U slinivky vás nejvíce zajímá její umístění v těle. Pankreas neboli slinivka břišní je malý, asi 25centimetrový nepárový orgán velikosti lidské dlaně. Váží asi 75 g a skládá se z tzv. hlavy, těla a ocasu. Je uložen pod brániční klenbou mezi žaludkem a velkými břišními cévami. Ač je jejich umístění v těle rozdílné, tak slinivka má společný vývod se žlučníkem, který ústí do části dvanáctníku, což je začátek tenkého střeva, kde se dostává natrávená potrava ze žaludku. Tam se projevuje jedna z funkcí slinivky břišní, a to schopnost trávení potravy a její přeměny v důležité živiny (štěpením tuků, složitých cukrů a bílkovin). Tato funkce je umožněna produkcí trávicích enzymů – trypsinu, lipázy a amylázy. Slinivka je orgán, jenž je současně důležitou žlázou s vnitřní sekrecí, především díky sekreci inzulinu, ale i jiných hormonů, například glukagonu a somatostatinu. Inzulin je pro lidský život nepostradatelný, protože napomáhá snižovat hladinu cukru v krvi. Jeho nedostatek i nadbytek může způsobit vážný zdravotní stav i smrt pacienta. Tímto způsobem se slinivka zařazuje mezi jeden z nejdůležitějších orgánů těla.
Vývoj lidského chrupu je velmi složitý. Původní počet lidských zubů byl 44, to znamená 22 zubů v horní a 22 zubů v dolní čelisti. S postupem vývoje zemědělství, dále s průmyslem a hlavně s tepelnou úpravou jídel se počet a tvar zubů upravoval. Dnes je ustáleno 32 zubů. Odchylky se však nemusí týkat pouze počtu zubů (nadpočetné zuby, menší počet zubů), ale i tvaru, kvality skloviny či zuboviny, ať již vrozené, či získané.
Slinivka břišní produkuje mimo jiné inzulin – hormon, který je klíčový při přeměně a využití cukru v organismu. Pokud slinivka produkuje nedostatek inzulinu, zvyšuje se hladina cukru v krvi, a to je z dlouhodobého hlediska pro tělo nepříznivý stav. Dochází k onemocnění zvanému diabetes mellitus (cukrovka). V pokročilé fázi cukrovky je nutné dodávat tělu inzulin umělou formou (injekce).
Biologické hodiny ovlivňují i aktivitu jednotlivých tělesných systémů nebo orgánů našeho těla v průběhu celých 24 hodin.
23.–1. hodina – začíná pracovat žlučník
1.–3. hodina – aktivují se játra
3.–5. hodina – vrcholí činnost plic, ledviny jsou v klidu, prakticky přestávají vylučovat; dochází k maximální spotřebě kyslíku, látkové výměně, sycení mozku
5.–7. hodina – v nejvyšší činnosti je tlusté střevo
7.–9. hodina – dostává se do činnosti žaludek
9.–11. hodina – v činnosti je slinivka břišní a slezina, kolem 11. hodiny nastává dopolední výkonnostní vrchol
11. –13. hodina – doba aktivní činnosti srdce; kolem 13. hodiny dochází k náhlému pocitu únavy a poklesu výkonnosti
13.–15. hodina – v nejvyšší činnosti je tenké střevo, začíná se zvyšovat fyzická aktivita
15.–17. hodina – nejvíce pracuje močový měchýř
17. –19. hodina – v činnosti jsou ledviny
19. –21. hodina – nastává druhá perioda činnosti našich orgánů; do činnosti se dostává obal srdce a krev
21.–23. hodina – doba činnosti ohřívačů těla, tělo se připravuje na spánek
Slovo anatomie pochází z řeckého anatemnō, což znamená rozříznout. Anatomie je vědní disciplína, která se zabývá studiem struktur organismů včetně jejich soustav, orgánů a tkání. Popisuje vzhled a umístění jednotlivých částí těla, jejich stavbu, složení a vztahy mezi jednotlivými orgány či orgánovými soustavami. Anatomie se od fyziologie a biochemie značně liší. Tyto dvě disciplíny se zabývají zejména funkcemi jednotlivých částí těla a chemickými procesy, jimiž tyto části procházejí. Anatom se tedy zajímá o tvar, velikost, umístění, strukturu, přísun krve a inervaci jednotlivých orgánů, například jater, zatímco fyziolog se zajímá o produkci žluči, roli jater ve výživě člověka a o regulaci tělesných funkcí.
Lidské tělo je takový seznam orgánů.
