersinia pestis (původce moru lidí), Rickettsia typhi (původce endemického tyfu). Dospělec průměrně žije 3 měsíce.
Nemá na hlavě ani na pronotu hřebeny. Od blechy lidské se liší postavením hlavy a počtem štětin, potom jsou ještě další nepatrné detaily. Je menší a světlejší než blecha lidská, barvu má červenou, samička měří 2–3 mm a sameček 1,5–2 mm.
Ve středověku se k hubení infekce morem používalo koření (hřebíček, rozmarýn, majoránka, meduňka a další), které mělo zabránit vniknutí infekce do těla. Orientálnímu koření se připisovala mimořádná důležitost. Od poloviny 14. století tak stoupala spotřeba koření závratnou rychlostí. V zamořené Paříži se drceným pepřem prokládaly plátky masa, aby se zabránilo šíření infekce. Rovněž nošení hřebíčku v ústech se považovalo za velmi účinnou ochranu proti moru.
Spektrum účinku minocyklinu zahrnuje grampozitivní a gramnegativní bakterie včetně anaerobních a sporulujících. Minocyklin je také účinný proti mykoplazmám, ricketsiím, chlamydiím, treponemám, letospirám a aktinomycetám. Minocyklin je zpravidla účinný proti následujícím druhům bakterií: Aeromonas spp., Branhamella catarrhalis a Branhamella pertussis, Brucella spp., Campylobacter spp., Citrobacter spp., Escherichia coli, Enterobacter spp (mimo E. aerogenes), Francisella tularensis, Haemophilus influenzae a Haemophilus ducreyi, Klebsiella spp., Neisseria gonorrhoeae a Neisseria meningitis, Listeria monocytogenes, Salmonella spp. Shigella spp., Staphylococcus aureus a koagulázové negativní stafylokoky, streptokoky skupiny A, B, C, G, Streptococcus pneumoniae, viridující streptokoky, Yersinia spp.
Výraznou, zčásti získanou rezistenci, vykazují: Bacteroides fragilis, Haemophilus ifluenzae enterokoky, Streptococcus pneumoniae serologických skupin B a S. To samé platí pro stafylokoky. Minocyklin je účinný na Bacteroides spp., Clostridium perfringens a Clostridium tetani, fuzobakterie, Morganella morganii, peptokoky, peptostreptokoky a propionbakterie.
Minocyklin působí také na aktinomycety, spirochety, leptospiry, mykoplazmy, rickettsie a bedsonie. Citlivá je i část kmenů Stenotrphomonas maltophilia a Stenotrphomonas sepacea. Enterobacter aerogenes, Proteus spp., Providencia spp., Pseudomonas aeruginosa a Serratia spp. je nutno považovat za primárně rezistentní.
Ve skupině tetracyklinů existuje rozsáhlá zkřížená rezistence, výjimkou jsou některé kmeny Staphylococcus aureus, na které je minocyklin ještě účinný.
Farmakokinetické vlastnosti
Po orální aplikaci se minocyklin téměř zcela absorbuje z gastrointestinálního traktu. Existuje lineární vztah mezi dávkou a hladinou v séru. Relevantní plazmatická hladina je dosažena již za 30 minut.
Maximální plazmatická hladina při orální aplikaci je dosažena za 1–2 hodiny. Poločas v plazmě je 12–17 hodin, při omezené funkci ledvin (až do clearance kreatininu 20 ml/min) není podstatně prodloužen.
Vazba minocyklinu na plazmatické proteiny je asi 75%.
Distribuce do celého organismu probíhá rychle, přičemž zvlášť vysoké hladiny je dosaženo v játrech a žlučníku. Penetrace látky meningy je v porovnání s jinými tetracykliny dobrá: u zanícených meningů dosahuje koncentrace v likvoru asi 25–30% hodnot plazmatické hladiny.
Asi 50 % minocyklinu se metabolizuje na mikrobiologicky aktivní metabolity. Asi 10 % nezměněné látky se vylučuje ledvinami a zbytek nezměněné látky střevem.
Relativní biologická dostupnost minocyklinu je 99,32 %.
Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku
Toxikologické studie na zvířatech neprokázaly žádnou zvláštní senzitivitu. Mutagenní a kancerogenní účinek dosud nebyl prokázán. Teratologické studie prováděné na řadě zvířat neprokázaly výskyt kongenitálních malformací. U plodu starších než čtyři měsíce může ukládání minocyklinu způsobovat diskoloraci zubů, poškození zubní skloviny a zpoždění v růstu kostí.
Doxyhexal obsahuje účinnou látku doxycyklin, který kromě obecných indikací pro všechny členy skupiny tetracyklinových antibiotik se často používá k léčbě lymské boreliózy, chronické prostatitidy, sinusitidy, zánětlivého onemocnění pánve, těžkého akné, rosacey a rickettsiových infekcí.
Doxycyklin je považován za léčbu první volby pro chlamydie a negonokokovou uretritidu a společně s cefiximem na nekomplikovanou kapavku.