Anatomie se dělí na makroskopickou a mikroskopickou. Makroskopická anatomie, též nazývaná topografická anatomie, se zabývá zkoumáním částí těl živočichů bez pomoci přístrojů, tedy pouhým okem. Topografická anatomie zahrnuje také povrchovou anatomii. Mikroskopická anatomie oproti tomu používá k výzkumu optické přístroje a studuje tkáně různých struktur (tato věda se nazývá histologie) a zabývá se i stavbou buněk.
Stavba lidského těla může být zkoumána jak pomocí invazivních, tak neinvazivních vyšetřovacích metod. Cílem studie je získání informací o struktuře a uspořádání orgánů a orgánových soustav. Metody zkoumání zahrnují pitvu, při níž je (nejen) lidské tělo otevřeno a studují se jednotlivé lidské orgány, a endoskopii, což je zákrok, při kterém se endoskop (nástroj vybavený kamerou) zavede do malého otvoru v těle a umožní tak zkoumat vnitřní orgány a další struktury. K zobrazení krevního řečiště se používá angiografie (vyšetřovací metoda využívající rentgenové záření či magnetickou rezonanci).
Pojmu anatomie se obvykle užívá ve vztahu k anatomii lidského těla. Značné množství stejných či podobných struktur a tkání se však nachází v celé živočišné říši, a tudíž pojem anatomie zahrnuje též anatomii jiných živočichů. K označení vědy zabývající se výhradně anatomií zvířat se někdy užívá slovo zootomie. Stavba a tkáně rostlin jsou rozdílné povahy, a tudíž jsou studovány v anatomii rostlin.
Všichni obratlovci mají podobnou stavbu těla a v určitém stadiu vývoje (většinou v embryonální fázi) sdílí podobné charakteristiky: hřbetní strunu, nervovou trubici či žaberní oblouky. Mícha obratlovců je chráněna páteří. Nervová tkáň je tvořena ektodermem, pojivové tkáně tvoří entoderm. V zadní části těla se nachází ocas, který je pokračováním míchy a páteře. Ústní dutina se nachází v přední části těla živočicha a řitní otvor při bázi ocasu. Základním znakem obratlovců je páteř složená z obratlů. U většiny obratlovců se v průběhu embryonálního vývoje hřbetní struna přemění v meziobratlovou ploténku. Některým obratlovcům (některé druhy ryb) však hřbetní struna zůstává i v dospělosti. Čelistnatci jsou charakterizováni párovými končetinami (ploutvemi či nohama), které však mohou být zakrnělé. Končetiny obratlovců mají podobnou strukturu, kterou zdědili po svém posledním společném předkovi. Tento argument předložil Charles Darwin k podložení své evoluční teorie.
Mám bolest břicha, jak poznám, že je to slinivka břišní
Pokud vás zastihne nečekaná bolest v oblasti břicha nad pupkem, která může zasahovat do levého boku až do zad, nebo bolest slinivky na dotek, neprodleně zajděte k lékaři. Časté jsou stavy nevolnosti, zvracení, zvýšená teplota a zrychlený pulz. Vysoce rizikovou skupinou jsou muži mezi 20 až 40 lety, kteří pravidelně konzumují alkohol po dobu cca 10 let. U této skupiny existuje až 10% možnost vzniku zánětu slinivky břišní.
Většina zeleniny vyžaduje při pěstování hodně sluníčka, a to jak ke svému růstu, tak především k dozrávání plodu, proto při volbě umístění záhonu volte takové místo, které bude většinu dne na přímém slunci.
Dalším důležitým faktorem pro volbu místa záhonu je kvalita půdy a její odvodňovací schopnosti. V případě, že byste zvolili půdu příliš jílovitou, zadržovala by vám příliš velké množství vody. Malým pomocníkem, jak zjistit, zda je půda schopná správně odvodňovat, je, že si vykopete díru asi 30 cm hlubokou a zalijete ji vodou, pokud se vám voda vsákne do čtyř hodin, vybrali jste správně, pokud ne, musíte hledat dál.
Při výběru místa nesmíte zapomenout na hodnotu pH. Ideální hodnota pH pro pěstování zeleniny je 6,0 až 6,8 pH. Tuto hodnotu zjistíte buď testem provedeným lakmusovým papírkem, nebo případně podrobným zkoumáním půdy v laboratoři. Zjišťovat hodnotu pH byste měli několik měsíců před tím, než zeleninu budete chtít na záhon vysazovat, abyste měli dostatek času v případě potřeby pH snížit, či zvýšit. Potřebujete-li pH zvýšit, použijte vápenec, v opačném případě vám poslouží například síra.
Počátek zavařování se počítá od umístění sklenic do trouby a zavření dvířek. Vše musí být horké, nálev, voda v plechu a vyhřátá trouba. Pak proces zavařování započne ihned po umístění do trouby.