Antibakteriální použití
Obecná antibakteriální indikace
Doxycyklin je širokospektrální antibiotikum, které se používá při léčbě řady bakteriálních infekcí. Je účinný proti bakteriím, jako je Moraxella catarrhalis, Brucella melitensis, Chlamydia pneumoniae a Mycoplasma pneumoniae. Kromě toho se doxycyklin používá při prevenci a léčbě závažných stavů, jako je antrax, leptospiróza, dýmějový mor a lymská borelióza. Některé bakterie, včetně Haemophilus spp., Mycoplasma hominis a Pseudomonas aeruginosa, však prokázaly rezistenci k doxycyklinu. Je také účinný proti Yersinia pestis (infekční agens dýmějového moru) a předepisuje se k léčbě lymské boreliózy, ehrlichiózy, a skvrnité horečce.
Konkrétně je doxycyklin indikován k léčbě následujících onemocnění:
Brucelóza způsobená druhem Brucella (ve spojení se streptomycinem );
Bartonelóza;
Granuloma inguinale (druh Klebsiella);
Lymeská nemoc.
Specifické indikace pro gramnegativní bakterie
Pokud bakteriologické vyšetření ukáže vhodnou citlivost k léku, lze k léčbě těchto infekcí způsobených gramnegativními bakteriemi použít doxycyklin:
Infekce Escherichia coli;
Infekce Enterobacter aerogenes (dříve Aerobacter aerogenes);
Infekce druhy Shigella;
Infekce druhů Acinetobacter (dříve Mima species a Herellea species);
Infekce dýchacích cest způsobené Haemophilus influenzae;
Infekce dýchacích cest a močových cest způsobené druhy Klebsiella.
Specifické indikace pro grampozitivní bakterie
Některé grampozitivní bakterie si vyvinuly rezistenci na doxycyklin. Až 44 % vzorků Streptococcus pyogenes a až 74 % vzorků S. faecalis má vyvinutou rezistenci vůči tetracyklinové skupině antibiotik. Až u 57 % kmenů P. acnes se vyvinula rezistence na doxycyklin. Pokud bakteriologické vyšetření ukáže vhodnou citlivost k léku, lze k léčbě těchto infekcí způsobených grampozitivními bakteriemi použít doxycyklin:
Infekce horních cest dýchacích způsobené Streptococcus pneumoniae (dříve Diplococcus pneumoniae );
Infekce kůže a měkkých tkání způsobené Staphylococcus aureus, včetně infekcí Staphylococcus aureus rezistentních na meticilin;
Antrax způsobený infekcí Bacillus anthracis.
Specifické aplikace doxycyklinu, když je penicilin kontraindikován
Když je penicilin kontraindikován, lze doxycyklin použít k léčbě:
Doxycyklin může být také použit jako doplňková léčba těžkého akné.
Subantimikrobiální dávka doxycyklinu (SDD) je široce používána jako doplňková léčba k odlupování a hoblování kořenů u parodontitidy. V metaanalýze publikované v roce 2011 [1] byly pozorovány signifikantní rozdíly u všech sledovaných klinických parametrů parodontitidy ve prospěch skupiny scaling a root planing + SDD, kde dávkovací režim SDD je 20 mg dvakrát denně po dobu tří měsíců. SSD se také používá k léčbě kožních onemocnění, jako je akné a růžovka.
Doxycyklin se používá jako doplňková léčba akutní střevní amebiázy.
Doxycyklin se také používá jako doplňková terapie pro chancroid.
Použití v kombinaci
Léčba brucelózy první linie je kombinací doxycyklinu a streptomycinu a druhá linie je kombinace doxycyklinu a rifampicinu (rifampin).
Použití jako antimalarikum
Doxycyklin je účinný proti erytrocytárním stadiím Plasmodium falciparum, ale ne proti gametocytům P. falciparum. Používá se k prevenci malárie. Nedoporučuje se samostatně pro počáteční léčbu malárie, i když je parazit citlivý na doxycyklin, protože antimalarický účinek doxycyklinu je opožděný.
Doxycyklin blokuje produkci proteinů v apikoplastu (organele) P. falciparum — takové blokování vede ke dvěma hlavním účinkům:
narušuje schopnost parazita produkovat mastné kyseliny, které jsou nezbytné pro jeho růst,
zhoršuje produkci hemu, kofaktoru.
Tyto účinky se objevují v pozdním životním cyklu parazita, když je v krevním stadiu, což způsobuje příznaky malárie. Blokováním důležitých procesů v parazitu doxycyklin inhibuje růst a zabraňuje množení P. falciparum. Živé organismy P. falciparum přímo nezabíjí, ale vytváří podmínky, které brání jejich růstu a replikaci.
Pokyny Světové zdravotnické organizace (WHO) uvádějí, že kombinaci doxycyklinu s artesunátem nebo chininem lze použít k léčbě nekomplikované malárie způsobené P. falciparum nebo po intravenózní léčbě těžké malárie.
Použití jako antihelmintikum
Doxycyklin zabíjí symbiotické bakterie Wolbachia v reprodukčních traktech parazitických filiárních háďátek, čímž se háďátka stávají sterilními, a tím snižují přenos nemocí, jako je onchocerciáza a elefantiáza. Pokusy v roce 2005 ukázaly, že osmitýdenní léčba doxycyklinem téměř eliminuje uvolňování mikrofilárií.
Spektrum náchylnosti
Doxycyklin se úspěšně používá k léčbě sexuálně přenosných, respiračních a očních infekcí. Reprezentativní patogenní rody zahrnují Chlamydia, Streptococcus, Ureaplasma, Mycoplasma a další. Následující údaje představují minimální údaje o citlivosti na inhibiční koncentraci pro několik lékařsky významných mikroorganismů.
Chlamydia psittaci: 0,03 μg/ml;
Mycoplasma pneumoniae: 0,016–2 μg/ml;
Streptococcus pneumoniae: 0,06–32 μg/ml.
Skleroterapie
Doxycyklin se také používá ke skleroterapii u pomalu-průtokových cévních malformací, jmenovitě žilních a lymfatických malformací, jakož i pooperačních lymfokél.
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele. Blechy procházejí dokonalou metamorfózou. Oplodněná samička klade vajíčka v srsti hostitele, ta po několika hodinách oschnou a opadnou (dokážou se tak dobře šířit). Vylíhnou se z nich larvy, které mají kousací ústrojí a živí se organickými zbytky (kůže a podobně) či výkaly dospělců, které obsahují poměrně velké množství nestrávených zbytků krve. Larvy se třikrát svlékají a po několika dnech se přemění v kokon s kuklou. Z kokonu se po různě dlouhé době líhnou dospělci.
Při kousnutí se z blechy do hostitele dostávají takzvané hapteny, což jsou částečné antigeny, které dokážou vyvolat imunitní odpověď organismu. Při zablešení dochází k dlouhodobému přísunu těchto látek do těla hostitele, u kterého se může objevit přecitlivělost a následně i zdravotní problémy. Tento jev je častý u psů a objevuje se přibližně měsíce až roky po napadení blechami. Při nabodnutí kapiláry vpouští blecha trochu slin dovnitř těla hostitele a spolu s tím se můžou z jejich ústního ústrojí přenášet i potenciální patogeny. Dále může napadený pozorovat svědivé červené fleky podobné štípnutí komára, které ale do několika málo dnů mizí. Problém může způsobit až nadměrné škrábání místa vpichu, kde se v důsledku toho vytvoří infekční zánět.
Blecha obecná spolu s blechou morovou (Xenopsylla cheopis) byla – a v některých částech světa stále je – přenašečem moru. Jde o mor dýmějový, septikémický či plicní, které stály za epidemií nazývanou černá smrt. Ta se ve 14. století rozšířila z Asie (východního Kazachstánu) přes Čínu až do Evropy. Člověk se mohl tímto morem nakazit po kontaktu s blechami, které se vyskytovaly především na krysách (ty jsou zdrojem nákazy). V trávicím ústrojí nakažené blechy žijí bakterie Yersinia pestis, které způsobují vlastní onemocnění. Tyto bakterie se uvnitř blechy namnoží a zablokují žaludek. Důsledkem toho je neutišitelný hlad blechy, která stále saje krev a bakterie tak mohou proudit do svého nového hostitele. Plicní mor se šířil také kapénkovou infekcí.
V případě výskytu je nutné zamořené prostory ošetřit insekticidem na lezoucí hmyz, zásah je nutné opakovat po čtyřech až šesti týdnech, aby byly zlikvidovány i blechy, které se vylíhnou z nakladených vajíček.
Dobrý den, Michalo,
málokdy pročítám takovéto weby a tím spíše se nazapojuji do diskuzí, ale dnes mi to zase nedá. Před pár dny jsem reagovala na dotaz o problémech s neuropatií a bušením srdce, ale i na Váš dotaz mi ti to nedá nezareagovat.Vás se týká jistě nákaza yersinií enterocolitica (jiný
typ - yersinie pestis je původcem dýmějového moru),jejíž projevy mohou být právě bolesti kloubů či bolesti v podbřišku, průjmy s teplotami, případně i krvavé průjmy. Tahle potvůrka patří mezi bakterie (gramnegativní koky) a jí způsobené problémy jsou tudíž léčitené antibiotiky. Klasická medicína řešívá, je-li to z jejího pohledu třeba, problémy podobné těm Vašim koktejlem ATB, kortikoidů či léků proti bolesti. Ale existují i jiné způsoby. Proto pokud byste chtěla, posílám adresu dvou velmi zajímavých web. stránek. A dál už to je jen na Vás... ( http://www.medicelo.cz, http://www.bioara.cz )
Přeji Vám brzké vyřešení Vaší bolesti. S pozdravem Eva
